Rozhovor

Právě teď poslouchám novou desku kapely Telefon - "Smysl Malých Činů", na kterou jsem se fakt těšil. Mám pro rožnovský punk slabost kvůli jeho naprosté autentičnosti a umění nahlížet na věci z trochu jiné perspektivy než je obvyklé a taky proto, že se nikdy nebál kousat. A nová deska Telefonu je důkazem, že se v tomhle ohledu naštěstí vůbec nic nezměnilo. Hudebně je to zase o kousek dál a texty jsou zase skvělý. Tohle je pro mě punk. Jinak úplně nejposlouchanější deskou roku 2010 pro mě byla asi "Jeskyně" od Už Jsme Doma.
Co se týká nějakých objevů, tak je to asi spousta kapel z Balkánu a jestli mám vybrat jednu, tak určitě Bernays Propaganda - naprosto unikátní muzika, která má obrovskou sílu a navíc jsou to fantastický lidi.

Nestahuju nic. Neumím to, nevím kde ty věci hledat, nikdy jsem to nedělal a asi ani nebudu. Občas si něco poslechnu, když mi někdo pošle nějakej link nebo na myspace (hahaha), zvlášť u věcí, který se třeba špatně shání nebo mě to zajímá a deska ještě není venku. Myslím, že na tohle je internet super. Stejně jako na to stahování, nijak mě to nevadí. U raritních nebo hodně drahých věcí to chápu naprosto, i když já osobně preferuju tu věc někde vyhrabat v zapadlé second hand sekci. A když se to nepovede, tak to tak prostě je - jsou to koneckonců jenom desky. Co mě ale sere, je, když se někdo prezentuje jako obrovskej milovník muziky a JENOM stahuje. Je to samozřejmě jeho věc, ale já si o tom můžu myslet svoje. Už jsem to psal několikrát, tak se nechci opakovat, ale prostě nechápu, proč má tolik lidí problém s tím, koupit si občas nějakou desku. Prostě mě to naprosto uniká a nechoďte na mě s kecama o penězích, singl stojí 100 kč a to naprostá většina lidí obden prolije hrdlem v hospodě.
Navíc, když pak vidím kluky a holky třeba právě z Balkánu, jak nakupují naprosto šťastný spousty desek, musím se tady tomu občas fakt smát.

Hehe, pobavilo mě jak spousta lidí tvrdí, že na nějakou scénu serou, ale přitom pořád dělají koncerty nebo na ně aspoň chodí, hrajou v kapelách, dělají zin atd. Podle mě když na něco sereš, tak toho ani nechceš bejt moc součástí. Vím, že se spousta brání tomu označení scéna, ale co naděláme, ať chceme nebo ne, něco takového prostě existuje, my všichni to vědomky či nevědomky vytváříme, je to prostředí, které nás formuje a ve kterém fungujeme. Takže mě docela pobavilo, že je tolik lidí, který se snaží dostat "nad to" a i ty vaše uvozovky u slova scéna v otázce o lecčems vypovídají. Já jsem se nikdy nestyděl za to, že jsem něčeho takového součást a ani za to, že chci aby to bylo místo, kde se budu cítit dobře. A k tomuhle cíli vedou ve scéně stejný cesty jako kdekoliv jinde. A jako kdekoliv jinde to taky velmi často selhává, protože scénu tvoří zase jen lidi. Snažím se si to neustále uvědomovat, protože spousta věcí je pak jednodušších. Ale někdy je to fakt těžký.
Nejvíc mě asi ničí lidská malost ve všech podobách.

Tohle bude těžký. Co se týká muziky, tak asi koncert Unbroken v Londýně. Čekal jsem 15 let až je uvidím a bylo to skvělý. A to přes to, že reuniony mi přijdou směšný. Tady ale viselo ve vzduchu tolik emocí, že jsem to ještě nikdy před tím nezažil a úplně mě to sejmulo a nebylo to jen díky muzice. Tihle chlápci pojali všechny svoje reunion koncerty jako benefity a rozdali opravdu hodně peněz mezi Zapatisty, antifašisty a svoje kámoše, který umírali na rakovinu. Víc k tomu myslím není co dodat. Co se týká dalších věcí, tak asi výlet na Šumavu ten samý víkend, co byl Fluff. Skoro pořád pršelo, takže jsme nikoho nepotkávali a já jsem byl permanentně mokrej, ale fakt šťastnej.

Nějak to zase přežít. Jiný plány nemám. Vám pak přeju hodně štěstí.