V.A.P. o textech ze splitu s Thalidomide

Texty hrály v hardcore / punku vždy významnou roli. V jedněch najdeme emocionální tíseň, v jiných radikální politický postoj. Občas z nich lze vycítit melancholickou romantiku, občas slouží jen tak pro pobavení a občas nabádají k občanské neposlušnosti. Můžeme v nich hledat oprsklou provokativnost stejně jako rozšiřování povědomí. Některé mohou být naprosto jasné na první dobrou, některé posluchače donutí hloubat a přemýšlet či v nich hledat skryté významy, některé zase zůstanou co se týče obsahu sdělení navždy skryty v mysli toho, kdo je napsal.

U Emergency Records nedávno vyšlo split LP pražských kapel V.A.P. a Thalidomide. Společenství Voice of Anarchopacifism bylo zformováno v roce 1993 a tvořila jej komunita lidí, čerpající ideje převážně z anarcho-pacifismu a dalších anarchistických směrů. Hudební projekt V.A.P., jehož personální obsazení se celkem měnilo, se často účastnil benefičních akcí (např. pro Svobodu zvířat) a jeho hudebními základnami byly squaty Ladronka a Pplk Sochora a kluby Propast či 007 Strahov. Dnes je považován za jednu z nejzásadnějších anarcho-punkových kapel 90. let. Na nahrávce figurují čtyři studiové skladby z pozdějšího období a dvě živé skladby z roku 1994. Právě u strany V.A.P. se tedy nyní zastavíme a prostřednictvím jejich vlastních slov si blíže představíme jednotlivé texty, o kterých sami říkají „Texty hudebního projektu VAP byly z velké části improvizace a reagovaly na aktuální situaci, nebo třeba místo kde probíhalo vystoupení.“.

„První písní na tomhle vinylu je Zpráva komu. Text se odvíjí od našich reálných zkušeností z různých demonstrací. Ale vlastně nejen nich. Je o tom zvláštním pocitu, který cítíte, když pohlédnete na demonstraci do očí fízla. Je o naději, že pod těmi uniformami jsou lidé. Lidé, kteří z nějakého důvodu na chvilku přestali být lidmi a stali se z nich jen nástroje. Možná je k tomu vedla potřeba platit hypotéku nebo touha mít nad někým moc. Nebo nad tím prostě jenom nikdy nepřemýšleli. Ta píseň je o tom, v co věříme. A to, že není možné, aby normální člověk dlouhodobě potlačoval svoji lidskost. Svoji vnitřní touhu po svobodě.“

„Další věcí je Bojovat neznamená válčit. Tohle pro nás byla a je trochu víc než píseň. Je to do značné míry slogan naší komunity až dodnes. Je to trochu modifikovaný překlad nesmrtelného loga CRASS – Fight war Not wars. Shrnuje v sobě naše chápání anarchismu. Asi není potřeba nijak vysvětlovat text. Vyjadřuje poměrně jasně a konkrétně o co nám jde. A za co bojujeme.“

Smysl života je píseň o otázce, kterou si asi občas klade každý z nás. Proč vlastně žijeme? Jestli to, co nám prezentuje současná společnost, není jenom jeden velký podvod. Je o tom, že otrok nemusí být jenom ten, co má okovy na nohou, ale i ten, co se honí za pozlátky konzumní společnosti a zapomíná na ty opravdu podstatné hodnoty. Je o společnosti, co založila svojí existenci na spotřebě a prezentuje ji jako tu jedinou správnou alternativu. Boj za svobodnější společnost se podle nás vede nejenom s kuklou na tváři při demonstracích a přímých akcích. Jednou z rovin a možná, že tou nejdůležitější, je boj s naší vlastní poživačností a pohodlností. Tu konečnou odpověď si musí nakonec najít každý sám. Být upřímný sám k sobě je jedna věc a dokázat se podle toho chovat druhá. Odpovědnost neseme všichni. Přiznat si to, je tím prvním krokem ke změně nás i celého světa.“

„Čtvrtou věcí je Dobře vím. Tenhle text je na nahrávce neúplný. Je to proto, že při koncertech byla jeho podstatná část čistou improvizací. Reagovala na konkrétní publikum. Často zaznívala i hodně silná slova. Už v devadesátých letech bylo ať už v punkové či HC scéně spoustu lidí, pro které šlo především o zábavu. Pro nás byla muzika vždy jen prostředkem ke sdělení našich názorů a postojů. Bylo hodně těch, pro které byla slova o tom, že jsou věci, pro které stojí za to třeba i zemřít, hodně silnou kávou. Je to pochopitelné a není to důvodem za to kohokoliv jakkoliv soudit. Nikdy jsme nechtěli nikoho poučovat a hrát si na mentory. Jediným relevantním soudcem může být pouze každý sám sobě. I o tom je anarchie jak ji chápeme my.“

„Song Hranice je zjednodušeně řečeno o hranicích mezi lidmi. Ať už jsou to hranice států nebo třeba společenských vrstev, ras atp. Je o síle, která lidi spojuje, a která je trnem v oku všem, kteří touží po moci a majetku. Je o neexistujících dělících čárách. A významu starého známého hesla: „Rozděl a panuj“.“

„Poslední věcí je Birkenau. Tenhle text jsme převzali z jedné knihy o koncentračním táboře Birkenau. Tuším, že se jmenovala Továrna na smrt. Text vznikl rukou neznámé vězenkyně z tohoto lágru a byl nalezen až po konci války. Ta slova jsou v tomto kontextu ještě daleko silnější. Vyjadřují jasně fakt o odpovědnosti nejen tyranů za veškeré zlo co působí, ale i všech ostatních, co přihlíží a nepostaví se zlu čelem. Fašismus byl a je zhmotněním zla. To ale neznamená, že by některá „menší“ zla byla méně nebezpečná. Každá živá bytost má ohromnou sílu. Křičet, jednat, bojovat. Život a svoboda není jenom velikou výsadou. Je to odpovědnost nejen za svůj vlastní život. I o tom je text Birkenau.“

Split LP lze pořídit u Emergency records. Strana Thalidomide bude následovat.

Vložil: Buky
05.05.2019