Empty Hall of Fame – brazilské turné (část 4)


(předchozí část)


pondělí  7.9.2015 – Grajau, Afonsoom studio

Načínáme poslední tejden v Jižní Americe. Brazílie dneska slaví den nezávislosti, v centru prej má bejt ňáká vojenská maškaráda nebo co, nás se to naštěstí nějak nedotklo. Sao Paulo se probouzí do zachmuřenýho dne, je deštivo a i v poledne je to takový potemnělý. Ať se podíváš kamkoliv, vidíš všude na obzoru budovy rostoucí do nebes, vysoký několik desítek pater, všecko je počmáraný a posprejovaný, některý čtvrti působěj zlověstně, ona třeba jízda nočnim Sao Paulem je v některejch jeho částech fakt solidní post-apo. Vybavuju si město z Blade Runner a říkám si, jestli Sao Paulo není taková jeho beta verze. Začíná se mi to ale nějakym zvrhlym způsobem líbit, a když vim, že to tady nemám napořád, začínám to mít rád. Samozřejmě v tom hraje stěžejní roli přátelský a vstřícný okolí, kterym jsme obklopeni, lidi, který by se pro nás rozdali. Víme dobře, že mezi nima žijeme jako v ráji, kterej má ale ve skutečnosti svoje hranice a ty často nejsou daleko od nás.

Večer je koncert v Grajau, pár desítek kilometrů pod Sao Paulem. Vyjet se mělo ve 13.30, vyjíždí se o 3 hodiny pozdějc, s čimž už předem počítáme a ani už to nikdo nekomentuje, asi už najíždíme na brazilskej styl 😉 Najít klub o cca hodinu pozdějc je opět oříšek i podle GPS, tydle spletitý zamotaný brazilský uličky, kde každá vypadá stejně … Tady je asi na místě dodat, že Sao Paulo je natolik velký, že i rodilej místňák se po pár ulicích od baráku ztrácí a bez GPS tady prakticky neni možný jezdit. A ani to nesouvisí s tim, že řízení po pár plechovkách piva je tady běžnou záležitostí, často se stávalo, že řidič i vylejzá z auta a drží si v jedný ruce plechovku piva haha. Klub, fungující zároveň i jako zkušebna a nahrávací studio, je ukrytej fakt rafinovaně. V barákový zástavbě prostě vlezeš jednomu domu do garáže, z ní pak projdeš do další, odtamtud chodbou dozadu a pak po točitejch schodech dolu do “sklepa”, kde se prostor nachází. Venku žádnej nápis, nic, todle bys prostě nenašel, koho by napadlo lízt někomu do garáže, kde ještě navíc stojí auto? Klub je ideální – malej, jedna místnost, ale už docela plná, dneska to bude dobrý. Bohužel pro mě vidim prd, páč merch se musí vystavovat o patro vejš v chodbě, dole prostě neni místo. Ale nedá se svítit. První kapela dohrála už před naším příjezdem, druhý jdou na řadu LaMarca, ve kterejch bubnuje náš aktuální hostitel Funga. Po nich nastupujou Kacttus a EHOF. Předpoklady nás nezklamaly, dneska společně s Ibiunou nejlepší koncert. Na Kacttus teda pro mě zas poněkud nepochopitelně postává víc lidí nahoře v garáži, vevnitř jich může bejt kolem patnácti, ale na EHOF se to nahrne dovnitř skoro všechno, a vzhledem k velikosti je narváno, navíc zvuk je dobrej. Lidi jsou divoký, malý prostory jsou prostě nejlepší a tady se to projevuje naplno. Ochutnávaj se další místní drinkové speciality a taky brigadero s kašasou. Nastává čas naučit i zbytek sestavy Kacttus nějaká česká slovíčka, Alex už umí totiž docela obstojně a začíná iniciativně sestavovat holé věty s prapodivnými, ale o to vtipnějšími významy, byť spojení “kchurvá toprej škchopek” už mu jde velmi dobře. Škoda jen, že si pořád myslí, že Dalibor Janda je fejk. Večer uzavíraj Affecting Minds, zpívalo s nima pár místních, dobrej set, mezi značnou částí kapel co jsme tady viděli tendle spolek docela vyčníval. Dále se představují Ab Initio a Vida Una, ty už ale proklábosim nahoře. Když jsme u toho, drtivá většina kapel, se kterejma EHOF hrály, měly hodně melodický zpěvy, po večerech tak tajně myslim na Agrotóxico, Periferia SA, RDP, Lobotomia, DFC, Sick Terror, Anti-Corpos, Cólera, Social Chaos, Ódio Social, Violator, Armagedom, Olho Seco, Confronto, Nervosa, Nuclear Frost, Besthoven, Broken Glass, Deaf Kids a další brazilský kapely, abych se ujistil, že nehrajou všecky to samý, potřebuju už ňákej výplach, začíná se ze mě stávat hodnej kluk!

Days off

Úterý a středa je volno, hrát se má až ve čtvrtek. Bohužel má celej tejden chcát, což hned úterní ráno potvrzuje, v týdle smršti se nedá jít ani před barák. Navíc Alex je dneska doma v Móoce (my jsme u Fungy), řeší další záležitosti ohledně tour a večír má mít se Statues poslední zkoušku před nahráváním nový desky, a pro pár gringos je ze čtvrti kde bydlíme dostat se do někam centra skoro nesplnitelnej úkol. Celej den prozévlujem doma, večer u piva máme s Fungou zajímavý povídání, kdy se dozvídáme další věci o místních favelách (jestli chcete syrovej dokument o favelách, doporučuju třeba A guerra do tráfico no Rio), politický situaci, kriminalitě, korupci, atd. Ráno přijíždí Alex a říká nám, že jenom za předchozí den bylo víc srážek a napršelo víc než za předchozí 3 měsíce dohromady. Prej nejhorší den v roce. Ok, poznáme to aspoň i z tý druhý stránky, ale jednou stačilo, chcem zas ven. Zároveň přináší dvě zprávy, dobrou a špatnou jak už to bejvá, ta dobrá se týká počasí, mělo by bejt líp a mohli bysme jít zas něco vidět. Špatná je, že promotér koncertu v Serraně se stále neozývá a nekomunikuje. Zároveň k našemu pobavení dodává, že EHOF by v Serraně měli mít přednášku / besedu ve škole, kde by probrali s místní omladinou ve školních lavicích rozdíly mezi Evropou a Latinskou Amerikou. V našich hlavách se samozřejmě okamžitě spřádá síť plánů, co malejm školáčkům prozradit o životě (“forget about the school kids and just start the band!“, atd.).

Když nás veze Funga z nákupu aspoň základních potravin, sleduje příjezdy zprava i zleva, koukáme se po sobě, už tak nějak víme, co tadle ostražitost znamená – pro gringos tady neni dvakrát bezpečno. Je to škoda i z toho důvodu, že cesta od Fungy do centra skýtá (z autobusu, autem jezdíme jinudy) nádherný výhledy na město, jede se totiž po jakymsi hřebeni a na obou stranách máš pod sebou město. Ale vystupovat neradno, cesta je prej obklopená největšíma favelama ve městě, ikdyž jsem je z busu neviděl (asi v těch úbočích kopců, nevim). Navštěvujem znovu Galeria Rock v centru, tentokrát jí procházíme trochu důkladnějc a Alex potkává kámoše, kterej dělá kytarovýho technika Ratos de Porao. Ono prej vůbec potkat v SP někoho známýho je tak trochu svátek, protože to město je tak rozlehlý, že se známý běžně ve městě prostě nepotkaj. Celkem chápu. Kousek za rockovou galerií je pasáž s vinyl shopama, vegan krámkama, atd. Nakupujem něco na zub a kromě jiných prolejzáme krámek Extreme Noise, ve kterym narážim i na staré známé, konkrétně desky See You In Hell, Dread 101, 6mas, Needful Things, Mururoa, split Kobra XI s Fire Walk With Me a dokonce starý Našrot LP nebo 7″ split Mrtvá Budoucnost / Pangs of Remorse. Týpek za pultem navazuje komunikaci a když zjistí, že jsme z ČR, okamžitě vytahuje svou známost s Barvákem, Čurbym, SYIH, atd. Před časem hrál v ROT, se kterejma se podíval i k nám (jmenuje se Marcelo, víc v brazilskejch tour reportech SYIH v Hlubokejch Orbách 27 a 28). Dáváme další vyhlídku ze střechy vysoký budovy v centru, tentokrát ale zas někde jinde než minulej tejden. Starodávný balkóny v nevimjakym slohu (sorry v tomdle jsem dement) působěj velkolepym dojmem, ale nesmí se chodit moc na kraj, asi se trochu drolej :)) Večer zakončujem tradičně na našem oblíbenym falafelu, tamní personál už se na nás z dálky usmívá a dokonce si vyžádal i společný focení. Nevim jestli už jsou tady EHOF tolik známí, nebo prostě nejsou zvyklí na to, že k nim pár gringos chodí co snad obden na falafel. Každopádně byli moc milí a za porci hranonek navíc dostali aspoň samolepky EHOF hehe – starej dobrej výměnnej obchod. Zpátky frčíme na bus ještě tradičně metrem a Luke opět trochu trpí, protože do některejch typů souprav se prostě na vejšku nevejde, stojí tam s roztaženejma nohama jak šikmá věž v Pise.


čtvrtek 10.9.2015 – Serrana, Vivéncia Cecac
(zrušeno)

Ráno Alex oznamuje, že minimálně dnešní koncert v Serraně fakt nebude, protoze typ pořád nekomunikuje. A vzhledem ke vzdálenosti cca 350 km je blbost jet tam prostě na blind. Vyrážíme tedy na další trip, tentokrát do rozlehlýho parku, což je pro nás totálně osvobozující zážitek, vidět po dvou tejdnech v obřích betonovejch králikárnách zase trochu zeleně. Opojení ještě umocňuje fakt, že tady není moc lidí. Trochu mě dostává, že i v tomdle příjemnym parku jsou budky, ve kterejch ostražitě stojej fízlové. Z parku procházíme kolem jezera s fontánama a městskou scenérií na obzoru až k Momument to the Bandeiras, za kterým v pozadí vyčuhuje Obelisk do Sau Paulo. Tady přes ulici nám pak Alex ukazuje plácek, kde došlo před časem k ošklivý rvačce nácků s punks během jednoho open air koncertu, co se tam ten den dělal. Jednoho pankáče tenkrát nahnali náckové do autobusu, kde to schytal nožem do hrudníku, nejspíš nepřežil. Ptal jsem se Alexe, jak to v takovejch případech tady chodí ze strany nějakýho postupu policie nebo justice, jestli to řešej nebo na to serou, event. se nechaj uplatit aby na to srali, ale moc nevěděl jak to tenkrát dopadlo, dozvěděl jsem se akorát, že je tady speciální policie jenom zaměřená na projevy extremismu, rasismus, nácky a jejich monitoring, ale týká se to samozřejmě i tzv. levičáků. Večer Alex potvrzuje zrušení i toho pátečního koncertu v Serraně (tím pádem i přednášky v tamní škole), tak se společně domlouváme, že bychom mohli teda zejtra večer navštívit legendární Hangar 110. Dostat se tam s naším programem totiž není zrovna snadný, protože tam maj otevřeno jen o víkendech a to cca od 19h do 23h. A třeba by se tam EHOF mohlo podařit procpat ke kapelám, co tam maj večer hrát, to by bylo skvělý. Ale uvidíme. Dneska spíme zase u Fungy, protože je taková průtrž mračen, že Alexovi teče do baráku (vítr zničil kus střechy), z plánovanýho přesunu do naší vysněné Moocy tedy zatím nic nebude.

V závěrečný části se tedy podíváme do Hangar 110, zajedem do pobřežního Santosu na poslední brazilskej koncert EHOF a taky se dozvíte, koho z nás zmlátil Alexův děda holí.

Bukinho

část 1
část 2
část 3
část 5