Rozhovor

Pět ran do klobouku - díl 10.

Pět ran do klobouku - díl 10.
Zdroj: , Autor: periferia.cz

Navazujeme na starou tradici mini-rozhovorů pro Periferia.cz, když se u nás v roce 2010 objevila Pětka Pepy Melena a o rok později pak Vizitka Jana Cézara. I v letošní sérii nazvané "Pět ran do klobouku" (pamětníci vědí...) pokládáme totožnou pětici otázek různým osobnostem napříč hc/punkovým rybníčkem a jejich odpovědi se zde postupně objevují.

V desátém díle odpovídali:
Charlie (Drom, Lex)
Paaya (Festa Desperato, Republic of Waste, Drunk Nach Osten zin, Painajainen label)
Tomsn (Just For Being)
Michal (Heavy Metal Vomit Party)
Vojta (Burning Steps)

1.

Co tě nejvíc zaujalo nebo v tobě zanechalo nejsilnější dojem, anebo ještě líp, co se ti ihned vybaví, když se někdo zeptá na rok 2017? A nemusí to ani být vůbec z hudební oblasti.

Charlie: Vůbec nic. Jsme banda primitivů, která obíhá kolem slunce rychlostí třiceti kilometrů za sekundu a nic jí není svaté. Jsme pachatelé největší genocidy v historii této planety, způsobujeme hromadné vymírání živočišných druhů, roztáčíme kola globálního oteplování a stejně jsou ve veřejném prostoru psychopati, kteří to popírají. Ne, tohle není zelená propaganda. Tohle je válka, kterou vedeme sami proti sobě. Válka, kterou pohání narcismus různých Klausů a Trumpů. Za posledních čtyřicet let se podle Světového fondu na ochranu přírody zmenšily populace všech živočišných druhů o více než 58 procent. Až nám dojde, že jsme součástí jedné rovnice, že rozmanitý a bohatý život na této planetě potřebujeme k vlastnímu přežití, bude pozdě. Bez biodiverzity, život jak jsme jej znali, skončí. Zaslepeni vlastní výlučností, pokrokem a civilizací jsme úplně zapomněli, že přírodu k vlastnímu přežití potřebujeme. Jsme nenasytná černá díra, která nemá nikdy dost. Jsem hejno kobylek, které sežere vše na co přijde. A nažrat se musíme hned. Budoucnost je jen mlžný opar v dálce. Jsme smutní sobečtí klauni živící se mamonem a nenávistí. Máme plnou hubu keců o svobodě, ale respektovat odlišné neumíme a v panice volíme oligarchy, autokraty a populisty nejhrubšího zrna. Naše vlastní děti po nás zdědí hlad, války, oceán plný plastů, chudobu, která bude generovat zisky úzké skupině těch nejbohatších, vypálenou zem a pár dokumentů od National Geographic. Souhlasit se mnou nemusíš, ale to je to jediný co s tím zmůžeš. Fake news ani alternativní informační weby ti nepomůžou. Jsi stejně v prdeli jako já. Změny se totiž dějí skokově. Neumíme se z našich chyb poučit, neumíme je globálně napravit. Spojíme se až ve chvíli, kdy nám už opravdu půjde o kejhák. A to už bude kolem spousta mrtvých. Včetně voličů těch Trumpů a Klausů. Humorná ironie.

Paaya: První co mě napadne je rozhodně dvouměsíční turné po USA, který jsem strávil s COUSIN BONELESS jako jejich řidič, fotograf, roadie a groupie v jednom. Projeli jsme skoro celý Státy a byl to hodně intenzivní zážitek, jak v dobrým tak i v tom horším. Mohl bych o tom vykládat hodiny. Vzhledem k tomu, že CB se pohybujou v trochu jiných vodách (folk/punk, zjednodušeně řečeno), tak těch hudebních zážitků tam až tolik nebylo, ale alespoň se mi kromě koncertu ARCTIC FLOWERS v Portlandu podařilo dostat už podruhé na Skull Fest v Pittsburghu. Žel jsme těsně propásli set SIEGE, ale druhej den se mi poštěstilo shlídnout mimo jiný geniální sety OMEGA TRIBE a THE PROLETARIAT. Antifašistická demonstrace tamtéž za přítomnosti týpků s automatickýma bouchačkama (jen týden po vražedným útoku v Charlottesville) byla taky docela zvláštní zážitek.

Tomsn: Loňský rok se u mě nesl především ve znamení velkého vnitřního boje - kdo mě zná, tak jistě ví co všechno pozitivního i negativního se v mém životě odehrálo, ale podobné bitvy asi prožívá každý z nás, takže pokud bych měl něco vypíchnout, budou to právě různé hudební zážitky, které zrovna můj volný čas naplňují štěstím asi nejčastěji. Ve zkratce - MASTODON v Lucerně, COMEBACK KID na RFP, DISFEAR a WOLFBRIGADE v Meetfactory, STATE CHAMPS ve Fóru Karlín a naše "Jsme v pohodě!" Mighty Tour s HOPES a KRANG.

Michal: Urcite otvorenie resp. prebratie obchodu BlackPitt v Žiline, ktorý sa špecializoval na predaj tričiek, mikín a celkovo módu. Ja som tam presunul celé svoje Heavy Metal Vomit Party distro a vznikol z toho taky polovičný record store a streetshop. Živit sa predajom hudby je podla mna u nás na Slovensku rehola, ale vždy som chcel robit hlavne to co ma baví a v čom sa aspon trošku vyznám, takže tomuto som sa venoval v podstate celý rok. No a minulý rok som dostal aj bonus - druhé dieta, dcéru. Deti su fajn!

Vojta: Popravdě pro mě rok 2017 jako takovej nebyl nijak extrémně výraznej. Teda pro mě osobně jo, měl jsem to dost nabitý a moh bych tu vyprávět o tom, jak jsem začal po letech znova studovat a jak jsem měl spoustu práce, ale to jsou fakt spíš osobní věci a nikoho to nezajímá. Dál bych moh mluvit o spoustě skvělejch koncertů nebo třeba filmů, ale toho je každej rok spousta a bylo by to na celou knížku, ne krátkej příspěvek. Vyšla spousta super desek (MENZINGERS, FLATLINERS, MASTODON, AFGHAN WHIGS a moře dalších) a mě mrzí, že jsem se dostal jenom ke strašně úzkýmu výseku z nich. Celkově jsem v roce 2017 věnoval strašně málo pozornosti tomu, co se děje novýho hudebně a to i na třeba mainstreamový rockový scéně nebo (a to především) na tý úplně undergroundový, případně i domácí. Jsem za to na sebe dost nasranej a je to takový moje předsevzetí do tohohle roku, který už teď vím, že nedodržuju. Když se mě někdo ale zeptá na rok 2017, první věc, která se mi vybaví, je to, že BURNING STEPS změnili sestavu, vzali jsme zpátky původního basáka, odjeli skvělý turné po Německu a začalo to parádně šlapat. Takže aspoň takhle.

2.

Která domácí kapela je podle tebe nejvíc "neprávem" opomíjená / přehlížená? A proč si myslíš, že tomu tak je?

Charlie: Myslím, že Ortel. Kluci jsou neprávem opomíjeni lidmi, kteří věří v sílu lásky a porozumění. Pak se nemůžeme divit, že jsou z nich frustrovaní bubáci věřící v sílu bílého uzeného kolena. Objali bychom se kolem ramen a společně rozjeli Give Peace A Chance od Johna Lennona.

Paaya: Domácí... mám to brát jakože česká nebo rakouská, hehe...? Málokterá kapela je přehlížená úplně neprávem. Dobrá kapela si svoje publikum zpravidla najde, pokud nehnije ve zkušebně a trochu se snaží. Na druhou stranu existujou kapely, na který většina lidí není úplně připravená/zralá (jinými slovy, lidi mají příšernej vkus, hehe). A taky máš dneska mrtě lidí, co se spolíhají jenom na sociální sítě, chodí na sračkový vyhajpovaný kapely a unikají jim naprostý klenoty v podobě kapel, který se "sociálním" mediím cíleně vyhýbají. Ale to je spíš problém těch lidí, co se o ně ochuzujou, než těch kapel samotných. V punku a hudebním undergroundu se vždycky hrálo spíš na kvalitu než na kvantitu a tak může takovejhle filtr v důsledku hrát i poměrně kladnou roli. Pár tipů na míň provařený kapely... z Vídně doporučuju třeba MUSCLE BARBIE nebo BAD WEED (spíš naživo, nahrávky mají zatím dost průměrný). Z Česka mě naposledy totálně rozsekal set VOLE ve vídeňským Einbaumöbelu. Z nahrávky mi to zní taky celkem jako volovina (aby ne, ha!), ale naživo fakt jeden z nejlepších koncertů za poslední měsíce!

Tomsn: Zrovna pár týdnů zpátky jsem tohle rozebíral na koncertě RABIES a KRANG v Mladé Boleslavi a těch domněnek proč tomu tak je byla spousta. Moc dobře to s klukama z JFB známe na vlastní kůži, devádesátkovej anglicky zpívanej punkrock prostě už dneska ocení jen lidi, co tu éru zažili a moc nových tváří to do klubů nepřitáhne. Zrovna o RABIES si myslím, že by si zasloužili bejt mnohem dál (jejich poslední deska "Anarkids" je už teď pro mě jednou z desek roku), ale ono se prostě není moc kam posunout, pokud to člověk chce dělat podle sebe a nechce se nějak zásadně přizpůsobovat trendům. Asi by v takovém okamžiku kapele mohlo pomoct hraní v zahraničí, ale stejně si myslím, že tam na to není nikdo moc zvědavej. Hezky to vlastně shrnul Staňa z KRANG v rozhovoru pro KAH a já bych k tomu dodal, že důležitý by vždycky mělo být to, že to baví primárně vás jako kapelu, když je ta radost z tebe cítit, vždycky se najde pár nadšenců, kteří jí s tebou budou chtít sdílet.

Michal: Pokial kapela na sebe maka, hra koncerty, vydava / rozdava nahravky a je dobra, ludia si ju vsimnu a ocenia ju. Ako to vlastne je myslene ze nepravom? Ze kapela je dobra, ale este ju nepozvali na Fluff/Obscene/Brutal Assault?  
Kapiel je vela, kedysi som Cesku scenu sledoval vo velkom, ale teraz je tych kapiel podla mna tolko, ze uz sa v tom trosku stracam a hlavne kazda nova kapela ma hned nahravku na platni. Otazka je, preda kapela 300+ks LPs? Alebo to potom lezi doma pod postelou, pripadne u mna v obchode v krabici? :)

Vojta: Popravdě nemám pocit, že by tu nějaká kapela byla vyloženě přehlížená. Jsou tu kapely, který nejsou vyloženě ve "spotlightu" a nehrajou tolik koncertů, ale většina těch, co znám já, to tak prostě chce, víc koncertů jezdit nechtěj nebo nemůžou a nikam víc dopředu se cpát nepotřebujou z různejch důvodů. Naopak si myslím, že kapelám, který se snažej celý ty roky a nepolevujou, to konečně začíná nést nějaký ovoce. Mám z toho prostě celkem dobrej pocit poslední dobou. Ale jak už jsem psal vejš, je možný, že prostě už jenom poslední roky tolik nevidím do různejch sub-odnoží scény. Třeba je u nás spousta crustovejch nebo fast-corovejch kapel, který by si zasloužily bejt víc vidět a nikdo je nezná. Všechno je možný. Za mě tu jediná opravdu nedoceněná (a bohužel už rozpadlá) kapela byli WORLDHOOD, což byl takovej zvláštní melodickej punk rock z Prahy, kde hráli mimo jiné ex-členové třeba THALIDOMIDE nebo RAVELIN 7. A byla to naprosto boží kapela, ale málokdo si k nim našel cestu. Škoda.

3.

Co tě poslední dobou nejvíc trápí ohledně stavu "scény"? A co naopak bereš jako největší pozitivum poslední doby?

Charlie: Bechera nepiju a na hradě nežiju, takže hodnotit stav scény nebudu. Proto bych chtěl poděkovat všem srdcařům i srdcařkám, kteří hc/punkovou scénu podporují a svojí činností pomáhají utvářet. Všem, kteří to nevzdávají a stále věří, že hardcore je víc než hudba a téhle otřepané frázi dávají reálný obsah. Vážím si vás a jsem rád, že se s vámi mohu na našich cestách potkávat.

Paaya: Co mě v některých situacích fakt sere je takřka nulová bezpečnostní kultura v Česku. Je sice super míchat punk s aktivismem a není nutný být úplně paranoidní, ale taky není od věci si uvědomit, že tohle není žádná počítačová hra a že fízlové a fašisti představujou naprosto reálnou hrozbu. Nějaký zásady ohledně bezpečné komunikace, především po internetu, ale třeba ve styku s policií (např. zásada č. 1 – Drž hubu!) by měly být automatický... ale nejsou. Co mě naopak těší je, že čím dál tím vyhrocenější situace v posledních deseti letech zapůsobila jako jakýsi síto, kdy se ukázalo "who is who". Z pár lidí se vyklubali solidní zmrdi, zatímco řada lidí, od kterých jsem to zrovna moc nečekal, mě mile překvapila tím, jakej zaujali v konkrétních situacích postoj.

Tomsn: Nejsem si jistej, že mi přísluší komentovat stav "scény", ale když to vezmu nějak obecně, tak mi asi jako každému vadí takové to házení špíny na druhé, většinou od lidí, kteří do problematiky nevidí, ale do role soudců se s oblibou sami pasují. Nic objevného, že? Co se mi ale naopak líbí je jistý náznak toho, že spolu jednotlivé subscény a žánry začínají více spolupracovat, už si prostě lidé více uvědomují, že i když nehraješ zrovna jejich oblíbenou hudbu, tak pokud máš stejný názory, můžete si i tak vzájemně podporu vyjádřit a najít společnou řeč.

Michal: Myslim si ze i ked ludia od nas odchadzaju do zahranicia a uz sa nevracaju, aj tak su tu ludia vdaka ktorym scena zije. Robia sa koncerty (aj ine aktivity), vznikaju nove kapely, priestory... Je to fajn.

Vojta: To, co mě trápilo vždycky. Nebo..."trápit" asi není úplně správný slovo. Na to, aby mě to trápilo, jsem si vždycky ohledně "scény" moc udržoval takovej řek bych celkem zdravej nadhled. Tím chci říct, že mě vždycky srali lidi, co se uměli voháknout do nejdrsnější punkový módy, uctívali kapely jako THE CLASH, ale když šlo do tuhýho, tak jejich názory byly vlastně spíš jak z příručky mladého podnikatele nebo ze stranickejch stanov ODS. Poslouchaj texty lidí, který vyrostli na squatech, ale squattery v Praze by hnali nejradši vodníma dělama. Zkurvenej dvojí metr. Nezájem o texty a celkovej obsah subkultury, ve který se pohybujou. Tohle mě sere dost, ale nejsem natolik naivní, abych si myslel, že to je jenom nešvar dnešní doby. Takovýhle pičusové byli vždycky a vždycky budou. A neplatí to jenom pro CLASH a punk rock, platí to pro všechny odnože. Póza, móda, wannabe dementi... takže tak. Pozitivum? Asi to, že i přesto je tu furt spousta lidí, který to myslej vážně a dělaj skvělý věci. Kapely, koncerty, benefity, ziny... prostě lidi, co udržujou pořád tu atmosféru, kterou si pamatuju, když jsem do toho poprvý spadnul. Bez toho by to nešlo. Největší radost mi samozřejmě dělaj mladý lidi, který jsou v něčem aktivní. Je super přijet na koncert na nějakej totální konec světa a vidět tam plnej klub/hospodu mladejch punx, který tu komunitu a ty myšlenky hltaj plnejma douškama, to je naprosto skvělý a nic se tomu nevyrovná.

4.

Ovlivnily tě i kapely / interpreti mimo hc/punk? Pokud ano, jaké?

Charlie: Jasně. Koncert MARILYN MANSON v roce 2001 mi kompletně změnil život. Zahodil jsem hokejku a koupil si kytaru. Začal respektovat odlišnosti a zpochybňovat samozvané, a tím pádem i falešné, autority.

Paaya: Rozhodně! Vyrostl jsem na převážně britských kytarových kapelách z 60.-90. let a koncem 90. let jsem poslouchal skoro výhradně britpopový kapely. V posledních letech jsem se k nim se znovunalezenou vášní vrátil: OASIS (ti především, bez váhání se označím za die hard fandu, haha), THE STONE ROSES, BLUR, PULP, SUPERGRASS, TRAVIS, VERVE, STEREOPHONICS, CAST, THE LA'S, MANIC STREET PREACHERS, THE SMITHS atd. Baví mě i někteří písničkáři, trocha rockových a metalových klasik, a už roky dělám na afterparties po koncertech DJ-e, takže se tam najde i spousta popu a podobných blbostí, který si za střízliva nepustíš. Myslím, že mám hudebně docela širokej záběr.

Tomsn: Těžko říct. Přijde mi, že to základní názorové nastavení jsem přijímal hlavně skrz HC/punkovou hudbu a lidi, kteří se na tomhle (nejen) hudebním poli pohybovali a pohybují. Spíš se v poslední době otevírám interpretům, které bych si předtím nepustil, protože třeba zjistím, že to mají hozené podobně jako já, takže jim tu šanci dám a většinou nelituji. Ale není to tak, že bych šel jen slepě po názorech, hudba jako taková mě musí zaujmout a bavit, takže ne vždycky se na podobnou vlnu naladím.

Michal: Mam rad dobru hudbu a nemusi to byt vzdy hardcore punk. Je mi to v podstate jedno aky je to zamer, musi ma to bavit. Teraz si "ujizdim" na roznych dark wave / goth / post punk zalezitostiach ako napr. HORROR VACUI, BOY HARSHER, LEBANON HANNOVER, BLACK MARBLE, SHE PAST AWAY, PINK TURNS BLUE. Takze momentalne som smutny pankac.

Vojta: To bychom tady fakt byli donekonečna. Jasně, že jo. Milion. Od BEATLES, ROLLING STONES, LED ZEPPELIN a PINK FLOYD, přes LOU REEDa, NICKa CAVEa, IGGY POPa a DAVIDa BOWIEho až k vyloženě popovejm moderním věcem jako třeba ROXETTER, OASIS nebo PRINCE. Samozřejmě spousta metalu, ale tam už bych vůbec nevěděl, kde začít, spousta různejch divnejch alternativních, progresivních a experimentálních věcí, hodně jedu KING CRIMSON a tak. Studoval jsem a studuju vážnou hudbu, takže v tomhle odvětví je toho taky spousta, co mě ovlivnilo, jazz - MILES DAVIS, JOHN COLTRANE, CHARLIE PARKER, THELONIOUS MONK, HERBIE HANCOCK, McCOY TYNER... spousta rapu - N.W.A., PUBLIC ENEMY, RUN-DMC, MOBB DEEP, ICE-CUBE, SNOOP DOGG, EMINEM... kdybych měl napsat všechny kapely a interprety mimo hc/punk, tak to bude fakt na desítky stránek. Pro ukázku, tohle je třeba seznam toho, co mám poslední dobou v přehrávači: DAVID BOWIE, KING CRIMSON, LED ZEPPELIN, PANTERA, PRINCE, RED HOT CHILLI PEPPERS, NO MEANS NO, STOOGES, BOB DYLAN, SUZANNE VEGA, EMINEM, THE BRONX, PINK FLOYD, MOTÖRHEAD, ELVIS PRESLEY, RAMONES, THE CLASH, BAD RELIGION, MY CHEMICAL ROMANCE, WOLFBRIGADE, VICTIMS, ROXETTE, SHELTER  a CREEDENCE CLEARWATER REVIVAL.

5.

Na co se nejvíc těšíš nebo čeho se nemůžeš dočkat v roce 2018? A opět to nemusí být pouze věc nebo událost, která je spojená s hudební scénou.

Charlie: Na to, že se přes veškerý nihilismus opět pokusím něco změnit, a budu k Matce Zemi zas o něco šetrnější, navzdory pocitu, že to bude zřejmě úplně k hovnu.

Paaya: Především se těším, až začneme hrát koncerty s mou novou kapelou a natočíme demo! Bude to pecka. A nejspíš to bude spadat dost výrazně do problematiky otázky číslo 2, hahaha!

Tomsn: Těším se na desky, které pro nás posluchače připravuje Ivanův Pushteek, na tu spoustu koncertů a naplno strávených chvil po boku přátel a rodiny, na cestování a výlety mimo republiku a nejspíš i na svojí první realizaci rodinného domu, snad to nespadne :)!

Michal: Tesim sa na koncerty, ktore mam naplanovane na tento rok. Niektore uz prebehli, LVMEN v Cadci v malickom klube Acafe s oficialnou kapacitou 30 ludi bol fakt zazitok! Tesim sa na letne festivaly. Ffud fest v Seredi je povinnost. Chcem dat tento rok aj Obscene Extreme. Z vydavatelstvom planujem aj nejake nove vydania, ale klasicky planov je vela a penazi malo!

Vojta: Tohle bude čistě sobecký a sebestředný a bude to trochu reklama, ale ono to ani jinak nejde v tomhle případě. Doteď jsem se nejvíc těšil na vydání splitka BURNING STEPS / KUNG-FU GIRLZ, na kterým obě kapely coverujem starý český hc/punk songy a výtěžek je benefiční na Lékaře Bez Hranic. Splitko vyšlo 22. února a je k zakoupení na koncertech i v nějakejch distrech a třeba v Praze v Rekomandu. Takže z toho mám velkou radost a jsem hrozně vděčnej všem lidem, co se na tom podíleli, protože se to fakt povedlo. No a dál se nejvíc těším na to, že v průběhu tohohle roku se s BS chystáme po dvou letech vydat další (v pořadí druhou) řadovou desku. Už jenom doděláváme aranže a detaily a za měsíc jdem do studia (Golden Hive v Praze, kde sídlí nejlepší a nejšílenější sound engineer ve střední Evropě - Amák) nahrát to a pak se bude lisovat. Detaily brzo. Tak na to se těším rozhodně nejvíc ze všeho. Už, aby to bylo.


Další díly:
01 - Banán (Kovadlina), Skulda (Sheeva Yoga), Petra (Cerelitida), Michal (Encore)

02 - Šaman (Remek), Miki (Just War), Tom (See You In Hell), Berry (Magick Disk), Vasil (V.O.H.)


03 - OiOi Piratoi, Ľuba (Controlled Existence), Jiřina (Vegalité), Šroub (A-Brigade), Šakal (Rabies)


04 - Jirza (Czechcore), Bobík (Kids and Heroes), Trojka (Raw zine), Adrik (Punkgen), Grinch (Crumpit), Oliva (Fobia)


05 - Datra (RozpoR), Semi (xMartinezz Photographyx), Kanár (Encore), Martin (Scalp), Roman (Baestien)

06 - Radek (Decultivate), Mára (Mörkhimmel), Míra (Kung-fu Girlz), Štůsa (At Folsom Prison), Tomáš Lichtle (Beton)


07 - Bilos (Malignant Tumour), Barvák (Insane Society), Ivan (Flowers For Whores), Honza (Samuel records), Syky (Rabies)


08 - Pavel (Slave X One DIY shows), Filip (Empty Hall Of Fame), Maxeek (Dezinfekce), Štelca (The Junk Food), Gargamel (Adacta)


09 - Adéla (Bajkazyl), Miruus (Brünner Todesmarsch), Petr (Pure Heart records), Michaela (Kids and Heroes), Dáša Fon Fľaša (Rubanisko)

 



Aktuální recenze

Aktuální fotogalerie

Praha (Eternia Smíchov)

Battery (USA) + Belief (Ger)

Reklama
animal-lib

Aktuální koncert

Brno (Favál)

25. 4. 2018

Novelists (Fra), Landmvrks (Fra), Here Stands A Hero (Bel), A Dead Tree Doesn´t Talk (Swe), Countless, Abyss Watching Me

Náš tip

Fear Fest 2018