“Chtěli jsme zjistit, jestli je dnes ještě stále zájem o papírové čtivo”, říkají tvůrci fanzinu TELEPATIE

Petr a Honza aka Coornelus a Johan, mj. šéfredaktorsky stojící za webzinem Fobia, se obklopili několika dalšími zajímavými personami z tuzemského hudebního podsvětí, aby dali vznikout novému tištěnému, v rámci tvrdší muziky “žánrově otevřenému”, zinu TELEPATIE (více zde). Ten nejen že stihli vydat ještě dříve než v původně plánovaném termínu, což je při takřka nulových zkušenostech s tímto formátem samo o sobě chvályhodný počin, výsledek navíc dopadl na výbornou, o čemž nejlépe svědčí fakt, že prakticky všech 300 výtisků se během velmi krátké doby vyprodalo.
Následující rozhovor s nimi neberte jako nějaký výměnný pobyt, vrámci spolupráce na rozhovoru v prvním čísle jsme zkrátka zjistili, že máme řadu společného (což pravda není zas takové překvapení), a že jsme v mnohém naladěni na stejnou notu. Slovo dalo slovo a pokud vás tedy stejně jako nás zajímá vhled do zákulisí přípravy takového fanzinu, (nejen) s oběma hlavními tahouny přinášíme následující rozhovor, pořízený v první polovině dubna 2019.

Ahoj kluci, gratuluju k úspěšnýmu rozjezdu prvního čísla Telepatie 🙂 Prozraďte nám, jaká byla hlavní hlavní motivace k tomu rozjet novej papírovej zin?

Johan: Hlavní motivace se jmenuje Petr aka Coornelus. Sice jsme si s myšlenkou tištěného zinu pohrávali delší dobu, ale kdyby se Petr jednoho krásného dne nevytasil s jasným dotazem, jestli do toho půjdu s ním, nic by nevzniklo. Obecně ta motivace byla o tom si to vyzkoušet, jak po stránce obsahové, tak grafické, ale taky jsme chtěli zjistit, jestli v dnešní době bude zájem o papírové čtivo, jestli se podaří prodat náklad a pokrýt náklady na tisk.

Petr: Děkujeme za gratulaci. Koncem léta 2018 se mě zmocnila šílená touha konečně po letech blbých keců vydat svůj vlastní fanzin. To vnuknutí bylo tak silné, že to až fyzicky bolelo. Okamžitě mi začala šrotovat hlava, týden v kuse jsem nemyslel na nic jiného a několik nocí skoro nespal. Během pár dní jsem zajistil technické věci, plácl si s Johanem (bez něj bych do toho nešel) a rozjel akci zin. Pak už v tom bylo namočených tolik lidí, že cuknout by se rovnalo sebevraždě a znemožnění se před kamarády, kterých si vážím.

Měli jste od začátku představu o rozsahu / množství obsahu? Věděli jste, že bude hned první číslo takhle obsáhlý nebo jste ze začátku měli skromnější představy? Kalkulovali jste dopředu s přibližně daným počtem stran nebo jste prostě materiál nabírali a nabírali a po určitém “deadlinu” přišla stopka a počet stran se prostě vytvaroval podle nashromážděných podkladů?

Petr: Když to tak zpětně rekapituluju, tak jsem měl jasno vlastně skoro ve všem, jen jsem nevěděl, jak to udělat :-). Chtěl jsem to tlusté a s pěkným hřbetem. Abych si to šoupnul do knihovny. Tudíž jsem chtěl něco kolem 150 stran ve formátu A4, barevnou obálku s perfektním obalem a ne nějakou fotkou šlohlou z netu. S Johanem jsme počítali, zkoušeli si představovat počet stran, ale jelikož měl každý ze členů při psaní volnost, nevypočetli jsme ve finále nic. Jednu chvíli to vypadalo, že bude mít časák 200 stran a já z toho zase už nespal, jenže pak jsem to začal sázet do programu a naštěstí to vzalo opačnou vlnu. Takže to co vypadalo ve wordu mocně, na “papíře” bylo celkem rozumné. Ano, je to tak, jak píšeš, počet stran a vlastně celý časák se vytvaroval podle nashromážděných podkladů. Příště budeme chytřejší a odchylka bude od prvního plánu maximálně +/- 1 % 🙂

V “redakci” se nakonec objevila řada zajímavých osobností, podle jakého klíče jste jednotlivé přispěvatele oslovovali? Byli to výhradně kamarádi a známí nebo jste s někým mluvili poprvé konkrétně za tím účelem, aby třeba zaplnil nějakou konkrétní tématickou mezeru v obsahu zinu? Přistupovali jste k tomu tak, že v čísle potřebujete ještě někoho na zaměření XY a podle toho vytipovali konkrétního člověka nebo naopak ten širší stylový záběr vyplynul z osobních choutek přispěvatelů? Tomuhle jste přeci jen asi trochu šli naproti, ne?

Johan: Naproti jsme tomu šli tak nějak oklikou 🙂 Hlavní myslím bylo, aby to byli v první řadě kamarádi, lidi, se kterými se známe dlouhou dobu, máme s nimi podobné názory, nejde o jedince zaslepené jedním žánrem; důležité bylo i to, aby dokázali dát myšlenkám nějaký řád (prostě měli něco napsáno…). Jedinou výjimkou byl Radek z DECULTIVATE, kterého jsme jednoho krásného pozdně letního dne odchytili na akci v Sušici, kde s kapelou hrál, a tam jsme mu účast v zinu s jasným plánem (tour report) nabídli. Věděli jsme o něm, komunikovali s ním když pracoval pro Obscure, ale prvně jsme se potkali až v září 2018.

Petr: Víceméně jsme měli o obsazení jasno hned. Zvažovalo se víc jmen, ale po krátké debatě bylo jasné, že nikoho navíc nepotřebujeme, i když do budoucna není nic definitivní a nezříkáme se ničeho. Tématické mezery určitě vznikly, ale nebylo cílem obsáhnout vše.

Jak náročné bylo dané osoby “přemluvit”? Soudě podle představovačky v Telepatii to šlo jako po másle … byl někdo, kdo spolupráci odmítl? A pokud ano, proč?

Johan: Šlo to jako po másle, nikdo nabídku neodmítl. Což nás samozřejmě potěšilo.

Petr: Nikdy nikoho ke spolupráci pro Telepatii nebudu přemlouvat! A to platí jak pro přispívající, tak i pro další potenciální odpovídající. Takové to: jo možná si čas udělám, ale až vykopu brambory, nakoupím rohlíky v akci, zkouknu AZ kvíz, až mě přestanou bolet nohy, atd… Ne! Buď máš zájem, nebo padej. Nic mezi. Chci to dělat s lidmi, kteří hudbou žijou. Každý, kdo byl osloven, reagoval hned pozitivně. Pravda, některým dodat článek trvalo déle a krapet mi brnkali na nervy, ale do termínu uzávěrky to dodali ve finále všichni a na to, že v době, kdy jsem jim psal “upomínku”, mě určitě srali (potřebuju mít vše hned), jsem už zapomněl. Spolupráci ale vlastně jeden vysoce zaneprázdněný (nejen) bubeník po třech měsících nečinnosti zrušil, protože to prostě nedával. Tím pádem nevyšel tour report MASTER´S  HAMMER z jejich putování po americkém kontinentu z pera HellKapáka. To mohlo být bývalo parádní, ale že to tam není, mě vůbec netrápí, takhle to prostě mělo být. Možná by to jméno přitáhlo kupce, které by zbytek časáku nezajímal a o to nestojím.

Po snad dvou týdnech byla značná část 300 ks nákladu rozebrána a chystá se dotisk. S takovým zájmem jste asi nepočítali. Můžete už nyní třeba podle zpětné vazby a nějakých referencí odhadnout, co že za ním hlavně stojí? Je tady hlad po aktuálně “nedostatkových” velkoformátových zinech typu Hluboká Orba, Trhavina, Kazimír? Stála za tím dobrá propagace nebo právě to stylové rozkročení?

Johan: Tak nějak jsme věřili, že by se to mohlo líbit, ale určitě jsme s takovým rychlým a velkým zájmem nepočítali, naopak jsme si mysleli, že bude trvat rok, než se náklad rozebere. Temné sny o balících časáků pod postelí strašily… Co stojí za oním zájmem? Myslím, že jsi to odhadl dobře. Delší čas tady zin podobného ražení nevyšel – asi jsme se trefili do správného okamžiku. Druhým faktorem asi bude únava internetem – ne, že bychom nad webovými ziny lámali hůl, sami jeden provozujeme, ale máme rádi věci, na které si lze sáhnout a evidentně to tak má řada lidí. A pak myslím sehrál roli atraktivní obsah, výjimeční jedinci a zajímavé kapely – a že jsou z různých hudebních spekter, to už je jen další bonus.

Petr: Nečekali, samozřejmě. I když Johan, Peťan a Syky s tvrdými Y (RABIES, NOISE MASTER) mi říkali, že se bude dělat určitě dotisk, spíš si myslím, že mě chtěli ale jenom utěšit, když viděli ten můj utrápený obličej. Vzhledem k tomu, že Syky byl mezi prvními, kdo si to u mě kupoval, tak jsem se mu smál. Co za tím stojí… těžko říct. Nejsem si jistý. Hlad? Nevím. Propagace? Založení facebookové stránky a odeslání novinky na weby zaměřené na hudbu… to určitě pomohlo, ale to je to nejmenší, co pro propagaci můžeš udělat. Když teda nejsi totální natvrdlo. To, že se ozvali milí lidé, kteří nám dali jako ty prostor k další propagaci, je jen třešnička na dortu. S tímhle jsme vůbec nepočítali a že budu mluvit dokonce i v rádiu… to je sci-fi!

Vzhledem k rychlosti rozebrání předpokládám, že kladných ohlasů bude celá řada, zaznamenali jste i nějaké negativní? Ať brblací (např. cena) nebo i nějaké konstruktivní, které vám mohou do budoucna pomoci?

Petr: Naštěstí těch kladných ohlasů fakt přišlo dost. A i když jsem vděčný za jakákoliv slova, ať už jsou to hlasy ve formě jednoho slova (super, paráda, atd.), tak když mi někdo napíše, nebo osobně řekne něco víc, toho si fakt považuju. Pár ohlasů mám zapsaných, budu si je číst, až mi bude smutno a budu se cítit méněcenně.
Brblali dva bratia na webu Punkgen.sk, že prý je sedm euro za časák skandál, jinak jsem nic jiného nezaznamenal. To že každý bude mít nějaké jiné oblíbené články a naopak, logicky nastat musí, přece jen je to žánrově hodně otevřený fanzin. Ale v první řadě jsme to dělali tak, aby to bavilo nás. A ano, neskromně říkám, že takovýto časák, jako je Telepatie, jsem si vždy přál koupit.

Johan: Je to tak, kladné reakce jsou vůči těm negativním v obrovské přesile. Jestli dobře počítám, tak se objevily dva hlasy, že je časák moc drahý (na což odpovídáme, že nikoho do koupě nenutíme, že je to každého věc, co si za své peníze koupí, a že ten časopis tu hodnotu má, protože cena akorát pokryje náklady na tisk), a pak jeden ohlas, který nás trochu překvapil a snad i zklamal, ale nechtěl bych jej tady pitvat.

S čím jste se nejvíce potýkali co se týče grafiky? Pokud vím, neměli jste v tomto ohledu příliš zkušeností a učili se spíš za pochodu. Bylo to formou samouky nebo vám s tím pomáhal někdo zkušenější? Je výsledná podoba taková, jakou jste si představovali? Udělali byste teď, po tom co jste třeba narazili na předem netušené komplikace, něco podstatného jinak? Mluvili jste si vzájemně do finální podoby nebo na ostatních byl výhradně obsah a přímo na vás jako hlavních hybatelech byla ta finální tvář?

Petr: Příliš zkušeností… pravda je, že vůbec žádné. Kupodivu to vypadá tak, jak jsme si s Johanem vysnili. Náhledy stránek nechtěl nikdo vidět a s Johanem a Bhutem jsme to v podstatě viděli jen my tři. Což mě na jednu stranu potěšilo, protože mi kluci evidentně důvěřovali. Nebo jim to bylo jedno?

Johan: Grafika byla Petrovou doménou s tím, že jsem mu do toho pořád remcal a něco navrhoval 🙂 Vesměs jsme se shodli a výsledek podle mě předčil očekávání. Respektive takhle jsme si to malovali a když se to povedlo, měli jsme radost. Já bych neudělal jinak nic, na velké komplikace si nevzpomínám, když tedy nepočítám Petrovy probdělé noci…

S čím jste nejvíc bojovali všeobecně? (odpověď „sami se sebou“ neplatí 😉

Petr: Když pominu grafiku, tak s češtinou odpovídajících i s tou vlastní, v mém případě. A s těmi termíny…

Johan: Nevím, jestli je “bojovali” správné slovo, ale když pominu grafiku a Petrův boj s ní, tak největší trable byly s odpovídajícími, kterým to někdy trvalo déle, než jsme si představovali. Většina chápala, že máme nějaké termíny, ale někteří potřebovali trochu popohnat. Sami se sebou jsme myslím nebojovali vůbec, měli jsme nějakou představu a ta se povedla naplnit.

Vyskytl se nějaký faktor, na kterém jste se nemohli shodnout? Myslím hlavně obsahově, téma, které třeba nakonec z takového důvodu nedopadlo…

Johan: Ne, nic takového, shodli jsme se na všem.

Petr: Ne. Až mě překvapuje, jak mi kluci všechno odkývali. Buď to byly dobré nápady, nebo jsem se díval jako vrah, což prý občas dělám, já s tím ale hluboce nesouhlasím! A my se s Johanem shodneme v hodně věcech.

Obal prodává, co si budeme nalhávat, tak nějak všeobecně. O cover art se postaral Andy z Morkhimmel a odvedl fantastickou práci. Dali jste mu nějaké konkrétnější obrysy vaší představy nebo styl konkrétního umělce nebo jste mu nechali úplně volnou ruku? Prošel hned první návrh?

Andy: Pamatuju si, že na úplným začátku byla jakási stylová rešerše formou výměny ukázek tvorby různejch výtvarníků, pohybujících se alespoň částečně v hudební sféře – padly obaly pro SUBROSU, věci od Baizleyho atd. a ujasnili jsme si, řekněme, nějaký základní vyznění celku. Vlastní nápad co konkrétně na obálku dát ale přišel až jako asociace s tím právě zvoleným názvem Telepatie. Kresbu jsem si udělal víceméně podle svýho, ono to taky jinak moc nejde, že jo… ale to vše v návaznosti na předchozí domluvu a tam to prošlo hned, pak se ještě ladila barevnost od nějakejch základních variant až do fáze, kdy jsme oba byli spokojeni. Jen tak pro zajímavost – někdo už mi říkal, že v tom vidí právě Baizleyho – já hned, jak jsem měl jasno, že tam bude ženská a kostra, jsem pokukoval spíš po Pusheadovi.
Ovšem pozor, obálka časáku není jen artwork, nýbrž i – a možná i hlavně – titul časopisu, nápis TELEPATIE. To byl poněkud větší oříšek, na kterým se vylámalo pár zubů. Pokud vím, neměl to bejt za každou cenu androš v podobě nápisu z hoven tekoucích po zdi sklepa, shodli jsme se na něčem stylově neutrálním ve smyslu širší otevřenosti.
První varianta byl poměrně extravagantní op-artovej úlet ve stylu Aleše Najbrta in da 90s, kterej byl zavrženej hned v zárodku pro nečitelnost, bejvalo by se to hodilo tak pro leták k výstavě kubistickýho nábytku, co si budu nalhávat -:), pak se to přehouplo přes nějakou takovou najalovělou stonerrockovou typografii typu album od MASTODON z roku 2014 (brrr ty vole… ještě že jsme to ve finále nevybrali…) až k současný podobě, u který můžu konečně říct, že nad tím neskřípu zubama kvůli nějakýmu kompromisu nebo úplně nevhodnýmu stylovýmu ladění, který to mít nemá, ale prostě se mi to tam samo nějak vkradlo…

Petr: O Andym jsme měli jasno hned. Jeho práce pro MÖRKHIMMEL máme moc rádi, navíc je to kámoš. Když hned reagoval kladně, ba projevoval nadšení pro věc, věděl jsem, že je to náš člověk a nebylo o čem. Vím, že nerad pracuje s klišé (tím metalovým) a to jsem přesně chtěl. Ne nic klasického, i když ta lebka na zadní zinu části tohle moje tvrzení popírá, ale není tam jen tak náhodně! Když po mě Andy chtěl nějaké obaly nebo umělce, kteří se mi líbí, kvůli své obsesi pro SUBROSU jsem mu ukázal tvorbu Glena Smytha. Naštěstí si ale jel Andy svojí linii. A i když jsme se o tom vyloženě nebavili, jsem moc rád, že se do obálky dostal ženský faktor, takže jsme zase u té SUBROSY :-). To zelené tónování jsem si tak trochu vynutil, ale bylo to jenom dobře. Dostalo to ještě větší koule, než kdyby to bylo jen v BW provedení. O logu už tu byla řeč a i když nerad někomu říkám, že se mi jeho výtvor nelíbí (obzvlášť když to pro vás dělá zadara po nocích), musel jsem Andymu k první verzi sdělit tenhle přísný verdikt, protože jsem to chtěl mít perfektní a stát si za tím celým svým já. Návrh loga á la MASTODON mi přišel v pohodě, dokonce jsem to bral jako hotovou věc, ale chvíli před odevzdáním finální verze do tisku Andy přišel s tím, že to logo bude jinak, a to, co pak “vyvedl”, mi vyrazilo dech! Jsem na Andyho práci pyšný a poprvé v životě jsem uvažoval o tetování. Nebude z toho nic, furt se bojím. Navíc s tou malbou máme další plány. A vize do budoucna… máme naplánovanou schůzku v brdských lesích na půl cesty z našich baráků. Až se sjedeme na kolech, budeme rozjímat a ladit nápady na titulku dvojky.

Jaké jste shledali hlavní výhody a naopak nevýhody oproti internetovému zinu?

Johan: Nevím, jestli výhody, nebo rozdíly… spíš rozdíly. Předností webzinu je aktuálnost, denní přísun novinek (alespoň u naší Fobie), čerstvých rozhovorů, reportů a recenzí, na druhou stranu spíše kratší útvary, protože, co si budeme povídat, lidi na netu dlouhé články moc nečtou. Tištěný zin by podle mě měl vypadat jinak, být nadčasový. To znamená, že by se články měly točit kolem obecnějších, samozřejmě zajímavých, témat. Myslím, že se do tištěných fanzinů nehodí recenze ani reporty, pokud nejde o něco tématického. Naopak je tu velký prostor pro obsáhlé rozhovory, v kterých se jde pod povrch, nebo o podrobné historie kapel, ankety… prostě je to trochu jiný svět.

Petr: Nebolí mě z toho oči. Můžu se s tím pomazlit, očuchat to a jít s tím na záchod, když mi zrovna doma nejde wifi. A jak říkali kluci z pořadu Dva Kverulanti, můžeš tím klidně zabít souseda, případně i sousedku. Jinak 100% souhlas s Johanem.

Psali jste, že s názvem jste se poměrně dlouho trápili a kandidátů jste měli nejméně deset. Proč jste vybrali právě TELEPATIE se může každý dočíst uvnitř. Můžete nám prozradit i nějaké další návrhy? Jak probíhalo hlasování, rozhodovali jste vy dva a ostatní spíš čekali na výsledek?

Johan: Název jsme řešili jen my dva s Petrem, i když i Berry přišel s návrhem, který jsme ale hned zamítli 🙂 Chvilku jsme, možná s trochou nadsázky, koketovali se slovem ZLÖŘÍŠE. Petr měl potom dalšího favorita – nazvat časopis podle jedné rostliny, která mu pomohla při zdravotních problémech, což mně se moc nezdálo, ani to slovo, které znělo RÖUTA. Mně se líbila “moje” TRANS-FÚZE, trochu odkaz na INSANII, trochu na to, že máme rádi všechny možné hudební žánry i jejich fúze. Byly i další tipy, které už si teď nevybavuju, nakonec jsme se shodli na TELEPATII, což dnes považuju za skvělý název. Hlavně se dobře vyslovuje, nemá diakritiku, kterou jsme tak nějak nechtěli,  má přesah, který jsme chtěli…

Petr: Celá léta byl pracovní název ZLÖŘÍŠE, protože jsem z Dobříše, což mělo logiku. Jenže jinak to zní, když to řekneš, a jinak to vypadá, když to napíšeš. Napsané je to katastrofa. Navíc jsem poslední léta změnil přístup/pohled k životu a nechci, aby se mnou bylo spojovaný slovo zlo. A je mi fuk, co si o mě kdo myslí. Ostatní názvy se mi nelíbily, sorry za upřímnost Johane, Bhute a Berry 🙂

Pojďme teď ke konkrétnějšímu obsahu. Nemalý ohlas měla anketa “Ženy v tuzemském hardcore”, ve které jste oslovili řadu holek z hc/punk kapel. Vím, že dohnat druhou stranu ke spolupráci je někdy hodně oříšek. Někdo ocení, že mu poskytneš prostor a ta komunikace podle toho tak vypadá, někdo se neráčí reagovat, další zase slibuje a slibuje a odpovědi nikdy nepřijdou. Jaký jste s tímto měli zkušenosti vy, šlo to všechno dobře nebo se ve finální podobě objevila jenom část oslovených? Obecně, byly rozhovory, se kterými jste třeba předem počítali, a které se nakonec nerealizovaly?

Johan: Popsal jsi to trefně. Jestli si dobře vzpomínám, tak osloveno bylo dvacet dva muzikantek. V časáku jich je patnáct, takže je jasné, jaký podíl měl zájem a jaký ne. Z těch, které se v časáku neobjevily, se zhruba polovina vůbec neozvala, na e-maily nereagovala ani při druhém pokusu, tak jsme to vzdali. Druhá část nezúčastněných na rovinu napsala, že nemá zájem, většinou to zdůvodnila nedostatkem času, nebo tím, že se na to necítí. Což se dá pochopit, nikoho jsme nepřemlouvali, i když bychom byli rádi za všechny oslovené. I tak myslím vznikla pěkná sonda do dívčího světa a jak píšeš, ohlasy jsou na to fajn a dost holek pak napsalo, že z toho mají radost, to potěšilo.

Petr: Vzhledem k jedné z mých odpovědí výše jsem tady prožíval muka. Když čekáš na dvě odpovědi třeba dva měsíce, tak ti přijde, že to je zlej sen. Ve finále jsem vychladnul, ale kolikrát jsem si myslel, že některé dámy žijou ještě ve středověku a nebo si naordinovaly digitální detox. Samozřejmě se vše stihlo a už o těch problémech v podstatě nevím, ale u tohohle článku jsem se narozčiloval asi nejvíc. Ani hluboké dýchání a pobyt v lese nezabíral 🙂
K těm nerealizovaným rozhovorům… Dva odpadly. Oba dva ze zahraničí, což zamrzí ještě víc, protože se strávily hodiny s překladem, což je prostě dřina navíc. Jeden se ale celkem rozumně omluvil a bude ve dvojce. Druhému se chystám napsat výhružný e-mail a jestli neodpoví kladně, bude zle a povolám na něj Juditu!

Tak pojďme k té Juditě. Článek o coverech alb, v tomto případě konkrétně o díle “Judita stíná hlavu Holofernovi”, mě hodně zaujal. Jak vlastně vznikl nápad na tohle téma – bylo to tak, že vás zaujal obal, na který jste u desek opakovaně naráželi a chtěli se o něm dozvědět (potažmo říci) něco víc, nebo to bylo obráceně, s prvotní myšlenkou rozvinout tohle potenciálem nabité téma a až pak jste hledali “vhodný” cover? Plánujete tento koncept rozvíjet i do budoucna?

Milan/Bhut: Já jsem vždycky považoval obaly za velmi důležitou část hudebního nosiče. Vždycky mi vadilo, když se interpret rozhodl dát na titulku jen svou fotku, která vlastně ani o ničem nevypovídala. Tohle ve mně kvasilo už v útlém dětství, kdy jsem se přehraboval rodičovskými gramodeskami, kde všechny Zagorky, Kratochvílky a další potvory měly přes celý formát třeba jen svůj obličej. Vedle toho mě hrozně fascinoval cover alba “Hysteria” od DEF LEPPARD, kde jsem furt studoval ty podivné barevné klikyháky a tak. Takže jsem se vždycky snažil důsledně “probádávat” i obaly dalších alb, se kterými jsem se v životě setkal. Párkrát jsem si všiml i jistých duplicit a právě první z nich jsem zaznamenal u výjevu, kterak Judita stíná hlavu Holofernovi. Respektive nejdříve jsem viděl výjev od Caravaggia a na jiné desce od Gentileschi a nějak jsem si to spojil. Pak se objevila další nahrávka opět se stejným vyobrazením. Pak se objevil jiný motiv na jiných deskách, který byl naprosto stejný a tak to šlo dál a vlastně jde stále. Dodnes lze na nových nahrávkách vystopovat už několikrát použité obrazy, či jiné kresby. A protože mě vedle obrázků zajímá i historie a další přidružené “nehudební” věci, chtěl jsem toto téma nějak smontovat dohromady.
A protože mi v hlavě velmi výrazně utkvěl právě obrázek o dekapitaci, téma, respektive okruh, byl jasný. Takže ano, zaujal mne obal, který jsem ještě několikrát uzřel a proto jsem se rozhodl o výjevu něco dohledat a sepsat. Tenhle koncept obalů by se dal určitě rozvíjet dál a jsem si dobře vědom toho, že článek je takový kostrbatý a mohl by lépe a více zeširoka rozevřít téma obalů. Jenže já se chtěl přímou zkratkou dostat k danému motivu. Nicméně podobných situací s opakujícími se obrázky je hned celá řada. Zaměříme-li se jen na jeden konkrétní obraz, rytinu, či jinou i novodobější grafiku, můžeme si toho všímat u celé řady nahrávek. Minimálně dvě desky se u historických výtvorů snad pokaždé najdou. Vděčná je pro tohle metalová scéna, která neváhá sáhnout po takových vyobrazeních. Přeci jen v jiných (míněno nekytarových) hudebních odnožích by podobné obaly asi nevyvolaly patřičný dojem. Takže takový koncept by se rozvíjet, či jinak rozšiřovat, určitě dal. Ať už se budeme věnovat konkrétně jednomu dílu, či jednomu autorovi, jehož tvorbu lze vystopovat u obrovského množství přebalů. Za všechny uvedu jméno Paul Gustav Doré, jehož nádherné kresby zdobí desítky a nebojím se říci i stovky nahrávek. V tuto chvíli mi v hlavě šrotuje hned několik tematických okruhů, které by si své zpracování a předání čtenářům určitě zasloužily. Otázkou je, zda v druhém pokračování Telepatie bude pro něco takového prostor, aby pak zine neměl opakující se tvář. A konec konců poslední slovo a právo veta má jedině Petr 🙂

Petr: Opakující tvář nechceme, tím pádem tenhle stejný koncept v příštím čísle 100% nebude.

Perfektní je i obsáhlý článek mapující historii Gride. Jak jste ho vlastně dávali dohromady? Je plný biografických faktů, prokládaných citacemi samotných účastníků / členů kapely, tvořilo se to jejich vzpomínáním v rámci e-mailový korespondence a pak jste to začlenili nebo je to vyzobané z různých zdrojů?

Johan: Díky moc za pěkná slova. Historie GRIDE měla dvě fáze vzniku. Sepsat ji mě napadlo hned, jak kluci ohlásili polorozpad, nebo jak lépe vystihnout situaci, která v kapele nastala. Chtěl jsem, jak se říká, kout železo, dokud bylo žhavé, tak jsem ji začal psát pro Pařát, kam taky trochu přispívám. Ale tam bylo předem dáno, jak dlouhý může článek být a mně se to napoprvé povedlo napsat delší 🙂 Tak jsem trochu škrtal a dvojstránka v Pařátu byla hotová. Ale hlodalo to ve mně dál, Petr to taky do Telepatie chtěl, když jsem se mu zmínil, tak jsem vzal tu původně delší verzi a dělal na ní dál. Historie vznikala oběma způsoby – část citací je uloupena z různých jiných tiskovin nebo internetových rozhovorů, často i hodně starých, něco vznikalo operativně při psaní, když jsem něco chtěl upřesnit, okomentovat. Díky tomu, že kluci jsou povídaví, vznikl tak podrobný článek s řadou exkluzivních vyjádření, která byla hodně otevřená a potěšila i reakce kluků z kapely, kterým se to líbilo.

Petr: Tenhle článek byl odsouzený k úspěchu hned, jak mi Johan řekl, že by to chtěl udělat. GRIDE máme rádi a troufám si říct, že o nich dost víme. Johan je na tyhle články neskutečný borec a má s touhle disciplínou bohaté zkušenosti za ta léta psaní v Pařátu, kde podobných historií sepsal už mraky. Tohle bio je ale určitě nejdelší a jedno z Johanovo nejlepších. Je to jeden z mých top článků v zinu, společně s dalšími devíti 🙂

Když ještě zůstaneme u Gride… Mám za to, že záležitosti tohoto typu se vyloženě nabízí do papírového zinu, kdežto třeba na internetovém portále by se mi taková věc četla poměrně těžce. Vnímáte to taky tak, že obě média mají svoje specifika a že něco se hodí vyloženě pro webzin a něco naopak pro tištěný? Osobně se mi třeba v tištěném zinu nečtou dobře delší recenze, naopak pro dlouhé rozhovory mi tenhle formát přijde vhodný. Měl třeba i tenhle pohled vliv na finální podobu obsahu?

Johan: Je to přesně tak, jak uvádíš. Nedovedu si dnes představit, že by takový rozsah vyšel na webu, možná jako nějaký seriál, ale i tak je to morda textu a na papíře si jej člověk přečte ve větším pohodlí. Alespoň já to tak mám, jsem stará konzerva, i knihy čtu jen na papíře, čtečka mi nic neříká.
O těch specifikách už jsem psal výše, v tom se s tebou shodujeme a mezi sebou v redakci taky. Ohledně recenzí jsem opravdu rád, že jsme je do Telepatie nedávali.

Petr: Přesně. Tohle vyjít na webu, tak leda tak na pokračování. Tohle je ideální formát pro zin. Recenze v zinu, který vyjde jednou ročně, a někdy i s většími rozestupy, mi nedávají smysl, proto je tam, až na jednu výjimku, která ale do konceptu podle mě zapadá, nemáme. V tom jsme měli jasno hned od začátku a nic na tom měnit nebudeme. A jestli se recenze objeví, tak jinou formou a jako doplňující věc k článku. Klasické provedení – sekce recenze – tam mít nechceme. Toho si přes rok užijeme na Fobii až až.

Číslo uzavírá rozhovor se See You In Hell, v němž se nešlo vyhnout ani tématu, který asi řadu lidí zajímá, ale přeci jen se jedná o značně citlivé téma, které možná ne každý chce úplně otevírat takhle veřejně. Obě strany se k toho ale chopily tímto otevřeným způsobem a výsledek je skvělej a rovnej, debatovali jste tady dlouho ohledně volby otázek?

Petr: Tak za prvé moc děkuju, že to na tebe takhle působí. Od takové pisatelské kapacity to potěší! Debatoval jsem sám se sebou asi dvě vteřiny, a když jsem vymyslel otázky, tak stejně jako u zbytku jsem je dal přečíst Johanovi se slovy: „není to blbý?“ a ten mi na to odepsal: „je to bezvadný“, tak jsem to se staženými půlkami poslal do Brna a okolí a čekal, jestli mě s tím nepošlou do… Neposlali a výsledek znáš. Oni jsou kluci těžce v pohodě a evidentně berou život tak, jak je, i když možná někdy někdo měl pocit, že jsou to punkový nadlidi. Po vzájemné komunikaci k nim mám ještě větší obdiv, než jsem měl dříve. A musím říct, že jejich aktivita a činnost byla pro mě v mnohém inspirující!

Johan: Otázky si u všech článků z devadesáti až sta procent dělal autor článku, sem tam jsme si něco odsouhlasili nebo upřesnili, hlavně opět s Petrem my dva, Petr pak myslím trochu pomáhal i kolegům.

Asi už je takovým veřejným tajemstvím, že další číslo bude a to zhruba za rok, nechali jste se dokonce slyšet, že druhé číslo má být ještě obsáhlejší, a že nápadů máte už nyní na více čísel dopředu. To je určitě skvělá zpráva, dáte si teď nějaký čas oraz nebo se do nového čísla už pomalu pouštíte stejně jako pořadatelé festivalů krátce po jeho skončení? Jste připraveni na variantu, že obsah třeba do té doby příliš nabobtná? Je v plánu udržet redakci ve stejném složení a tématické / stylové okruhy v podobném poměru?

Johan: Plány jsou velkolepé 🙂 Nápadů má Petr tunu, něco snad napadne i nás ostatní, uvidíme, co se povede zrealizovat a co ne. Budeme selektovat, aby byl obsah opět pestrý a atraktivní, aby si na své přišli metalisti i hardcoristi, aby tam byly poctivé rozhovory i další typy článků. Teď si dáme trochu oraz, budeme živit Fobii, užijeme si letní festivaly a možná během léta, možná od podzimu na to zase vletíme. Obsah věříme nabobtná, ale v rozumné míře, řekl bych, že těch 150 stran je tak akorát, aby časák nepřelezl cenu 200 Kč, ta mi přijde jako psychologická hranice. Redakce se nejspíš nezmění, pokud budou mít všichni zájem pokračovat 🙂 Sice už se trochu hlásili i další zájemci, ale nejspíš nikoho dalšího přibírat nebudeme, kromě “externistů”, kteří by snad měli dodat reporty z turné.

Petr: Ano, bude za rok a bude obsahovat víc článků. Primární budou zase rozhovory, a to pěkně tučné. Ostatních článků také pár bude a kromě tour reportu a ankety chceme vymyslet i něco jiného. Přípravy… už se začíná makat a někteří už mají dané úkoly 🙂 Zájem podílet se na dalším čísle projevilo všech osm členů základního kádru. Jsem za to moc rád!  Redakční složení bude tedy stejné, rozšíří se maximálně o jednoho tzv. “tour reportistu”, kterého máme vytipovaného, aniž by o tom dotyčný věděl, tak snad bude pro. Stylové okruhy budou podobné, s tím, že něčeho může být méně a něčeho více, něco může chybět úplně a jiný žánr se zase naopak objeví.

Pro úplnost ještě prosím dodejme, kde mohou v nejbližší době zájemci kupovat a objednávat? Distra, internetové objednávky, koncerty, zin festy?

Petr: Do všech známých dister, na které si vzpomenete, pár kousků půjde, ale nechceme, aby se to někde válelo v nesmyslném množství, takže pěkně po pár kouscích. Na objednávky jsem připravený a vyřizuju je obratem. Budeme jezdit na plno akcí, pražský zinfest je samozřejmostí, a stejně si pořád myslím, že kdo má zájem a nemá hlavu v písku, tak o tom, že tu tenhle časák je, už dávno ví.

Tak jo, všem zúčastněným díky za plodný rozhovor a hodně síly a pevných nervů do další činnosti!

Petr: Za sebe musím říct, že moc děkuju tobě. Opravdu skvělé otázky jsi nám poslal a díky za prostor, který jsi nám věnoval. Ať se tobě i Periferii daří!

Johan: Děkujeme od srdce. Opravdu. Víme, co to je připravit takhle pěkné otázky, že to dá spoustu práce a zabere dost času, a vážíme si toho, že jsi ten čas do nás investoval.


Facebook profil Telepatie zinu zde.
Objednávat můžete na e-mailu telepatiezine@seznam.cz.

Vložil: Buky
28.04.2019