LP

Minneapolis je z pohledu našince poměrně nenápadné město na americké mapě, nicméně když se podíváme blíže do stínů a zákoutí jeho ulic a klubů, rozbliká to alarm v nejedné punkové makovici. Stranou teď necháme jména jako Prince nebo Soul Asylum a rovnou to přes Hüsker Dü, Replacements a Babes In Toyland vezmeme tam, kde fungovali Číst více →

Ve spolupráci dvou českých a jednoho švédského labelu vyšlo 12 let po posledním „Defy!“ nové album téhle skandinávské bestie, a to den po Valentýnu. Příhodnou symboliku ale nyní nechme stranou a pojďme k jiným číslům. Když uzříte, že obsažených pět skladeb zabere plochu přes 20 minut, možná se vám trochu orosí čelo, ovšem při bližším Číst více →

Ufff… direkt přímo mezi oči. Na novinku švédských veteránů Warcollapse se přesně hodí rčení, že méně je někdy mnohem více. Tady to fakt platí beze zbytku. Pouhých pět songů, z čehož první čtyři na první straně, kde je plyn dravosti, rychlosti a nasranosti sešlápnutý úplně na podlahu. Skvělé texty a nejlepší a nejrychlejší zářez je Číst více →

Jak když se utrhne vagon s uhlim. Rána a potom neskutečná jízda. A to tahle japonská smečka doteď nepatřila mezi můj top ten. Zřejmě budu muset přehodnotit pozice. Tak určitě jako mám doma nějaký Warhead desky, nějaký LP na Ugly Pop a pak taky určitě samostatnej singl na La Vida Es Un Mus (… možná Číst více →

Tohle je těžký ortodox, na jedné straně aktivní švédové a na té druhé už rozpadnuvší se angláni. Skandinávci nám tu servírují pár válů svého surového disbeatu, který potěší nejen staromilce, ale také ty, jenž tento styl začínají objevovat a podle počtu nových smeček tohoto stylu jich málo nebude, ale ruku na srdce, ono to není Číst více →

Tahle deska zabíjí. Slova, kterými nějaké ty recenze občas končí, já se tyto slova nebál použít hned na začátku a to myslim, že zcela oprávněně. Po 7″ EP „Torture“ a po 12″ LP „Punish And Destroy“, držím v ruce další počin těchto chasníků. Předešlé desky byly totální power-violence krutosti s texty, který se s ničim Číst více →

Vím o pár jedincích, který rozsekalo debutní album anglických Cry Havoc. Mám za to, že kdyby slyšeli i tenhle desetipalec od dalších angličanů Wolfbeast Destroyer budou na tom po poslechu stejně jako já. Rozsekanej na malý kousíčky s cukajicíma nohama, který bych chtěly pogovat po kanclu (a tak jako samozřejmě bych to nedělal ani kdybych Číst více →

Ty vole, tolik věcí najednou se mi honilo hlavou předtím než se mi na gramec dostalo nový album Wolfbrigade. Rozporuplný pocity z toho, že se výborný (ok, výborný jako moje oblíbený, chápeme?) crustový kapely z ničeho nic začaly upisovat Southern Lord labelu (Martyrdöd, Skitsystem ….). Nic proti Southern Lord jako takovému, ale řekně mi někdo Číst více →