Rozhovor

I Object

^{Zdroj: http://www.i-object.com, Autor: Buky}

Od I OBJECT jsem slyšel 4 vály a okamžitě jsem věděl, že je se mnou zle. Americkej politickej hardcore punk s ženskym vokálem, kterej si 100% zakládá na DIY etice a bez jakýkoliv zbytečný omáčky kope kolem sebe jak šílenej. Protože jejich CD bohužel jaksi nemůžu nikde v ČR sehnat, rozhodl jsem se aspoň s nima přelouskat rozhovor a v krátkosti je tak představit i dalším lidem, jejichž pozornosti by tadle supr kapela neměla uniknout. Rozhovor vzniknul krátce před jejich evropským turné, v jehož rámci I OBJECT vystoupili všude možně a všude kolem, jenom ne v Český republice. Na otázky odpovídala zpěvačka Barb.

1.	Jak I OBJECT začali?
Kapela začala fungovat v lednu 2003, kdy jí dal dohromady Shawn (bicí) a Dan (kytara). Myšlenka byla taková, že jsme chtěli mít kapelu, která bude víc než jen hrát rychlou muziku. Všechno šlo hodně rychle a tak bylo brzy venku demo. Z něj se část objevila na CD "First Two Years" a zbytek pak byl znovu nahranej a vydanej jako 7" I Object. Odehrály se zhruba 4 koncerty s 10 songama, ale mezi jednotlivejma členama to zrovna dvakrát nefungovalo, co se týče pohledu na společnou tvorbu. Proto Dan kapelu opustil a na jeho místo přišel Biff. Jako druhej vokálista se připojil Kurt a Glenn na několika koncertech zaskakuje za bicíma, než jako stálej bubeník nastoupí Steve. Po prvním zimním turné odchází Kurt, kterej dává dohromady kapelu s názvem Skate Korpse. Současná sestava je Barb (zpěv), Steve (bicí), Biff (kytara) a Ryan (basa).
2.	Hardcore, kterej hrajete, má jednoznačně oldschoolovej sound. Co vás v tomhle nejvíc ovlivnilo?
Když děláme novou muziku, nikdy se nesnažíme vřadit se do ňákýho konkrétního žánru stylem "OK, tady by měl přijít ňákej přechod". Jedem si ten svůj fast punk s hardcore předělama, se "circle pit" mezihrama, atd. Co nás určitě ovlivnilo, je 80´s D.C. hardcore. Jeden z nejsilnějších faktorů, co se vlivu týče, pochází od kapel, které se snažej něco sdělit skrze své texty.
3.	Co přišlo jako první, hudba nebo poselství? Založili jste kapelu, abyste šířili nějaké poselství nebo jste jí dali dohromady a až pak si uvědomili, že byste skrze ní mohli něco sdělit?
S mojí předešlou kapelou jsem byla součástí nějakého poselství, byla to moje hnací síla. Než jsem se přidala k I OBJECT jako ženská vokálistka, byla jsem dost plachá, ostýchavá a zdrženlivá a nikdy jsem u toho moc nemluvila, když jsme hráli. Postupem času jsem si uvědomila, že takhle to nejde a překonala strach z toho něco říkat na veřejnosti. A potom s I OBJECT jsem v tom chtěla pokračovat, dostat tu agresi z každodenního života ven skrze rychlou muziku, ale taky srkze naše texty. Když hrajem, tak pořád přemýšlim, jestli naše texty ty lidi opravdu oslovují. A když pak jedinej člověk přijde za mnou po koncertě nebo mi pošle e-mail, týkající se toho co jsem říkala, vím že to mělo smysl.
4.	Vaše poslední album pokrývá spoustu zajímavých témat během 2-minutových vypalovaček. Jsou tam skladby o interupci, vězeňské reformě, poruchách příjmu potravy, o tom všem mluvíte otevřeně. Když mluvíte o tolika různých problémech, co bys řekla, že je hlavní a základní vzkaz, který by I OBJECT chtěli sdělit?
Naše hlavní myšlenka je udržovat DIY kulturu, respektovat ostatní lidi a říkat své názory nahlas. Máme krátký songy, takže tam je těžký nějak plně poadresovat veškerá témata. Velkej důraz klademe na texty v bookletech alb, kde také vysvětlujeme význam našich slov, aby tam bylo všechno jasný.
5.	I OBJECT je v součastnosti jedna z kapel, která bere DIY nejvíc vážně. Vydáváte věci na svém vlastním vydavatelství a bookování koncertů si zařizujete také sami. Proč jste si vybrali tuhle cestu?
Všichni členové I OBJECT jsou spojený s DIY už celou řadu let. Každej z nás už předtím v nějakejch kapelách hrál. To DIY propojení zkrátka musí fungovat, potkáváme skvělý lidi v různejch malejch městech, hrajeme se supr místníma kapelama po celých Státech a ta jediná cesta, kterou se chceme ubírat, je ta, kterou se ubíráme posledních 5 let. Zkoušeli jsme různý věci a chybovali v nich, ale chybama se člověk učí a my se naučili jak vydávat desky a distribuovat je všude možně, vybudovali jsme si síť kontaktů na všemožný turné. Během těch let už jsme tolikrát šlápli vedle, ale pořád pracujeme na tom, aby jsme všechno zdokonalili. Todle je o srandě a o potkávání novejch lidí, a když bychom si to všechno nezařizovali sami, tak by to bylo strašně neosobní.
6.	Co pro vás tedy DIY znamená?
DIY životní styl znamená hledat svou vlastní cestu, aby člověk mohl dosáhnout skvělejch věcí třeba skrze hraní s kapelou, pořádání koncertů, poznávání novejch lidí, spaní u někoho doma na podlaze, připravování veganskejch jídel pro kapely co cestujou přes vaše město, psaní zinu o vaší komunitě nebo jakýkoliv další zkušenosti, o který se můžete podělit s ostatníma. Zaplacení vstupu na koncert, podporovat kapely, navštěvovat all-ages shows, mluvit otevřeně nebo kritizovat nevhodný a nepatřičný události a věci a zkrátka se zajímat a komunikovat s ostatníma lidma ve scéně.
7.	Hrajete jenom v místech, určenejch pro všechny věkový skupiny?
Když se domlouváme na ňákejch koncertech, tak se o tohle vždycky zajímáme s tím, že nebudeme hrát na místech, který nejsou určený všem věkovejm kategoriím. Hrajeme jenom all-ages shows. Nám bylo všem taky pod 21 let, když jsme se dostali k punku. Punk není exkluzivní klub pro "dospěláky".
8.	A jak se to tak vyvine, že si sami domluvíte třeba evropský turné?
Internet je skvělej prostředek k tomu, kde začít. Hodně spolehlivej způsob je taky mluvit s kapelama, který už na danejch místech hrály a získávat od nich ňáký kontakty. Co se týče turné po Evropě, tam je to prakticky stejný jako s turné po Mexiku, který jsme zrovna absolvovali. Požádali jsme nějaký zdejší (americký) kapely o ňáký ty kontakty na lidi, co tam dělaj koncerty. Tak jsme se dostali k jednomu týpkovi z Paříže, kterýho jsme požádali, jestli by nám pomohl s tím udělat turné po Evropě. A on nám pomoh strašně moc! Tahle scéna je o tom pomáhat si navzájem. Takže skvělej způsob jak si zabookovat turné, je vyměnit si informace a kontakty s dalšíma kapelama. Oni pak můžou hrát ve vašem městě a vy v tom jejich.
9.	Během vašeho evropského turné hrajete na místech, které se ke hraní americký kapely zdají "méně tradiční" (Maďarsko, Chorvatsko, Bosna, Srbsko). Proč jste se pro ně rozhodli?
Zabookování jednotlivejch míst už jsme nechali na něm. Řekli jsme mu: "Chceme to projet všechno a vidět co nejvíc zemí". Já nemám ponětí, co od těhle zemí mám čekat, ale jsme tím očekáváním opravdu vzrušení.
10.	Jaký to je pro holku, být v hardcore kapele? Myslíš si, že je to obtížnější, protože hardcore je spíš pro kluky? Myslíš, že jste jakožto hardcore kapela braný míň vážně, protože jsi holka?
Asi jsem měla docela štěstí, že jsem se zatím v DIY scéně nesetkala s projevy sexismu. Pokud něco, tak bejt ženskou zpěvačkou v kapele, která možná někdy nemá takovou pozornost jako když tam zpívá kluk, tak se tenhle faktor snažím využít ve svou výhodu a říkat, co si myslím. I v punku je sexismus běžnou věcí a jedinej způsob jak se ho zbavit, je nazývat věci pravými jmény, mluvit o nich když se dějí a dát najevo, že tohle ve scéně nechceme. Být aktivním a "agresivním" členem týhle kultury jakožto žena zase může (doufám) inspirovat další holky k tomu, aby se taky připojily a upozornily na tyhle problémy a začaly třeba hrát na nástroje, psát ziny, dělat koncerty, atd.
11.	Co můžeme od I OBJECT očekávat v budoucnu?
Na tenhle rok toho máme opravdu hodně, už jenom co se týká domluvenejch turné. Doufáme, že začnem hrát taky víc mimo USA a budeme mít zkušenosti i s jinejma scénama a kulturama.
12.	Něco na závěr?
Pořád hledáme nová místa na hraní. Můžete nás zkontaktovat na mejlu rockwellrenaissance@hotmail.com.