EP

  Malý test na úvod: Crow – See You In Hell je: a) cynická narážka na tragickou smrt Brandona Lee při natáčení filmu Vrána, b) společná deska dvou hlučných hudebních těles z Tokya a Brna. První stranu okupujou japonci. Crow patří mezi nejzvučnější jména tamní hardcore scény, tahle kapela si za dobu své existence stihla Číst více →

Tak jsem se já ostuda k Tomorrow´s Hell konečně dostal, snad mi všichni krkavci odpustí, že až teď. V mém případě kapelu předcházela její pověst, ale až doposud jsem osobně neměl tu čest. A jak už to bývá, z toho jednostrannýho poznání jsem byl přeci jenom trochu nervózní – na proklamace přece jenom většinou příliš Číst více →

Sliby se maj plnit ikdyž lehla vláda, koruna stále klesá a o nevěrohodnosti justice se mluví už i v médiích. Nic novýho pod sluncem, tak se číhnem aspoň na další novej sedmipalec. A opět z onoho novoročního balíčku od Phobia Records, kterej obě splitka vydal za spolupráce se slovenským Hardcore Attack. Stejně jako v případě Číst více →

První, co mě zaujalo, byl ručně slepenej obal na super papíře, tak jako rané počiny Dischord Records, žádná strojová výroba. Na těhle aspektech vydávání singlů ulítávám. Je to prostě formát, kde si skoro všechno můžete udělat sami s naprosto minimálními náklady co se týče peněz a přitom parádně, krom samotné desky samozřejmě. Takže po pastvě Číst více →

Před pár dny jsem se na internetu dočetl, že stárnutí začíná ve 27mi, což možná vysvětluje proč mě vlastně pořád dostávaj kapely, který zněj jako ty z mojí punkové puberty. Je to zřejmě stavem počínající, či již postupující senility. Vzpomínám na dobu, kdy finský hardcore punk byl pojmem a kapely jako Rattus, Terveet Kädet, Kaaos, Číst více →

Sakra, je Švédsko země, kde kapely, který miluju na první poslech, padaj ze stromu nebo co? 🙂 Tenhle sedmipalcovej kousek vinylu je prostě esence hardcore punku tak jak ho mám rád. 5 skvělejch, z většího neznámejch kapel a od každé 2-3 songy. To vše na barevném číslovaném vinylu a s jednoduchým obalem v duchu klasických Číst více →

  Další z avizovanejch recenzí na nové tituly na Phobia Records. Tentokrát na první ze dvou splitek kladenských (s pražskou infiltrací) Jonestown. Na týhle desce se „potkali“ se spolubratry ve zbrani, kteří si říkají Kohoutek, a kteří rozhodně ne náhodou vyrostli taky z podhoubí kladenských sklípků. Jonestown před časem pookřáli s příchodem novýho zpěváka, kterým Číst více →

  Míra alias Phobia Records rozjel novej rok ve velkym stylu a hned na jeho počátku vydal sérii hodně zajímavejch sedmipalců. Jako první si vezmem na mušku splitko východočeských Stolen Lives s brazilcema D.F.C., který teda vyšlo za spolupráce i dalších labelů. Ostatní budou následovat… Na první pohled by se dalo zevrubně říct, že obě Číst více →

Woow tak tohle je singl, kterej v české kotlině asi moc lidí nepochopí, neb tohle není ani crust, ani Oi! ani béčková kopie Rancid… Jenže faktem je, že je totálně úžasnej. Týpek mající těhle pár písniček na svědomí, má za sebou hraní v Amdi Petersens Armé, Gorilla Angreb a dalších kapelách nové kodaňské punk vlny, Číst více →

Vždycky je příjemné náhodou narazit na desku, kterou člověk bez zvláštních očekávání položí na gramofon a ta člověka nepřipraveného doslova přitluče k podlaze. Tenhle efekt na mě měla úvodní píseň „Tall boy mob“ na tomto EP. Jadewalkers jsou kapela sestavená kolem původem švédské frontmanky, kytaristky a skladatelky Emmy a co si budeme povídat, holky z Číst více →