LP

Wow („vau“). Řecký kapely zabíjej. A nemusej zabíjet jako uplně do mrtva. Stačí, když jenom decentně přizabijou. Pro spoustu z vás (i pro mě) scéna stále neznámá, odkud se každou chvíli objeví nějaká smečka, kterou bys z Řecka nečekal. Popsat Dala Sun bude hodně jednoduchá prácička. Zpátky do devadesátejch let. Soundgarden mixlý s Nirvanou a Číst více →

Šakal z Rabies je blázen. Blázen v dobrým slova smyslu samozřejmě. A musí se dodat, že blázen do vinylu. Shape barevný vinyl ve tvaru kotouče do cirkulárky. Jinak to dopadnout asi nemohlo. Každopádně jsem zvědavej co přijde příště. Stand Up Speak Up. Jihočeská hardcore smečka se stopami, které vedou až ke Gride. Myslím, že po Číst více →

Se u nás jen tak nevidí, že by vyšel jakejkoliv vinyl jako propagace webovýho zinu. I když webovej zin. To je i není diycore.net. Kdo zná, ten ví, kdo nezná, ten pozná. Digitální hipíci nebo hodně dobrá stránka o muzice? Nedovedu posoudit, fakt je ten, že tam chodim a čtu si. Tahle kompilace může bejt Číst více →

Ty vole, tolik věcí najednou se mi honilo hlavou předtím než se mi na gramec dostalo nový album Wolfbrigade. Rozporuplný pocity z toho, že se výborný (ok, výborný jako moje oblíbený, chápeme?) crustový kapely z ničeho nic začaly upisovat Southern Lord labelu (Martyrdöd, Skitsystem ….). Nic proti Southern Lord jako takovému, ale řekně mi někdo Číst více →

Tohle album je pro mě příjemný překvapení. Vice Squad jsem vždycky respektoval, ale nikdy mě v nějaké větší míře neoslovili. Asi hlavně proto, že starej anglickej punk ve středních tempech není zrovna něco, na čem ulítávám. Tím pádem mě nechávaly chladným i zprávy o novém albu. „London Underground“ tedy vyšlo původně na CD už v Číst více →

Začneme kapelou Avfart 33, která loni posadila na prdel celý Discentrum. Jejich stranu otevírá celkem dlouhý intro, po kterém se to ale ve zlomku vteřiny rozjede. 6 válů ostrého švédského crustu. Na rozdíl od split kolegů má tahle kapela blíž k hc/punku. Zvuk je solidní a každej nástroj  jde pěkně rozpoznat. Chraplavej řev zpěvačky tomu dává Číst více →

Když poprvé vyjela jehla z poslední drážky nový desky Rise And Fall, zůstal jsem sedět v obýváku a chvíli koukal do zdi, věděl jsem přesně co se právě odehrálo. „Faith“ je totiž absolutní zlo. Přesně si pamatuju na můj první kontakt s Rise And Fall. Jeli turné k „Into Oblivion“ a na Sedmičce mě roztřískali Číst více →

Když jsem při brouzdání po webu A389 narazil na upozornění, že vyjde první 12″ EP těhle pro mě neznámejch lopaťáků z Kanady, a že prej mix starý Metalliky a Cro-Mags, moje smysly zbystřily a ihned jsem začal spřádat objednávku! (samozřejmě za pomocí soudruha  mr. Phobia – díky). Musím přiznat, že jsem to čekání dlouho nevydržel Číst více →

Hodnej black metal. To je ale ošklivej výraz. Ale furt lepší než oslavovat národní socialismus ve jménu nihilismu a mizantropie co? Seeds In Barren Fields strana obsahuje šestnáctiminutovej song, kterej kdyby nebylo sypačkovejch black metal pasáží zní jako hrubá verze novýho songu od Agrimonia nebo od jakékoliv další kapely podobného stylu (Momentum, Morne nebo třeba Číst více →

Dalo by se říct, že co norská hardcore kapela, to záruka kvality. Navíc snad všechny kapely z Norska, který poslouchám a mám rád, jsou šmrnclý nebo nějak jinak dotčený tou jejich black metalovou surovostí a chladem. Livstid znám z jejich split sedmipalce z Passiv Dödshjälp, kde mě samozřejmě spíš zaujali švédští kolegové. Chyba. Celkem v Číst více →