Rozhovor
Toxic Narcotic
Zdroj: http://www.toxicnarcotic.com, Autor: Buky
rozhovor s DIY kapelou z Bostonu z roku 2004
| 1. | Kdyby vám někdo před 15 lety řekl, že Toxic Narcotic budou hrát hardcore punk v roce 2004, věrili byste tomu? Jaký to je mít kapelu, která už hraje vlastně dekádu a půl? |
|
Bill: Já bych ani nepředpokládal, že budu ještě naživu! A hodně mejch kámošů, který mě dlouho znaj, by bylo překvapenejch taky! Ale teď už piju jenom po setmění a o víkendech! No takže
když jsme s Toxic Narcotic začínali, tak jsme na ty nástroje moc hrát neuměli, ale přesto jsme celkem koncertovali a spousta lidí nás moc nemusela. Chápej, každej měl někdy ňákou tu ´sračkovskou
školní kapelu´. A my jsme pořád v tý samý, akorát že je o 15 let víc. Ze začátku jsme koncertovali před spoustou lidí, měli jsme stěží 6 svejch písniček a ani jsme nevěděli, co to vlastně děláme. Do toho jsme navíc zuřivě chlastali a brali drogy. V Bostonu jsem potkal spoustu lidí, který říkali ´Tvoje kapela je prej pěkná sračka´, přitom nás ale nikdy neviděli hrát ani neslyšeli naše desky. To je celý jen o tom, že todle slyšeli kdysi před těma rokama. Ale od tý doby se hodně změnilo. Spousta muzikantů se ke svejm začátkům nechce moc hlásit, ale my jsme s tim smířený. Je to zkrátka jedno z negativ, když seš dlouho v jedný kapele. Většina dnešních muzikantů nebejvá braná podle toho, jak zněla jejich kapela v jejich školních letech. Většina lidí, který nás znaj podle toho jak jsme hráli dřív, je vyvalená, když nás slyší dneska. Nemůžou uvěřit, že je to ta samá kapela. Když jsme s TN začínali, punk v Bostonu moc neletěl, a už vůbec ne ňáký extrémní a politický kapely. Slovo ´crust´ (kůrka) neznamenalo nic jinýho než okraj tvojí pizzy. Nebylo to označení pro brutální thrashový punkový kapely s politickejma textama jako dneska! Čili z důvodů, že jsme nehráli muziku pro každýho, a navíc jsme ani nebyli zvlášť zručný, nás lidi drbali a řikali o nás samej hnus. To nás hrozně sralo a proto jsme začli pořádně makat. Dopředu nás často hnala nenávist k některejm lidem v Bostonu a za to jim patří dík! Will: Je to přirozenej vývoj. Hraní týdle muziky je pro nás únik z každodenního života, což podle mě potřebuje každej, takový odvětrání, dostat ze sebe všechno špatný. Hraní na týdle scéně je skvělý. Potkávám lidi, který bych normálně nepotkal a dostávám se na místa, na který bych se bez hraní v kapele nikdy nedostal. A když někam přijedem, lidi vědí, že si to maj užít a zpívat s náma, každej si hází divokej mejdan, my pak zmiznem, vrátíme se a jedem dál. Jaký to je po dobu 15 let? Sakra, fakt je to tak dlouho? No, je to jako život. Ale počkat, nikdy jsem nejel na drogách, ikdyž je fakt že skotská mi jednu dobu celkem dávala zabrat. |
|
| 2. | Boston se za těch posledních 15 let taky určitě změnil. Jak to ovlivnilo kapelu? Museli se TN těm změnám ňák přizpůsobit? A brzdil kapelu nějak nedostatek vhodnejch klubů? |
|
Bill: Undergroundová hudební scéna se každopádně dost rozrostla v počtu lidí, který choděj na koncerty, kapel, vydavatelství, přibylo i zinů, atd. Oproti tomu se snížil počet klubů a míst, kde se dá hrát. Boston nyní dává světu spoustu skvělejch kapel, ale většina tědle kapel ve vlastním městě skoro nemá kde hrát. Bohužel to vypadá tak, že město Boston si neuvědomuje, co tvoří podstatnou část ekonomiky měst. Toxic Narcotic se nikdy nězměnili v tom co dělaj proto, aby se adaptovali do změn ve scéně. Viděl jsem hodně různejch hudebních stylů a kapel přicházet a zas odcházet. Za těch 15 let tu byly takový ty děsně populární kapely a pak už zas nebyly, a my jsme tu pořád. Byly tady spolky, který byly totálně namachrovaný, že dokážou naplnit klub v Bostonu. Teď se po nich slehla zem a každej na ně sere. Jedna z věcí, který zůstaly stejný, je hardcore punk. Tady už nezáleží na tom, co zrovna letí, DIY hardcore punková scéna tady bude pořád. A proto můžou Toxic Narcotic zaplnit klub kdekoliv na světě. A ty lidi, který nás celou tu dobu pomlouvali, teď v práci lepěj cenový etikety na naše CDčka. Karma je děvka! Will: Na úplnym počátku nám to pomohlo dát se dohromady. V letech 89-90 undergroundová scéna v Bostonu umírala, pakliže nebyla mrtvá úplně. Zkoušky jsme měli po sklepech různejch baráků, vlastně jsme začínali z úplnýho ničeho. Každou noc jsme mohli hrát ve sklepech ňáký koncerty bez vstupnýho, mezi sudama, nemaje na zaplacení kapel, který přijeli odjinud. Je to smutná realita, že spousta skvělejch míst ke hraní je teď zavřenejch. Koncerty se tady konaj v takovejch těch halách, ale každej ví, že takovýdle místa vydržej vždycky tak měsíc dva. Možná kdyby kids přistupovali jinak k těm místům, co chtěj udržet otevřený ... |
|
| 3. | Když jsme spolu mluvili minule, řekli jste mi, že na Toxic Narcotic je zvláštní to, že nejsou ve svym městě tak populární jako je tomu jinde. Proč si myslíte, že to tak je? V jak velkejch klubech hrajete mimo Boston? A co lidi? |
|
Bill: Není to tak, že bych si myslel, že v Bostonu jsme míň oblíbený, ale protože pro nás neni tolik míst na koncertování pro všechny věkový kategorie, začli jsme hrát v různejch klubech po celý zemi a v ostatních městech to jde prostě dobře. Když vyjedem někam pryč a jsme na koncertu jako hlavní kapela, přijde na tu show třeba 300 až 500 lidí, kdežto v Bostonu jich přijde 200 a to jen když se fakt zadaří! Navíc v Bostonu je tolik kapel a tolik koncertů a všechny začínaj ve stejnej čas. Takže třeba my jsme hráli v neděli odpoledne v Bill´s Baru a přišlo tam 200 lidí, a přesně ve stejnej čas hráli Bosstones v Axis. A pak vidíte lidi v tričkách Toxic Narcotic na tom jejich koncertě. To
je v Bostonu běžná věc, s tolika kapelama na tak relativně malý město, když všechny hrajou ve stejnej den. Navíc je tady všechno tak drahý, že si nemůžete dovolit chodit na všechno co chcete. V jinejch městech jsou náklady na živobití nižší, lidi si můžou dovolit chodit na víc koncertů. Seager: Největší fanouškovskou oblast máme na západním pobřeží, tam je jich nejvíc. Kde je víc lidí, tam je i víc punks! To je vzorec, kterej platí všude. Když je město dostatečně velký, můžeš očekávat i slušnej počet lidí na koncertě, ale samozřejmě se najdou i vyjímky. O víkendech třeba bylo i pár koncertů, který byly plný, přestože to bylo na kraji světa. Mladý lidi udělaj cokoliv, aby se bavili. Will: Před časem jsme předskakovali ňáký vlastenecký kapele a oni když nastoupili na pódium, tak neměli pro koho hrát, protože během našeho setu všichni odešli, vyklidili jsme klub. My od lidí vždycky dostáváme extrémní reakce. Když se někomu kapela nelíbí, tak jí fakt nenávidí! Píšou svejm kámošům, aby jim to sdělili, chápeš. Pro ně neexistuje nic mezi. A ty, kterejm se líbíme, tak těm se kurevsky líbíme! Řvou nám to do xichtu, aby nám to dali najevo. Třeba od jednoho kluka jsme dostali dopis, kde nám děkuje, že jsme mu pomohli dostat se přes těžký období. Že kdykoliv potřeboval vypustit páru, začal vřískat PEOPLE SUCK, ASSHOLE ASSHOLE! Nebo FUCK YOU, FUCK THIS, FUCK THAT, WE ARE ALL DOOMED, WHAT´S THE USE? FUCK THE WORLD AND PASS THE BOOZE!!! (texty Toxic Narcotic - pozn.Buky). Každopádně ve finále nezabil ani sebe ani nikoho jinýho a z těch problémů se dostal. Aspoň nám to tak řek! |
|
| 4. | Hodně kapel se hlásí ke svý domácí scéně. Dobrym příkladem můžou bejt i Toxic Narcotic se svym labelem Rodent Popsicle. Rodent Pop jsou jedno z prvních vydavatelství, který vydalo kapele DVD. Jste na label pyšný? |
| Bill: Není to o tom, že bysme byli na label ňák pyšný, ale spíš jsme rádi, že jsme udělali hodně pro lokální scénu. Samozřejmě že ne všichni maj Toxic Narcotic nebo náš label rádi, ale nikdo nemůže říct, že jsme někdy museli dělat kompromisy, co se týče naší víry v integritu. Po celejch 15 let jsme zůstali věrní našim etikám DIY a podporovali místní scénu. Uspořádali jsme stovky koncertů jak lokálním tak cizím kapelám, vydali jsme nepočitatelně místních kapel na našem labelu! Letos se chystáme pronajmout si velkej klub v Bostonu a k našemu 15.ctýmu výročí udělat koncert se vstupem zdarma. Kolik kapel todle dělá? Pro nás je todle aspoň minimum co můžem udělat, abysme vyjádřili díky všem, co nás podporovali. Bude se tam natáčet pro naše DVD a každej je vítanej! Proběhne to někdy na podzim 2004. A až to DVDčko "Toxic Narcotic: Live In Boston" vyjde, staneme se první kapelou, která si sama vydala DVD! | |
| 5. | V současný době je punková scéna dost roztříštěná, protože každej pod-žánr punku má svý oddělený koncerty. Oi kapely hrajou s jinejma Oi kapelama, hardcore kapely s hardcore kapelama ... Je to tak pro vás komplikovanější, když hrajete mix všeho možnýho, nějak do toho zapadnout? |
|
Bill: My se nestaráme o to, jestli někam zapadnem. A nestaráme se o to, jakym žánrem nás lidi označujou. Právě proto se snažíme koncertovat se všema možnejma kapelama. Lidi o nás říkaj, že hrajem punk, hardcore, crust, atd. - já vim, že hrajem cokoliv chceme se špetkou ohledu na to, co si lidi myslej. Když budem chtít zkombinovat reggae a grindcore, tak to uděláme! A komu se to nelíbí ten může jít do prdele! Will: Nikdy jsme naše songy nepsali s tim, že bysme mysleli na ´cílovýho uživatele´. Podle mě dobře kombinujem všechny ty hudební scény, který choděj na naše koncerty. Pro pankáče jsme příliš do hardcore, pro metaláky jsme zas příliš punkový, atd. Pro jiný jsme zas moc agresivní. Když jsme hráli s dudama, týpek v Tijuaně nám řekl, jak to bylo strašný. Po jedno období v devadesátejch letech jsme měli skoro celej reggae set. Ale zpátky k věci, hardcore a punk se ještě nerozdělil, ale jednou to přijde, pořád se frakcuje a frakcuje. |
|
| 6. | Zaznamenali jste v nějakym většim měřítku násilí na vašich koncertech, ať doma nebo venku? A vzrůstá to? Nedávno se dost mluvilo o tom, že je to v Bostonu dost na vzestupu, co vy na to? |
|
Bill: Jako většina z lidí to na našich koncertech nesnášim, ale přiznejme si otevřeně - svět je plnej násilí. Já osobně jsem v tomdle žádný změny nezaznamenal. V každym městě je to stejný. Někdy je to odůvodněný, ale obvykle není!
Podle mě je to v tomdle lepší než dřív. Seager: Na našich koncertech je todle spíš rarita. Pomineme-li takový ty klasický mosh pit zranění, úmyslný bití lidí vidim na našich show vyjímečně. Jsou jiný kapely, který todle přitahujou a já jsem rád, že u nás to tak neni. Spíš je to občas vidět mimo koncert, před ním nebo po něm ... Will: Ne že bych byl anarchista, ale vidim to kolem nás. Bitky před hospodama, klubama, atd. Jo je to pravda, svět je násilnickej. Boston je považovanej za takovej buranov, protože my když tancujem, tak u toho lítaj boty i pěsti. V Bostonu jsem zažil jedny z nejnásilnějších koncertů. To musí bejt tim počasím. |
|
| 7. | Je to asi zvláštní pocit, když dneska vidíte kapely jako Dropkick Murphys nebo The Unseen na takovejch velkejch pódiích, jezdící po světě, headlineování na Warped Tour, atd. - když jste s nima ještě před časem hrávali na stejnejch stejdžích v malejch klubech, nebo ne? |
|
Bill: S některejma členama tědle kapel jsme přátelé a za ně a jejich úspěch jsme rádi, ale pro Toxic Narcotic jsme si zkrátka vybrali jít cestou víc DIY. A ne, nikdy jsme si nepřáli být jedněma z nich! Ale Toxic Narcotic taky hodně koncertujou a za posledních 10 let jsme na turné konstatně, ať už po Státech nebo po Evropě. Rozdíl je v tom, že nám v tom nikdo nepomáhal. Hrajem stejně jako každá jiná kapela, pakliže si to můžem dovolit. Zkrátka je to tak, že když se vydáte na mezinárodní turné, fanouškovskou základnu si rozšíříte daleko rychlejc, než když hrajete po klubech a na DIY koncertech. Ikdyž ty turné zahajujete, třeba nedostanete tolik zaplaceno, ale zase prodáte tolik
merchandisingu, že na tom vlastně ani nezáleží. Obě ty kapely, který jsi zmiňoval, taky takhle začínaly. My jsme se k tomu nikdy nedostali, až do roku 2003! Což znamená skoro 15 nezávislejch DIY turné po Státech a pouze jedna po Evropě! To znamená, že jsme si to sami zabookovali, dělali propagaci a zkrátka zařizovali všechny ty věci okolo, což je samozřejmě daleko těžší, než bejt na labelu, kterej se o všechno postará. Zajímavý na tom je, že máme tolik tzv.kámošů v tědle kapelách, který jezděj mezinárodní turné a nikdo z nich nám za celou tu dobu nikdy nenabíd jet turné s nima,
nebo ani aspoň zahajovat jeden blbej lokální koncert! Není to divný? Will: Prostě je v tom podporujem, ale my sami jsme na Warped Tour nikdy hrát nechtěli. Bill: Ve skutečnosti už jsme měli příležitost si na některejch částech Warped Tour zahrát, ale odmítli jsme být toho součástí! Dropkick Murphys i Unseen hodně tvrdě dřou a zasloužej si to co dokázali. Na druhou stranu na Warped účinkuje spousta komerčních kapel, který se nazývaj punkem, přitom už dávno vyhořeli a nehrajou už léta. Některý bandy se prostě vynořej odnikud a najednou se všechno točí kolem nich. Ryba smrdí od hlavy! Will: Filosofie naší kapely byla vždycky taková, že budem taková ta špinavá hrouda, co prostě roste. Někdy kapela vyroste jako houba a stane se populární, ale nemá žádnej pevnější základ a tak se převáhne a spadne. Ta naše kopa se nikdy nezmenší, ikdyž do ní budete kopat. Hrouda bude pořád stabilní, dokud zůstanem všichni špinavci. Bill: Cesta DIY bude pro Toxic Narcotic vždycky ta jediná správná, protože věříme, že integrita a respekt jsou důležitější než cokoliv jinýho. Máme veškerou kontrolu nad naší muzikou i merchandisingem, máme všechno ve vlastnictví. A nikdo nám nediktuje, co můžem a co nemůžem dělat! Je to hodně těžký práce bejt nezávislou DIY kapelou, ale stojí to za to! |
|
| 8. | Jaký jsou problémy dnešní punkový scény a jak je řešit? Nemyslím to pouze v lokálním měřítku. Myslíte si, že maj kids dostatečnou snahu dělat koncerty? Nevypadá to, že by hodně věcí kolem bylo DIY. |
|
Bill: Já osobně věřim tomu, že DIY byl jeden z nejdůležitějších aspektů v punkový muzice. Kamkoliv se podívám, vidím vliv korporačního světa na dnešní tzv. punk a hardcore scény. I v reklamách na vodovodní kohoutky a deodoranty. A za tu nechutnou komercializaci punku & hardcore jsou zodpovědný samotný kapely. Jediný co je zajímá je sláva a prachy, ne integrita a respekt! Tydle kapely nikdo nenutí hrát na Warped Tour, točit videa pro MTV nebo se objevovat na obálkách
Rolling Stoneu. Chápu, že muzikanti chtěj dostat dostatečně zaplaceno za to co dělaj, ale má to svý hranice a každá kapela se musí rozhodnout, kam až v tomhle zajde. Konzumenti sýru chtěj vždycky čerstvej sýr. Nikdo nechce starej sýr! A to je důvod, proč kapely, který byly úspěšný v glam metalový scéně, nenabušej dneska ani malej posranej klub. A to samý bude následovat u kapel, který jsou úspěšný v dnešní komerční punk scéně. Hudební průmysl sám o sobě je ten nejprohnilejší a nejzkorumpovanější business. Všichni víme jak fungujou major labely, ale dneska hodně punkovejch labelů, promotéru a agentů funguje úplně stejně. Jen se podívej, kolik pořád stejnejch kapel furt koncertuje, zatímco jiný výborný kapely
nehrajou skoro vůbec. To je všechno politika, peníze a závodění, atd. Smutný je, že jen málo lidí věří tomu, že to jde i jinak. Další problém je, že spousta těch menších DIY labelů se chová stejně kapitalisticky jako labely, kterejm se snažej bejt opakem. Nespočet kapel už mi říkalo, jak se jejich desek prodává hafo a oni dostanou úplný hovno. Todle se děje pod maskou "To není punk ptát se, kolik kapela dostane zaplaceno" nebo "To není punk mít smlouvu", no a pak kapelu vomrdaj. Stává se i to, že label kapele lže v tom, kolik jejích desek se vlastně prodalo. Viděl jsem to už tolikrát a mám spoustu kámošů v kapelách, se kterejma vyjebali! Pro kapelu je finančně náročný zůstat DIY, udržet si svou integritu a zároveň koncertovat a jezdit turné. Už jenom udržování dodávky během turné v provozu vyjde strašně draho. Muzikanti jsou ojebávaný od samýho počátku a to není žádná novinka. Ale to, že se to trvale děje i v naší scéně, je hanba. A kvůli těmhle několika jednotlivcům se kapely budou vyhejbat DIY scéně. Když jsem byl mladší, bylo spousta nezávislejch klubů, krámů s muzikou a DIY labelů s ´rodičovskou´ etikou. Většina z nich je v čudu, protože nedokázaly soutěžit s korporacema. Můžou za to kapely, který si radši vybíraj velký kluby, aby dostali ty svoje záruky, radši než aby hráli v nezávislym klubu. Malý kluby ti většinou žádný záruky nedaj, ale když přijde dost lidí, dostaneš zaplaceno úplně stejně. Jenže spousta kapel chce peníze a suprovej klub, protože ten má hafo reklamy a dobrou propagaci a korporační sponzory, který kapelu dostanou i k novejm lidem. Já říkám, že nepodporováním naší scény naší scénu ničíme. Protože tim, že se malý kluby zavíraj, se pak zavírá i šance novejm kapelám si někde zahrát nebo vyjet na turné, stát se známějšími. Všechny dneska známý kapely byly dřív jenom lokální a začínaly právě takhle, ale dneska jsou úspěšný a proto už je todle přece nemusí zajímat. Jestli si myslíte, že to jsou kecy, tak dejte dohromady kapelu a pak uvidíte, jestli vás někdo z těch vašich ´kámošů´ z tědle velkejch kapel vezme s sebou na turné a dá vám šanci! To se nestane! Ve světě je pořád hodně silná DIY scéna, v Bostonu už tolik ne. Po celym světě jsem viděl hodně klubů, vlastněnejch členama různejch kapel a právě todle jsou moje nejoblíbenější místa na hraní. Bylo by skvělý něco takovýho vidět v Bostonu, ale je pravda, že to zabere strašně moc nedoceněný tvrdý práce a stojí to kupu peněz. Will: Krásně řečeno! |
|
| 9. | Co můžeme novýho očekávát na Go-Kart? |
| Bill: Bude full-lenght split s Misery (z Minneapolis), který vyjde v červnu, a na našem labelu jsme právě vydali EP s názvem ´Shoot People, Not Dope´. Momentálně zrovna pracujeme na našem novym studiovym albu, akorát ještě nejsme rozhodlý, kde to vyjde. Ale máme svuj vlastní label, takže zatim to nemusíme ňák řešit! | |
| 10. | A co můžeme očekávat od Toxic? |
|
Bill: Budeme dál koncertovat a hrát, ale do budoucna nemám ňáký velký plány! Jsme všichni odsouzeni k záhubě! Buďte připraveni na budoucnost v plynovejch maskách! 5 bilionů lidí zemře! (text songu We´re All Doomed - pozn.Buky) Seager: Jo, všichni jsme mrtví. Jestli nás nedostane terorismus, bude to v roce 2012 kometa! Ciao! Will: Pokračujte v plyvání jedu a rozptylování hlíny! |
|
