Rozhovor

Pět ran do klobouku - díl 9.

Pět ran do klobouku - díl 9.
Zdroj: , Autor: periferia.cz

Navazujeme na starou tradici mini-rozhovorů pro Periferia.cz, když se u nás v roce 2010 objevila Pětka Pepy Melena a o rok později pak Vizitka Jana Cézara. I v letošní sérii nazvané "Pět ran do klobouku" (pamětníci vědí...) pokládáme totožnou pětici otázek různým osobnostem napříč hc/punkovým rybníčkem a jejich odpovědi se zde postupně objevují.

V devátém díle odpovídali:
Adéla (Bajkazyl Brno, ex-Hellforhealth, Underground Threatre)
Miruus (Brünner Todesmarsch, Miruus Levyt records, zin Smrt)
Petr (Flight665, Pure Heart records)
Michaela (Kids and Heroes magazine, Radio Wave)
Dáša Fon Fľaša (Rübänïskö, Burina records)

1.

Co tě nejvíc zaujalo nebo v tobě zanechalo nejsilnější dojem, anebo ještě líp, co se ti ihned vybaví, když se někdo zeptá na rok 2017? A nemusí to ani být vůbec z hudební oblasti.

Adéla: Rok 2017 pro mě byl velmi náročný. V červnu 2016 jsem se přestěhovala do Brna, kde jsem měla za úkol se postarat o nově vznikající klub. Primárně jsem chtěla dělat produkci, ale v rámci "ušetření" jsem se starala i o provoz. Nikdy víc, prosím! Na začátku to šlo, já se rozkoukávala, učila se z chyb na obou frontách. Pak přišel rok 2017. Spousta koncertů, snaha zjistit, jak to v Brně vůbec funguje s lidmi, svátky, atp. Brno je velmi specifické město. Vůbec tu nefungují stejné vzorce jako třeba v Praze nebo Liberci. Ale to je nejspíš logické. Když pominu náročnost práce a moji naivitu, že se to dá zvládat, tak mi loňský rok mnoho vzal, ale minimálně dvakrát tolik dal. Poznala jsem spoustu skvělých lidí a kapel a nakonec se hecuji k velkým plánům. Když bych měla vypíchnout jednu věc, tak to nebude vůbec jednoduché. Budu to muset hodně shrnout dohromady. Takže ve zkratce. Dánové HEXIS v červnu – v červenci mi píší AU REVOIR z New Jersey – v srpnu montrealští ATSUKO CHIBA. Všechny 3 kapely absolutní mrda, každá ve svém žánru. To jsem ale netušila, že mě tato šňůra skvělých akcí naváže na můj objev roku 2015. Kapelu SHY, LOW z Richmondu. Co bude dál, se dozvíte na konci pořadu.

Miruus: Celkově mi to přišlo o něco míň depresivní než rok předchozí, ale ok, proč si to nepřiznat, byl to další rok, kdy jsem chodil do práce = opravdu velké osobní zklamání! Co si nejspíš budu pamatovat i v budoucnosti: nahrávání, vydání 2 vinylů s kapelou, několikadenní série protestů proti G-20 v Hamburku (hlavně pátek večer), 5. kyu v jiu-jitsu (su celkem furt celkem amatér), 3 týdny výlet v Malajsii, policie na koncertech, rozjezd autonomního centra v Brně, + nějaké ty osobní či nelegální vály. A v neposlední řadě – hysterie společnosti a následná normalizace stavu, ale to mě vlastně už ani nepřekvapuje… Z hudby - asi nové desky a koncert LEBENDEN TOTEN + pár dalších.

Petr: Mrdání vs. lhaní v kostce, lépe už bych to snad ani nevystihl ten rok.

Michaela: Rok 2017 byl pro mě po osobní rovině dost náročnej. Pár událostí mi změnilo pohled na svět a překopalo priority... Možná i proto mě loni nejvíc dostala deska "A Crow Looked at Me" od MOUNT EERIE, věnovaná autorově zesnulé ženě, a první nahrávka, která mě regulérně rozbrečela. Našlo se ale naštěstí taky dost alb a koncertů, co mě nabily strašnou energií, hlavně THE ORWELLS, INVSN, THE BRONX, AGAINST ME!, THE CULT, COCK SPARRER, H2O, THE BABOON SHOW, CHARLIE HARPER sólo i s UK SUBS, no a především moje největší not guilty pleasure QUEEN s ADAMEM LAMBERTEM! Z cz/sk jmen pak THE WILDERNESS, NÁSILNÍK, EMPTY HALL OF FAME, THE DRAIN, I AM PENTAGON, COCAINE PARTY nebo PENSÉE. Taky jsem loni hodně zápasila sama se sebou, jestli chci vůbec pokračovat ve studiu a hlavně dál pracovat ve zpravodajství. U první otázky byla nakonec odpověď ano, u druhý ne. Sledovat politiku mě dost zvráceným způsobem baví, ale tohle nebylo nic pro mě, věnovat se jí z povinnosti mě ničilo. Nová práce má konečně co dočinění s hudbou, tak doufám, že se nebude opakovat podobnej osud. :-)

DFF: Nazdar, Periferia je hudobná stránka, budem sa venovať hudbe. Nepamätám si presne celý rok, ale keďže dosť času som na cestách, tak rozhodne mi utkveli v hlave dve skvelé turné. To prvé európske s kamošom Lekim za volantom a skvelými amíkmi NATURE BOYS - ak máte radi DEAD MOON, tak toto je ešte lepšie (haha, áno, som kacír, RIP Fred Cole). To druhé na Balkáne s kamošmi ANTISOCIAL SKILLS (ktorým som vydal debut 7" na Burina Records), bolo plno srandy a zjebov, ešte ako TIME OF MY LIFE ma v 2010 zobrali na moje prvé poriadne tour, čo celkom predurčilo moje životné cesty a teraz som im to mohol sčasti oplatiť. Ale asi úplný top celého roka bol detský circle-pit na každoročnej vianočnej kapustnici u nás v Rajeckých Tepliciach, maličké decká celý koncert krúžili a behali okolo mňa, nič podobné som ešte nevidel a nezažil, to ma fakt dostalo!

2.

Která domácí kapela je podle tebe nejvíc "neprávem" opomíjená / přehlížená? A proč si myslíš, že tomu tak je?

Adéla: Nemám pocit, že by tu byla vyloženě nějaká kapela, která by byla opomíjená či přehlížená. To přeci ani nejde. Nebo ano? Dokážu si představit, že tu jsou kapely, které ještě nemají takový dosah, ale je na každé kapele, aby udělala vše pro to, aby do hraní dala úplně všechno, aby byla slyšet, aby to nebyl jen další křik do tmy, aby se ukázala co největšímu počtu lidí. Samozřejmě ne na úkor kvality akcí. Pak už je jen na lidech, jestli si v tom najdou to své a začnou kapelu podporovat. Naopak mám radost z našich labelů a zinů, jak se o scénu starají. A vůbec, mám pocit, že ČR má v přepočtu na obyvatele ohromné číslo skvělých kapel, které mají velké šance sbírat úspěchy nejen u nás.

Miruus: S tím "neprávem" bych úplně nestresoval, popularita v ghettu je věc značně relativní. Víc pozornosti by si z mnoha důvodů, podle mě, zasloužily kapely jako BESTIA TRIUMPHANS, KULTRA!, LUCIFER EFEKT, KOMPLEX VINY, ALKALMOTLANKODIK, KULLERVO a určitě ještě řada dalších.

Petr: Dle mého asi kapela VOLE z Prahy je dosti přehlížená nebo bych čekal větší zájem od lidí, jelikož to je kapela, která strašně maká ať už hudebně nebo co se organizovanosti týče. Řekl bych, že téhle kapele se nedostává adekvátní pozornosti (neříkám, že nemá své publikum, ale dle mého by si právě tahle kapela zasloužila z mého pohledu daleko větší pozornost) na scéně právě z toho důvodu, že tady prostě takovýhle sound kapel jednoduše nefrčí.

Michaela: Nemyslím si, že tady nějakou takovou máme. Přece jenom se bavíme o dost malym rybníčku, kde je každý šplouchnutí slyšet. Na druhou stranu by nebylo od věci, kdyby i větší pořadatelé a média občas dala prostor mladým kapelám, a to nejen proto, že získaly nominaci na nějakou cenu nebo že v nich hraje něčí kámoš. Obecně mě mrzí, že je kultura třeba oproti sportu v mainstreamových médiích tak málo zastoupená, a to říkám jako fanynka fotbalu... Ale pokud má nějaká kapela sama pocit, že je nedoceněná, ať se ho rychle zbaví. Zapšklost smrdí na míle daleko.

DFF: Nad touto odpoveďou som si najviac lámal hlavu, ale nakoniec by som nenapísal nič iné ako inými slovami to, čo v tejto rubrike napísali mnohí predomnou. Najlepšie to asi vystihol Ivan (FFW). Ale ak mám povedať, čo je podľa mňa naozaj opomíjané, tak sú všetci tí "neviditeľní" ľudia v pozadí, ľudia ktorí nám varia na koncertoch, organizujú, starajú sa, hocako podporujú, tolerantní partneri/ky ľudí z kapiel, proste tí, čo udržujú ohne.

3.

Co tě poslední dobou nejvíc trápí ohledně stavu "scény"? A co naopak bereš jako největší pozitivum poslední doby?

Adéla: Trápí mě, že ačkoliv se vnímáme jako jedna ‘scéna‘, tak mi chybí větší spolupráce mezi jednotlivými kluby a promotéry, ať už v jednom městě nebo mezi městy. Když jsem přišla do Brna, navrhovala jsem místním, že můžeme spolupracovat dohromady, mít společný kalendář, aby se nestávalo, že si budeme lézt do zelí, místo toho jsem párkrát sklidila kritiku za podobnou akci v jeden den. Na druhou stranu jsme ale několikrát byli svědky, že i v Brně jdou dělat 2 podobné akce v jeden den. Lidí je tu dost. Záleží, jestli je dokážeš nalákat na tu svou. Co mě ještě trápí, což není úplně problém scény, ale spíš společnosti, že se na kluby pohlíží jako na místa, kde se dle neinformovaných lidí schází "feťáci a nepřizpůsobiví". Že ve chvíli, kdy neposloucháš rádiové hity a nosíš převážně jen černé oblečení, tak je hned něco špatně a určitě v tom bude spousta agrese a nenávisti. Jako stát/společnost neumíme pracovat s nočním životem. Co je to vlastně noční klid? A že na základě pár podpisů na petici je město schopné jenom uvažovat o změně vyhlášky města a tím i podmínek pro "podnikání" aka klubovou činnost. Lidi jsou zblblí systémem, že den má 24 hodin, tzn. 8 hodin spánku, 8 hodin práce a 8 hodin nakupování a sledování televize. „No time for real fun“. Měli bychom všichni vytáhnout hlavu z prdele, vypnout televize (ty internety) a vypadnout z té systémové klece, do které nás všechny chtějí zavřít. (Pardon.) Jako pozitivum musím uznat, že i přes to, jak všichni jedou na své triko, tak to celkem funguje. Hrají u nás skvělé kapely, kolikrát na skvělých místech, a hlavně! Plánují se skvělé festivaly, to mi přijde jako top naší scény (doufám v další něcojakoPsy-high).

Miruus: Svou představu o scéně spíš neřeším, snažím se vycházet a fungovat s lidmi okolo sebe jak jen to jde a rozjíždět vlastní aktivity a nevím, jestli jsou mí přátelé vůbec nějaká scéna? Co se ale společnosti obecně týká, diplomaticky řekněme, že jsem nikdy nebyl fanoušek hippie přístupu "celý rok střídat práci s chlastem, v létě na festival a dobře to dopadne". Ale jak chcete, samozřejmě. Pozitivum je určitě množství benefičních koncertů, nadšení a vůbec ono setkávání se.

Petr: Nejvíce mě momentálně trápí na stavu CZ scény přesně ta tak přehnaná korektnost mezi některými, nebál bych se říci i skupinkami někdy až dost elitářských lidí na české scéně. Co naopak beru jako stálé pozitivum je, že se člověk může zaplať pánbůh přes všechny polobohy ze scény stále chovat s určitým osobním nadhledem jak sám chce a mít všechno u prdele.

Michaela: Nechci opakovat, co už tady zaznělo, většinu toho bych podepsala. I tu naši scénu tvoří jen lidi, a tak nemůžu vystát stejný věci jako u většinový společnosti. Když tu otázku vztáhnu na Kids and Heroes, vadí mi tlak, kterej občas pociťuju. „Píšete málo o tomhle a tomhle. O tomhle byste zase psát neměli. Jste málo politický. Jste hodně politický. Rozdělujete scénu...“. Není to veřejnoprávní médium českýho punku :-), je to jenom fanzin, kterej píše pár lidí, píšou ho zadarmo, ve svym volnym čase, o kapelách, co je bavěj, což není jenom punk. Pokud si myslíš, že tam něco chybí, napiš o tom sám. Že jsme hodně politický? Odmítání nesmyslů není politika, ale věc zdravýho rozumu. Rozdělujeme scénu? Jestli jsme i my trochu přispěli tomu, že už si nemůžeš zahrát se svejma nazi friendíkama, tak to nás fakt nemrzí. Myslim, že v dnešní době by časopis neměl bejt jen nositelem informací, ale i nějakýho názoru. Nemělo by to být dogma, ale asi je jasný, že nikdo z nás muziku nebere jenom jako kulisu pro večírky. I když bych si přála, aby se stejně čilá diskuze jako pod fotkou Koňýka s Kotlebou někdy rozjela i u hudebních článků... Nějaký to máslo by se sice našlo na každý hlavě, ale některý věci jsou už přes čáru. Pro mě byli Kids and Heroes vždycky něco jako moje kapela, a tak jsem měla občas problém s tím, že jsem si některý věci brala osobně a pak jednala v afektu. Dneska už se ty žabomyší války snažim nebrat tak smrtelně vážně... No a pozitivně mě potěšila třeba možnost odpovědět v tomhle dotazníku, je skvělý, že jste dali prostor i lidem, který neznáte osobně. To se ve scéně taky zrovna dvakrát nenosí.

DFF: Snažím sa byť zenový majster a nehodnotiť, haha. Úplne že trápiť ma netrápi asi nič. Sem-tam sa zamyslím, čo by sa dalo vylepšiť tak nejak lokálne, osobne, proste v dosahu a reálnych možnostiach. Pokiaľ to viem, tak sa pokúsim to zrobiť. Pokiaľ na to dosah nemám, tak načo sa trápiť. Pozitívum (a trochu aj budúcnosť a zároveň riešenie na klasické sťažovanie sa ohľadom malej návštevnosti koncertov) vidím v koncertoch na netradičných miestach. Určite v rámci najbližšieho okolia som nadšený z nového DIY priestoru Hájovňa v Žiline, práve som sa odtiaľ vrátil z výborného koncertu/výstavy, takéto večery mi dávajú silu a energiu do ďalších dní.  Som tiež rád, že sa v Žiline zjavil record-store, kde mám tú česť pracovať, takže ak budete mať chuť pokecať alebo sa pohrabať v platniach, tak sa zastavte v Blackpitte.

4.

Ovlivnily tě i kapely / interpreti mimo hc/punk? Pokud ano, jaké?

Adéla: Ha, otázku o ovlivnění jinými kapelami mimo hc/punk mi nedávej! Já prošla základní uměleckou školou! Dokonce jsem i přemýšlela o konzervatoři. To bych ale nesměla být takový prokrastinátor a alibista. Od sedmé třídy jsem jezdila hrát s orchestry (od studentských po divadelní), takže mě velmi ovlivnila klasická hudba. Nejdokonalejší hudební postupy. Dynamika. Samozřejmě jsem to prokládala typickými boybandy konce 90. let. Dále mě hodně ovlivňoval hudební vkus mého staršího bratra. Začalo to CHAOZZem, končilo DEFTONES, a pak už jsem se vezla. Takže má cesta k hc/punku byla velmi plynulá a přirozená. Díky tomu ale nejsem zaujatá jen jedním směrem. Dokážu si víceméně v každém žánru najít něco, co mě baví. Pokud to není vyloženě hudba bezmozků.

Miruus: V poslední době dávám sem tam nějaký black metal (SUPREMATIVE, ENUCLEATOR, VEHEMENTER, AMPÜTATÖR, BLACK BLOOD INVOCATION, WHITE MEDAL…), občas nějaký rap (hlavně Brno).

Petr: Samozřejmě, namátkou třeba BLONDIE, LANA DEL REY, QUEEN, TAYLOR SWIFT.

Michaela: To už jsem na sebe trošku vykecala v odpovědi na první otázku, kdy jsem zmínila QUEEN. Asi jako většinu lidí odmalička formovaly věci, co hrály doma rodičům. U nás to naštěstí byly právě tátovy oblíbený rockový kapely. Pamatuju, jak z VHSky vždycky řvalo na celej barák třeba Live Aid, nebo jak táta uhádnul každou kapelu, která zrovna hrála v autě z rádia. To mě fascinovalo a spoustu z těch kapel mám ráda dodnes. ROLLING STONES, GUNS N' ROSES, AC/DC, THE DOORS, PINK FLOYD... Ale když jsem si pak v pubertě přečetla, jak si Johnny Rotten vykračoval po Londýně v tričku s nápisem PINK FLOYD, kam si dopsal „I hate“, tak se ve mně probudila potřeba se vůči všem těm dinosaurům vymezit, a punk na to byl ideální.

DFF: Samozrejme. Keby som počúval iba hc/punk, tak asi zdegenerujem. Nejdem tu vypisovať všetko, to by bol dlhý zoznam. Ale dvíham riť a idem ku svojej zbierke platní a ... začína to pri AC/DC, ide to cez BANJO BAND IVANA MLÁDKA, potom tu je hodne hodne JOHNNY CASHa či DIRE STRAITS... snáď nemusím pokračovať, proste počúvam a tým pádom sa nechávam inšpirovať a ovplyvňovať naozaj širokým spektrom muziky. Ale punk v celej jeho šírke počúvam aj tak najradšej.

5.

Na co se nejvíc těšíš nebo čeho se nemůžeš dočkat v roce 2018? A opět to nemusí být pouze věc nebo událost, která je spojená s hudební scénou.

Adéla: Nemusí to být spojeno s hudební scénou? Ale musí! Vždyť co bychom bez ní dělali? DROM vydává 1.5.2018 novou studiovku "Tady bůh není!", to znamená, že pojedeme nějaké víkendové koncerty. Mám tu čest jim s nimi pomáhat. Na září pak plánujeme zahraniční turné, které jim odřídím, odmerchuju, odasistuju. Prostě budu zas se svojí rodinou. Dále na říjen plánujeme turné již výše zmiňované kapely SHY, LOW. Skvělý post-rock ještě skvělejších lidí. Ten jim taky odřídím, odmerchuju, odasistuju. Dále se těším na jarní/letní festivaly. Začíná to klasicky Věžničkou u Jihlavy, přes Ještědskou Odyseu, Cheechaak v Ostravě a většinou končí Fluffem. Co je navíc je jen přidaná hodnota. Pak jsem tam taky chtěla někam vmáčknout párměsíční trip do Států, ale můj život se mění jak aprílové počasí, takže se obávám, že budu ráda, když vypadnu někam po Evropě. Uvidíme. Nicméně se na rok 2018 moc těším. Očekávám, že přinese spoustu zábavy jako odměnu za přežitý rok 2017.

Miruus: Na lhaní, krádeže, plivání na zem a zabíjení nevinných, dále pak na takové to běžné zírání do propasti. Taky se těším na ty asi 4 minuty, kdy nebudu dělat nic, na otevření /aktivity autonomního centra v Brně, na jaro, na vydání nového čísla zinu, nahrávání nových válů, Fear fest v Praze, kolaps tohoto pokusu na zvířatech alias policejního státu přesně sto let od založení, smrt prezidenta a několika dalších nezvedenců. K tomu si asi otevřu pivko. Ne, kecám, ve skutečnosti se těším na další rozhovory! :) Díky a ať se daří!

Petr: Asi na to, až budu mít ve svém osobním životě opravdový klid. Pak také na další číslo mého fanzinu, na naší společnou desku s kapelou NICOTA z Prahy, na koncerty, které pořádám v Hradci Králové a další nevšední zážitky, které člověka posouvají v životě vždy o kousek dál.

Michaela: Až dodělám tu školu! No a potom už jsou jenom samá pozitiva a sociální jistoty :-)

DFF: Bez poradia: vydanie dema našej kapely PRACH, festivaly Mišmaš, Ffud Fest a Nö Fest, koncerty/turné/stretnutia, výlety do prírody na bežkách/bycigli/pešo a možno to znie divne, ale fakt milujem striedanie ročných období, takže sa v podstate teším stále, jednak z toho obdobia, čo práve je a potom na tú zmenu.


Další díly:
01 - Banán (Kovadlina), Skulda (Sheeva Yoga), Petra (Cerelitida), Michal (Encore)

02 - Šaman (Remek), Miki (Just War), Tom (See You In Hell), Berry (Magick Disk), Vasil (V.O.H.)


03 - OiOi Piratoi, Ľuba (Controlled Existence), Jiřina (Vegalité), Šroub (A-Brigade), Šakal (Rabies)


04 - Jirza (Czechcore), Bobík (Kids and Heroes), Trojka (Raw zine), Adrik (Punkgen), Grinch (Crumpit), Oliva (Fobia)


05 - Datra (RozpoR), Semi (xMartinezz Photographyx), Kanár (Encore), Martin (Scalp), Roman (Baestien)

06 - Radek (Decultivate), Mára (Mörkhimmel), Míra (Kung-fu Girlz), Štůsa (At Folsom Prison), Tomáš Lichtle (Beton)


07 - Bilos (Malignant Tumour), Barvák (Insane Society), Ivan (Flowers For Whores), Honza (Samuel records), Syky (Rabies)


08 - Pavel (Slave X One DIY shows), Filip (Empty Hall Of Fame), Maxeek (Dezinfekce), Štelca (The Junk Food), Gargamel (Adacta)


10 - Charlie (Drom), Paaya (Festa Desperato), Tomsn (Just For Being), Michal (Heavy Metal Vomit Party), Vojta (Burning Steps)

 



Aktuální recenze

Aktuální fotogalerie

Praha (Eternia Smíchov)

Battery (USA) + Belief (Ger)

Reklama
animal-lib

Aktuální koncert

FreeDim festival 2018

Tábor (CESTA)
26. 5. 2018

Bug (At), Cars and trains (USA), James Reindeer (UK), Yass (Ger), Fvtvre

Náš tip

suhumans-vse18