Recenze

Brünner Todesmarsch - Legální lágry, ilegální lidé

Legální lágry, ilegální lidé Typ: LP
Rok vydání: 2017
Label: Phobia Records
Délka:
Autor: Banán
Hodnocení: 10.0
Odkaz: http://www.phobiarecords.net
Datum vložení: 03.10.2017

Řádně jsem se na tuhle recenzi připravil a celý den poslouchal jen ten nejlepší raw hc/punk a crust, co mám doma. A to vše hlavně proto, abych zjistil, jak nová deska Brünner Todesmarsch obstojí v tak přímém a krutém srovnání. Takže na gramofon šli postupně Framtid, Sotatila, Totuus, Protes Bengt, Festa Desperato, Anti-Dogmatikss, Deathreat, celá kompilace Histeria vol. 1, Death Token, Heresy a nakonec jsem nasadil nejtěžší kalibr - druhou desku Krigshot.  Jak vidíte, žádný grindcore ani (death)metalický crust, každá hra by měla mít svá pravidla.
"Legální Lágry, Ilegální Lidé" (geniální název mimochodem) šli na zteč hned po této dělostřelecké přípravě a.... okamžitě selhali. Bylo to divně pomalé a utahané, bez energie a očekávaných kopanců. Záhy mi došlo, co je špatně, středová etikate klasicky prachsprostě lže, takže přehazuju rychlost z uvedených 33 na 45 a jedu znovu od první drážky. Ano, tady už je vše v naprostém pořádku, na úplném začátku nás sice BT ještě chvilku napínají,  úvodní ostrý výjezd ovšem očeše všechny švestky i hrušky na stromech za oknem. Přesně takovouhle muziku si představuju pod termínem "střemhlavý útok". Absolutní nasazení, v podstatě po celou dobu vražedné tempo, které si ale nikdy nevypomůže laciným trikem mlácení na první dobu. V tomhle je fakt Gusta absolutní hovado a asi bubeník s největším citem (jestli se ten termín v tomto případě dá vůbec použít) pro tenhle typ punku u nás. Platí to ale vlastně pro celou kapelu a i díky tomu je dynamika nahrávky možná její největší předností. Těch pár přibržďovaček má totiž stejný efekt, jako když při rychlé jízdě autem projedete zatáčku smykem, taky musíte přibrzdit, ale pískají u toho gumy a rozhodně se nedá říct, že by šel adrenalin dolů, spíš naopak. Je tu i pár míst, kdy příjde trochu nečekaná změna, třeba zhruba v polovině skladby "Podřezat Kozu, Potěšit Bůžka", kdy najednou nastoupí drtivá kytarová sekačka ve středním tempu, která vám sroluje ponožky. Je zcela evidentní, že BT (nebo alespoň někteří, hehe) poslouchají velmi širokou škálu punk rocku, což se sice nepřímo, ale ve finále zásadně odráží ve všech aspektech toho, co dělají. Stylově je tahle deska čistokrevný raw punk, ale k nějaké šabloně má na míle daleko, což ještě jasně podtrhuje způsob Miruusova frázování, které tolik lidí nemůže zkousnout a které já, jak už to tak bývá, naprosto miluju. Je z něj cítit odhodlání i apatie a specifický fuck you odér a osobně tam slyším i ozvěnu českého undergroundu. Stejně jako na samotném konci desky, kdy celou nahrávku ukončuje zvuk saxofonu, což mě napřed trochu překvapilo, ale naprosto to dává smysl. Ostatně stejně jako obal (foceno na místě Brněnského pochodu smrti), zvuk (ano, trochu metalovější, než jsem čekal, ale myslím, že je to nakonec plus, zní to jako když padají bomby), celkové zpracování bookletu a v neposlední řadě samozřejmě texty. Ty by vydaly na samostatnou recenzi a kdo mě zná, ten ví, že mám pro Miruusovu lyriku těžkou slabost. Platí o ní to samé jako o muzice, je jasně a nekompromisně zacílená na témata, které jsou známá každému z nás. Ale je podaná tak unikátně, nešablonovitě a syrově, že se vám z ní lehce může zatočit hlava. Tak čtěte, poslouchejte a kupte si tuhle desku, žádná lepší u nás s největší pravděpodobností letos nevyjde. Já zařazuju vedle Krigshot, i když to abecedně nedává smysl. Ale občas je dobrý, srát na pravidla.

Řádně jsem se na tuhle recenzi připravil a celý den poslouchal jen ten nejlepší raw hc/punk a crust, co mám doma. A to vše hlavně proto, abych zjistil, jak nová deska Brünner Todesmarsch obstojí v tak přímém a krutém srovnání. Takže na gramofon šli postupně Framtid, Sotatila, Totuus, Protes Bengt, Festa Desperato, Anti-Dogmatikss, Deathreat, celá kompilace Histeria vol. 1, Death Token, Heresy a nakonec jsem nasadil nejtěžší kalibr - druhou desku Krigshot.  Jak vidíte, žádný grindcore ani (death)metalický crust, každá hra by měla mít svá pravidla.


"Legální Lágry, Ilegální Lidé" (geniální název mimochodem) šli na zteč hned po této dělostřelecké přípravě a.... okamžitě selhali. Bylo to divně pomalé a utahané, bez energie a očekávaných kopanců. Záhy mi došlo, co je špatně, středová etikate klasicky prachsprostě lže, takže přehazuju rychlost z uvedených 33 na 45 a jedu znovu od první drážky. Ano, tady už je vše v naprostém pořádku, na úplném začátku nás sice BT ještě chvilku napínají,  úvodní ostrý výjezd ovšem očeše všechny švestky i hrušky na stromech za oknem. Přesně takovouhle muziku si představuju pod termínem "střemhlavý útok". Absolutní nasazení, v podstatě po celou dobu vražedné tempo, které si ale nikdy nevypomůže laciným trikem mlácení na první dobu. V tomhle je fakt Gusta absolutní hovado a asi bubeník s největším citem (jestli se ten termín v tomto případě dá vůbec použít) pro tenhle typ punku u nás. Platí to ale vlastně pro celou kapelu a i díky tomu je dynamika nahrávky možná její největší předností. Těch pár přibržďovaček má totiž stejný efekt, jako když při rychlé jízdě autem projedete zatáčku smykem, taky musíte přibrzdit, ale pískají u toho gumy a rozhodně se nedá říct, že by šel adrenalin dolů, spíš naopak. Je tu i pár míst, kdy příjde trochu nečekaná změna, třeba zhruba v polovině skladby "Podřezat Kozu, Potěšit Bůžka", kdy najednou nastoupí drtivá kytarová sekačka ve středním tempu, která vám sroluje ponožky. Je zcela evidentní, že BT (nebo alespoň někteří, hehe) poslouchají velmi širokou škálu punk rocku, což se sice nepřímo, ale ve finále zásadně odráží ve všech aspektech toho, co dělají. Stylově je tahle deska čistokrevný raw punk, ale k nějaké šabloně má na míle daleko, což ještě jasně podtrhuje způsob Miruusova frázování, které tolik lidí nemůže zkousnout a které já, jak už to tak bývá, naprosto miluju. Je z něj cítit odhodlání i apatie a specifický fuck you odér a osobně tam slyším i ozvěnu českého undergroundu. Stejně jako na samotném konci desky, kdy celou nahrávku ukončuje zvuk saxofonu, což mě napřed trochu překvapilo, ale naprosto to dává smysl. Ostatně stejně jako obal (foceno na místě Brněnského pochodu smrti), zvuk (ano, trochu metalovější, než jsem čekal, ale myslím, že je to nakonec plus, zní to jako když padají bomby), celkové zpracování bookletu a v neposlední řadě samozřejmě texty. Ty by vydaly na samostatnou recenzi a kdo mě zná, ten ví, že mám pro Miruusovu lyriku těžkou slabost. Platí o ní to samé jako o muzice, je jasně a nekompromisně zacílená na témata, které jsou známá každému z nás. Ale je podaná tak unikátně, nešablonovitě a syrově, že se vám z ní lehce může zatočit hlava. Tak čtěte, poslouchejte a kupte si tuhle desku, žádná lepší u nás s největší pravděpodobností letos nevyjde. Já zařazuju vedle Krigshot, i když to abecedně nedává smysl. Ale občas je dobrý, srát na pravidla.

Tracklist:
1. Ghost tape
2. Zatmění
3. Prostě moc
4. Bratr č. 1
5. Loajalita
6. Rozsekali zem
7. Ještě smíš
8. Kuratorium
9. Jídelní lístek
10. Podřezat kozu, potěšit bůžka
11. Oběti a vrazi
12. Východní systém 2017
13. Nukke (Kaaos)
14. Smrt nepřátelům
scalp


Aktuální recenze

Aktuální fotogalerie

Aktuální rozhovory


Reklama
vegan