Drom

Emo, post-hardcore, metal, sludge, black, screamo, valivý melodie, temnota a (zejména) naživo ukrutně silná atmosféra. Všechny tyhle přívlastky a elementy můžeme spojit do jediného slova: DROM. Pořád relativně nová kapela z Liberce, o které je čím dál víc slyšet, a která drtí kosti stylem, který si u nás přeci jen „masovější“ cílovou skupinu zatím stále spíš hledá. Na otázky odpovídali: Charlie (kytara, zpěv), Vrablo (basa) a Vladik (bicí).

Čau pánové, asi překvapivě začneme klasikou – historie, nahrávky, sestava …

Vrablo: Na začátku roku 2010 jsme s Vladikem opustili kapelu Attic Vanity. V Underground Theatre zrovna jeden z bubeníků končil, takže jeho místo zastoupil Vladik a Charlie výměnou zkusil ještě bokovku s náma. V tý době skončili i Sin The Eighth, kde bubnoval Cikán, kterej měl vždycky touhu hrát na kytaru. A bylo to. Cikán je teď už půl roku na Novým Zélandu, tak místo něj hraje Rodrigo z UT. Zatím jsme udělali tři nahrávky: I, split s Naiadou a Nestor.

Jak vzniknul název Drom? Je to úmyslně pozpátku Mord, potažmo odkaz na Osvícení, nebo jsem úplně vedle?

Vrablo: Nejsi. Je to Redrum a hejbání prstíčkem z Shining. Nejdřív jsme uvažovali o názvu Kubrick, ale brzo jsme zjistili, že stejnojmenných kapel jsou desítky. Jak nám ale mohlo uniknout, že Drom je romsky Cesta, a různých Romale Drom taky pár existuje, už nikdy nezjistíme. Ale když se přehlasuje „o“, tak to znamená švédsky Sen. A nejen název, ale i debutová nahrávka je inspirována Stanley Kubrickem. Nicole je Nicole Kidmanová z Eyes Wide Shut, I am Spartacus je Spartakus, Private Snowball byl vojín ve Full Metal Jacket a Jack Torrance pobíhal se sekerou v Osvícení. Jednalo se ale spíš o pracovní názvy než nějakou koncepci a pak už to tak zůstalo. Texty psal Charlie z větší části až ve studiu.

Charlie: Kubrickem to začalo, ale smysl to začalo dávat až ve chvíli, kdy se z Dromu stala cesta. Mě se vlastně tahle interpretace líbí ze všech nejvíc. Když se mě někdo ptá co to vlastně znamená, tak odpovídám že je to romsky cesta. Mám pocit, že to slovo nejlépe vystihuje naší hudbu i životy. Všechno to do sebe dokonale zapadá. Přirozeně, aniž by to někdo plánoval. Občas mám pocit, že někdo naše kroky řídí, ale do kostela kvůli tomu nepůjdu. A Kubrick? Pro mě je to minulost, která odešla s první deskou.

Vladik: Inspirace Kubrickem byla ze začátku hodně daná tím, že jsme s Vrablem navštěvovali filmovej klub, kde jsme postupně shlédli kompletní filmografii. A v mých očích je Kubrick zatím nejlepším režisérem všech dob.

Jste personálně propojený s Underground Theatre, měli jste s Drom chuť na trochu mastnější polívku? Nějaké vaše další kapely?

Vrablo: No já původně dával dohromady post-rockovou kapelu se třema kytarama. Ani jsem nečekal, že z toho vypadne taková mord parta. Ale až se vrátí Cigáně, tak by ty tři kytary mohly klapnout.

Charlie: Jestli chtěl Vrablo dávat dohromady post-rockovou kapelu si nepamatuju. I když samozřejmě vím, že tyhle choutky měl vždycky. Tenkrát jsme byli všichni nadšení z Fall Of Efrafa a chtěli hrát jako oni. A to teda žádnej post-rock není. Jinak kromě UT a Drom jsem ještě řval na lidi v GPWJ, což byl takovej “zhuleneckej” groove metalovej projekt s dvacetiminutovejma koncertama, po nichž jsem celkem pravidelně končil na hajzlu v objetí s mísou.

Vladik: Je to tak … když jsme na Fluffu 2009 přemítali nad kapelou, tak to měl bejt post-rock. Fall of Efrafa a další kapely, co nás ovlivnily, přišly hned vzápětí když se zformovala sestava. Žádný další muzikantský zkušenosti kromě Drom, UT a zmíněných Attic Vanity, nemám. Sice je kapela díky společným členům s Underground Theatre jasně spjata, žánrově jsme ale začali úplně odjinud a nemělo to žádnou spojitost s tím, co UT hrajou. Ve dvou jsme si s Vrablem zkoušeli jen takový post-rockový šmrdlání, ale s první hromadnou zkouškou bylo jasný, že z nás nakonec vypadne asi něco tvrdšího.

Vaše aktuální album „Hectop“ (=Nestor) je inspirované příběhem ukrajinského anarchisty Nestora Machna. Jak jste se k týhle tématice dostali a čí to byl nápad? Určitě je super, že máte svojí vlastní cestu jak říkat věci, o kterejch se ve vetšině dnešních textů vyjadřuje už většinou klišovitě a pořád prakticky stejně, aniž by byl člověk tlačenej se nad nima trochu šířejc zamyslet a třeba ho to i tlačilo k tomu, zjišťovat si o dané věci něco dál, jako třeba v tomhle případě. Navíc, když se události z té doby dají převést i do současnosti a tyhle záležitosti jsou pořád na pořadu dne a bohužel stále aktuální …

Vrablo: Díky za pochvalu. Taky v tom vidíme značné paralely s dnešní dobou. Už si moc nepamatujeme jak a kdy jsme na to přišli. Ale verze je taková, že jsme se s Charliem váleli u mně doma a v A-Kontra jsme narazili na machnovské hnutí. Dost nás sraly a serou hlášky, že anarchismus nikdy nikde nebyl a nefungoval a proto nemůže ani fungovat, takže to byla voda na náš mlýn.

Charlie: Machnovščina je důkaz, že to jde. Lidé ale musejí mít společný cíl. Pro mě je anarchismus vrchol toho, kam se můžeme dostat. Společnost v níž se jedinci respektují mezi sebou a jejich soužití je založeno na vzájemné spolupráci, právu na práci a úctě k přírodním zdrojům. Společnost v níž není důležitá barva kůže, náboženské vyznání ani původ. Když se o tom zmíníte svému okolí, většina vás označí za naivního idealistu nebo vám to odkývají, aby o tom nemuseli moc přemýšlet. Prostě si řeknou, že to není možné. Dřív nebo později se ale dostaneme do bodu, kdy budeme k takovému postoji donuceni tlakem okolností. Jsme totiž sebevrazi co mají prst na spoušti. Jsme nenažraní a slepí. Jsme jako virus. Jenom si neuvědomujeme, že když zahubíme svého hostitele, jiného už nenajdeme a sami zanikneme. Jsme rakovina, která ve jménu civilizace zničila osmdesát procent všech deštných pralesů na této planetě. Budeme-li takto pokračovat dál, doplatíme na to. A přesto kácíme zběsilým tempem dál. Jsme kobylky, co každý rok vyloví 100 milionů tun ryb ročně. Za posledních šedesát let se nám tak podařilo vyčerpat tři čtvrtiny všech lovišť. Ryby jsou přitom hlavním zdrojem potravy pro každého pátého člověka na Zemi, o dalších živočišných druzích, které se rybami živí, ani nemluvě. A přesto se tváříme, že je vše v naprostém pořádku. Jsme magoři, co k výrobě jednoho kilogramu hovězího masa spotřebují 13 tisíc litrů vody. A přitom každých dvacet vteřin umře jedno dítě žízní. Jsme vrazi, kteří každý rok usmrtí a zkonzumují více jak 55 miliard hospodářských zvířat. A přitom nejsme schopní si přiznat, že jde o největší genocidu v historii této planety. Budeme si muset vybrat. Život nebo smrt. Svobodu nebo totalitu. Budeme muset odmítnout samozvané vládce, kteří společnost rozdělují a rozsévají v ní strach, aby mohli lépe prosazovat své zájmy. Tahle planeta patří všem. Tak jak je možné, že si úzká skupina parazitů zabrala většinu světového bohatství. Není snad čas zajistit, aby opravdu patřila všem? Proč si myslíme, že jsme jako druh lepší, krásnější a chytřejší než ostatní obyvatelé Země. Kde si bereme právo zotročovat a zabíjet jiné. Slyšel už někdo někdy o kytovcích a jejich fascinující struktuře mozku. O tom, že prožívají emoce, uvědomují si vlastní já a dokáží spolu komunikovat na obrovské vzdálenosti pomocí zvuků, které jsou vlastně velmi sofistikovanou řečí. O tom, že vytváří rodinné vazby s platností na celý život. O tom, že zůstávají u zraněných jedinců svého druhu dokud se neuzdraví nebo nezemřou. Není nám to povědomé? Skoro až lidské? A přesto jsme některé populace kytovců a velryb téměř vyhubili. Nejsme nadřazení. Naopak. Všichni jsme součástí řetězce, který když zpřetrháme, tak zanikneme. Všechno souvisí se vším. Až si to uvědomíme, bude i anarchismus možný. Teprve pak se staneme lidmi. Do té doby budeme jenom nákazou, která pohltí vše, co jí nikdy nepatřilo.

Album vyšlo ve třech různých designech, prozraďte nám o nich něco víc. Určitě kladete důraz i na vizuální stránku věcí, který vydáváte.

Vrablo: S návrhem tří různých verzí obalu nejspíš přišel autor obrazu Petr Havel též známý jako Prezident. Popsali jsme mu naší vizi s obzorem a hořícím městem a pak už  jen schvalovali různý verze.

Charlie: Je to tak. Vizuální stránka věci je pro nás hodně důležitá. Je to další nástroj pro komunikaci s okolním světem. Máme sice dost co dohánět, ale nápady jsou, talentovaní umělci kolem nás taky, takže uvidíme co přinese budoucnost.

Vladik: Součásti vizuální stránky je nově taky videoprojekce, kterou jsme si sami natočili v přírodě v okolí Liberce. Zatím jsou to první pokusy, ale pokud bude před koncertem dostatek času na přípravu, tak bez ní už nechceme hrát.

Všechny vaše vydané tituly jsou kromě CD verzí volně ke stažení na internetu. Plánujete do budoucna i nějaký vinyl release nebo je u nás momentálně pro kapely tohoto ražení mimo možnosti sehnat na jeho vydání finanční prostředky nebo label?

Vrablo: Plánujeme. Už nikdy jinak než na vinylu.

Vladik: Vinyl je budoucnost … pokud bude vycházet CD, tak jen jako vedlejší DIY verze.

Charlie: Nemám co bych dodal … vinyl release je jen další přirozený krok na naší cestě.

Letos se hudební ceny Anděl premiérově rozrostly i o kategorii Punk & Hardcore, ve který jste byli jednou ze čtyř nominovaných kapel (pozn.: kromě Drom to byli ještě See You In Hell, The Unholy Preachers a Pipes & Pints, kteří nakonec cenu získali). Přeci jen jste na tohle téma nějaký vyjádření vypustili, ale ne každej kdo bude číst tenhle rozhovor ho četl, takže co si myslíte o týhle nominaci a udílení takovýchto cen obecně (nedávno jste byli nominováni i v anketě Břitva na objev roku)? Event. jak byste v případě vítězství reagovali, měli jste domluvenýho něco spešl? Je i hodně názorů, že tyhle žánrový ceny nehodnotí lidé co velké Anděly, ale ti, kteří se vrámci dané scény aktivně pohybují …

Vrablo: Tak to by bylo asi hodně velký vystoupení. Doufám, že bysme řekli: “Maso je pořád vražda a mléko je pořád znásilnění”.

Charlie: Že žánrové ceny hodnotí publicisté z různých internetových i tištěných zinů, kteří se v rámci scény aktivně pohybují, není názor. Tak to prostě je. Akademici řeší vydavatelskou politiku a hlasujou si o Kryštofech a Klusech a borci co píšou po práci o hácéčku, punku a metalu si prostě letos vymohli jednu kategorii navíc. Takže je fajn, že si na nás někdo vzpomněl, ale jak už jsem říkal jinde. Pro nás jsou důležité koncerty a lidé, kteří na živá vystoupení chodí nebo je pořádají. Existence Drom je založena na vzájemných přátelstvích a podobném pohledu na svět. Tohle je podle mě podstata HC komunity. A v takovém prostoru nemá Anděl ani Břitva žádnou váhu.

Vrablo: Občas se mně lidi ptaj, proč jsme se tam přihlásili. Asi je těch různejch soutěží a cen už moc. Navíc hodnotit hudbu je těžce subjektivní věc. Břitvu nikdo neřeší. Asi je to důkaz, že Andělé se sami zprofanovali.

Charlie: Tohle je odvrácená strana nominace. Jsem snad podělanej ego maniak, abych se někam hlásil?

(samostatný rozhovor přímo na toto téma si můžete přečíst tady – pozn. Buky)

 

A teď z čistě osobního hlediska, jak se vám na předávání Andělů líbilo a jak na vás celá akce působila?

Vladik: Jako besídka a setkání pár nadšenců. My jsme si při vstupu zaplatili i šatnu. Nikde žádný rauty ani reklamy. Přišlo mi sympatický, že skoro každý, kdo promluvil do mikrofonu jako zástupce hlasujících zmiňoval fakt, že si kapely dneska vydávaj hudbu sami a že je to tak vlastně dobře.

Charlie: Jako “rodinnej” výlet do Prahy … o předávání vlastně nakonec ani moc nešlo 🙂

S tím souvisí i vaše odmítnutí distribuce vašeho CD, které jste si vydali sami, v síti Bontonland. Můžete nám něco říct i k tomuhle kroku?

Vladik: Naše vyjádření i vyjádření dalších lidí rozebral podrobně Ladislav Oliva ve článku Andělský punk proti hudebnímu byznysu. S tím článkem a rozborem plně souhlasíme a lépe bychom to neřekli.

Charlie: Nasrat na parazity v kravatách. Nasrat na hudební průmysl, Ochranný svaz autorský a umělce co brečí, když si někdo vypálí jejich debilní CéDé, za který chtěj pětistovku. A protože opakování je matka moudrosti, tak ještě dodám, že sdílení osvobozuje, kopírování je podstata lidského pokroku a peníze jsou jenom cesta do zapomnění.

Vladik: Přesně tak, proč se vlastně držet v odpovědích při zemi …? Mafianánskej Ochranej svaz ať chcípne. Kdo jim dal monopol na výběr nezákonných poplatků? Člověk předem platí i když není za co. Je uplatněna presumpce viny. Platíme z každého prázdného CD, DVD, HDD nebo flash disku, protože přece existuje možnost, že si budete nezákonně kopírovat hudbu nebo film. Pořadatelé undergroundových koncertů zase musí kvůli jejich buzeraci neustále dokládat, že žádná z kapel nehraje převzaté věci a není zastupovaná. Doporučuji každému, ať si na jejich webu projede sazebník (68 stran!) a podívá se, za co vše se platí a kolik. Připravte si sáček na zvratky. A jak to souvisí s Bontonem? Se společností, která je s OSA jedna ruka, nechceme mít nic společného.

Texty máte v češtině, byl to automatickej tah nebo padala v úvahu i jiná varianta (třeba haitská kreolština)?

Vladik: Jediná další varianta je hrát instrumentálně. Zobák nám narostl českej, takže proč se schovávat za czenglish texty. Haitská kreolština ale vypadá taky zajímavě, viz perfektní citát: “Tout moun fèt lib, egal ego pou diyite kou wè dwa. Yo dote ak rezon ak la konsyans epi yo ta dwe aji youn ak lòt nan yon lespri fwatènite”.

Charlie: Mluvím česky, myslím česky, píšu česky. Tak to je. Za svůj původ se nestydím a o tom, že dobiju MTV, nesním. Takže angličtinu okázale ignoruju.

Jak se vám líbilo česko-slovensko-polsko-maďarsko-chorvatské turné? Co vás na něm nejvíc překvapilo, ať mile nebo nemile (nemilýho určitě nic neřeknete, to známe …)? Srovnání s koncertama a podmínkama pro kapely u nás?

Vladik: Turné bylo super a my jsme si ho užívali plnými doušky. Mile nás překvapila péče, s jakou se o nás téměř všichni starali a snažili se poskytnout maximum. Celkem nemile nás překvapilo, když se v maďarském Egeru všichni HC kids sebrali a šli na údajnou house párty do centra. Vyrazili jsme s nima a z house párty se vyklubala obří diskotéka, kde hlídkovalo alespoň dvacet nácků z národní gardy … pro nás zcela nepochopitelná věc. Pokud bych měl srovnat podmínky, myslím, že byly stejné jako v Čechách. Lišilo se to samozřejmě místo od místa. Něco byly zajeté hudební kluby, jindy bary nebo menší hospody.

Charlie: Pro mě to je doposud jeden z největších zážitků v životě. Ať už šlo o zklamání ze zbabranýho koncertu ve Wroclavi nebo naopak o euforii z magickýho vystoupení v Košicích. Vyrazily mi dech záplavy v Rijece či kouzlo squatu Metelkova v Ljublani. Dodnes se bavíme nad pašeráckou historkou, která se odehrála na hranicích mezi Chorvatskem a Slovinskem. Jsem zavázán každému, kdo se o nás během cesty staral. Můj domov je nyní i jejich domovem.

For Liberation Fest je už teď v sobotu, ale rozhovor bude nejspíš dokončen až po něm, takže se zeptám, jak jste si tuhle akci užili a jak se vám líbilo na Vrahu?

Vrablo: Byl to jeden z milníků v kariéře Drom. Já byl teda dost na měkko.

Vladik: Akce na Vrahu byla perfektní. Setkali jsme se s lidmi, potažmo se scénou, které se cítíme být součástí. Bylo to inspirativní a mně to určitě vneslo energii do žil.

Charlie: Super večer ve společnosti lidí s podobnou krevní skupinou jako je ta moje.

Když jsme u těch koncertů, někteří z vás se podílejí i na organizování koncertů na liberecku pod hlavičkou Darkdrom a Hradby Crew. Přímo v centru Liberce jste každoročně pořádali i proslulý Hradby Fest, kde hrály české kapely a vstup byl vždy zdarma. Jak to vypadá s jeho budoucností a vůbec s pořádáním koncertů v Liberci obecně?

Vrablo: Hradby Fest je mrtvej. Byl závislý na penězích z kulturního fondu města Liberec a to už jsme fakt nikdo nechtěl. Ale na hřebík jsme to nepověsili. Děláme s technařema Čarodějnice v Mníšku u bunkru. Letos to bude už čtvrtej ročník a pak bude letos potřetí Ještedská Odysea. Narazili jsme na kluka co má ve Vesci za běžeckým areálem pozemky a moc rád si je nechá podupat a zaházet vajglama. Zatím to vypadá tak, že v sobotu 15. června se má na co těšit.

Vladik: S koncertama v Liberci se roztrhl pytel. Troufnu si tvrdit, že Azyl už se stává kultovním místem, o kterém se mezi kapelama mluví napříč Evropou. Odjíždí odsud většinou úplně nadšený i když třeba dorazí málo lidí, nebo jsou problémy se zvukem. My si teď dáme s koncertama asi na chvíli pohov, neboť to tu začíná být koncertně přesycený a nedaří se nám ani na luxusní zahraniční kapely nahnat víc jak 15-20 lidí.

Na kterej koncert nejradši vzpomínáte? Ať z těch, který jste odehráli i těch, který jste pořádali.

Vrablo: I když jsem na tom projel několikery kalhoty, tak první koncert byl hodně velkej. Katatonia v Jablonci nad Nisou. Na to nezapomenu nikdy. Ale i když jsem se často stresoval a nadával, tak většina akci byla pěkná a vzpomínám rád. Po Katatošce byly nejznámější Kokomo a Lvmen.

Vladik: Z pořádaných můžu zmínit třeba When Icarus Falls, Totorro, Anorak nebo teď poslední Moro Moro Land. Z odehraných se drží na špičce žebříčku stále Košice, Music for Liberation fest, nebo Asymmetry …

Pokud vím, někteří z vás přešli na veganství, nebo jste vegani všichni?

Charlie: Za vegana se považuju, ale zároveň se stále učím. Pro mě je to cesta, která není jen o tom, co žeru. To že jsem vyřadil maso, mléko a vejce je samozřejmost. Nejsem masožravec ani kojenec. A když mám jinou alternativu, nehodlám každý den podporovat utrpení a genocidu jiných živočišných druhů. Začal jsem si vařit a nakupovat chodím se seznamem Éček, který jsou pro mě jako vegana závadný. Jenže je tu otázka pečiva. Vlastní si nepeču, takže stoprocentní jistotu nemám. V Liberci snad jo, to vím kam zajít, ale na výjezdu s kapelou? Je tu taky otázka zeleniny. Hmm…španělská z Almerie. Nikdy neviděla půdu, protože je pěstována na zcela neutrálním vulkanickém substrátu. Ale je zralá po celý rok. Má jenom jedinou vadu. Je zcela bez vitamínů, které “zabilo” kontrolované dozrávání ve skleníku a dlouhý převoz do supermarketu. Je snad tohle normální? A měl bych to jako vegan podporovat?

Vladik: Ano, veganství je rozhodně víc než jen “dieta” a já doufám, že je to jen začátek nějaké větší evoluce. Skrze naší spotřebu toho ovlivňujeme víc než si myslíme, viz třeba palmový olej.

Charlie, ty pracuješ s lidma závislejma na drogách. Práce, ke který by se zřejmě většina lidí v dnešní společnosti otočila zády a nechtěla s ní mít nic společnýho. Navíc, takováhle práce se určitě nedělá kvůli penězům. Jak tedy došlo k tomu, žes začal dělat právě tohle? A jaké jsou tvoje každodenní zkušenosti, co tě tahle práce naučila a jak se díky ní změnily tvý postoje vrámci čehokoliv?

Vrablo: Velká výhoda je, že teď zaručeně pozná kvalitní matro.

Charlie: Tak kromě toho, že poznám kvalitní matro, konečně dělám práci, která mi dává nějaký smysl. A to je pro mě důležitější než to, že občas nedorazí výplata. V minulosti jsem pracoval jako novinář, ale mezi kamarádíčkama lokální elity – čest všem, kterých se to netýká – jsem jenom ztrácel čas. Minimálně jsem ale zjistil, že pořekadlo o žurnalistice, která je hlídacím psem demokracie, je solidní blábol. Dnes už ani noviny nečtu. A moje zkušenosti? No shrnul bych to asi takhle. Nic není černobílé a člověk trpící závislostí na drogách je pořád jenom člověk. Když vidím, co mají někteří za sebou a jaké prostředí je v mládí formovalo, nedivím se, že utíkají k omamným a psychotropním látkám. Je to celospolečenský problém i odpovědnost. A kdo tvrdí opak, neví o čem mluví.

Účastnili jste se přímý volby prezidenta nebo jste jí bojkotovali?

Charlie: Studenti v ulicích s plackami Volím Karla! a Karel for president. Omlouvám se, ale tohle jsem nedokázal ignorovat. Tohle volila značná část mé generace? Vostrýho týpka s růžovým čírem, co podporoval dohodu ACTA či vzdělání pro vyvolené? Důsledná kontrola internetu, nutnost studentských půjček. Je mi jasný, kdo bude protestovat jako první až to přijde. Já taky nejsem ze Zemana nadšenej. Ty kecy o preventivních intervencích do Íránu a podobný slinty mě taky dost serou. Takže jsem měl dvě možnosti. Buď se na tu frašku vybodnout, nebo přispět k volební prohře děsně “stylovýho a čistýho” aristokrata, co sedí už pěknejch pár let ve vládách, které neustále ožebračují nejchudší vrstvy obyvatelstva a zvyšují sociální nerovnost a napětí ve společnosti. A když je nejhůř, tak to tahle pravicová parta svede na Romy zneužívající sociální dávky. Důvodů, proč nakonec vyhrála možnost číslo dvě, bylo dost.

Vrablo: Taky jsem nezvládnul bojkot. Vážně jsem chtěl, ale nešlo to. Když jsem uviděl Karla, jak ani neumí zvolit sám sebe a pak laškuje na téma, že neví jakej má důchod, tak jsem utíkal rovnou z práce do volební místnosti. Navíc ta jednota pražské kulturní fronty, jejich morální apel a sepisování petic. To bylo jak Anticharta. Taky např. Svěrák, Menzel nebo Karel Steigerwald byli u obou těchto kampaní. Ale příznivci Nestora Machna by asi měli volby bojkotovat co? Zvlášť když jsme to hodili maníkovi, co říká a podepisuje věci, s kterejma hluboce nesouhlasíme, např. ohledně Palestiny nebo už zmíněnýho Íránu … No, doufám, že to byly moje poslední volby, že už se nenechám takhle vyhecovat, protože kdyby volby mohly něco změnit, dávno by je zakázali.

Vladik: Já bych to nemohl hodit ani jednomu, takže jsem volil bojkot v podobě protestního lístku.

Co vás v poslední době nejvíc potěšilo a co naopak nejvíc zklamalo?

Vrablo: Společný potěšení je pozvání na Fluff Fest 2013. Zklamaný jsme z toho, že si lidi choděj dělat prdel z Matrixe. Na normální koncert nezajdou jak je rok dlouhej, ale na tohle si prachy najdou. V politice jsme dost hotový ze študáků, který protestujou proti komunistům v krajských zastupitelstvech. Ty musej mít mozky vymytý až hrůza. A taková jistota k nasrání je českej anticigánismus. Nyní například v podobě internetových komentářů, který se objevujou k narození paterčat. To už ale nejsem nasranej, já se za ty lidi strašně stydím.

Vladik: Krom toho, co zmiňuje Vrablo mě mrzí, že i po shlédnutí podobných videí musím poslouchat kecy jak je to všechno přirozený a že to je jen osobní volba. Jestli je tohle přirozenost, tak doufám, že se lidstvo stejně přirozeně zahubí.

Na to jsem se taky chtěl zeptat. To, že hrajete na letošním Fluff festu je asi taky jeden ze splněnejch tajnejch snů, ne? Jako „návštěvníci“ tam jezdíte už řadu let …

Vladik: Na Fluff jezdím od roku 2007 a byla na něm zažehnutá myšlenka založení Drom, takže ano, bude to něco jako splnění snu. Uzavře se první životní cyklus kapely. V září se vráti Cigán ze Zélandu a od tý doby počítám už jen se třema kytarama.

Charlie: Těšíme se na to. Parádní kapely a společný myšlenky. Dám si vegeburgera a děsně si to užiju. Pro kluka co vyrůstal na sídlišti v Rochlicích to bude velká čest 🙂

Před pár dny jste natočili vtipný a trefný pozvánkový video na Fotbal proti rasismu (akce se konala 4. května ve Věžničce u Jihlavy), který oběhlo český servery (video je ke shlédnutí zde) … byl to spontánní nápad nebo jak jste k tomu došli? Čekali jste na něj takovou odezvu?

Vladik: Jestli si dobře pamatuju, tak nám nápad s natočením klipu nadhodil Mazi po koncertě na Vrahu. Začali jsme to probírat kolektivně druhý den po koncertě při procházce ve Štramberku a hned první nápad s trefováním se míčem do xenofobů se ujal. Stačilo dopilovat scénář, sehnat míč a kameramana a mohli jsme točit. I se stříháním to ve finále trvalo jedno odpoledne. Sdílelo to fakt hodně lidí a organizací, což jsem nečekal a potěšilo mě to.

Málem bych se nezeptal na oblíbený kapely, který vás nejvíc inspirují / inspirovaly?

Charlie: Jsem nekritický přiznivec úkazu jménem Neurosis, kterého inspirují všechny kapely, které mají co říct a jsou pevné ve svých postojích.

Vladik: Z českých mě k tomu co hrajeme přivedly především Ravelin 7, Thema 11 nebo Lvmen, ty považuju za zakladatele žánru u nás. Pokud bych měl říct, kdo mě nejvíce ovlivnil z hlediska bubnování, pak je to určitě Dave Turncrantz z Russian Circles.

Vrablo: Kdysi jsem četl rozhovor s Jožo Rážem a on tam říkal, že kdyby byl znovu mlád a začínal, tak by si koupil baskytaru s úzkým krkem, na něj natáh hubený struny a hrál by přes všechny najednou. Já jsem ještě mladej, tak jsem se podle jeho rady zařídil. Samozřejmě všechny výše vyjmenované kapely poslouchám, ale poslední dobou čím dál tím míň. Poslouchám spíš odlišný žánry než to, co hrajeme. Dostalo se to tak daleko, že bych 12. června klidně zajel na Alicia Keys. Ale nevim jestli todle velký přiznání nemám radši smazat.

A vysněná kapela pro vydání splitka s vámi? (hrající nehrající, to je fuk)

Charlie: Budu nadšenej když vyjde splitko s Nic. Jinej sen momentálně nemám.

Vladik: V plánu je výše zmíněný split a pak visí ve vzduchu další, celkem mezižánrový kooperace. Na prozrazování plánů je ale ještě brzy.

Můžete přihodit i nějaký zajímavý knížky, který jste třeba v poslední době četli (jestli na to zbývá čas) – nějaký tipy pro náruživý čtenáře? Nebo zajímavý místa, kde jste byli a doporučili se na ně podívat …

Vrablo: Klidně přihodím. Milan Machovec: Filozofie tváří v tvář zániku. Stephen Hawking: Ilustrovaná teorie všeho. Čtení na celý rok. Musíme taky někdy chodit do hospody že jo. Tím jsem si vzpomněl, že jsem si konečně koupil Invalidní sourozence od Bondyho.

Vladik: S prací, studiem na univerzitě a dvěma aktivníma kapelama už moc času nezbývá, takže nečtu skoro vůbec … hrůza. Za to můžu doporučit dva zajímavý dokumenty: Válka, kterou nevidíte a Zelená poušť.

Na co se vás v rozhovorech nikdo nezeptal a vy byste tak moc chtěli? 😛

hezká otázka, ale nic nás nenapadlo 🙁

Tak jo, už vás nebudu trápit, takže na závěr se můžete podělit o plány do budoucna, nahrávky, turné, místa který byste chtěli navštívit, lidi kterejm chcete dát do huby, atd.

Vladik: Plány už jsme tak nějak průběžně prozradili. Do huby nikomu nepotřebuju dát, ale jedno nevermore bych přesto měl pro kapelu Vychcaný knedlíky, která odmítla hrát pod vlajkou GNWP a radši jí před koncertem sundala, že je to prej moc zpolitizovaný. Tak s takovym punkem jděte do hajzlu.

Jestli chcete ještě v závěru něco říct, tady máte libovolný množství prostoru na cokoliv chcete.

Vrablo: Na světě v současnosti probíhá mnoho události, které bychom neměli přehlížet, jako např. plánovaná těžba nerostných surovin v Arktidě, téměř dokončené vyhubení velryb nebo u nás přijetí zákona o Šumavském národním parku, který bude znamenat jeho likvidaci. Mezi Atlantikem a Uralem již neexistuje souvislejší rozsáhlejší pás divoké přírody. Nyní byla poslední možnost jak ho ještě přivézt k životu.

Ale jako typickou ukázku pokrytectví naší západní společnosti vnímám mobilní telefony a notebooky (samozřejmě, že oboje používám), k jejichž výrobě jsou potřeba surové minerály, a kvůli jejich těžbě a vojenským konfliktům s tím spojených, zemřely již miliony lidí. Vidím to jako příklad našeho zkresleného vnímání reality. V ČR je víc aktivních SIM karet než obyvatel, ale málokdo ví, kolik krve se zatím skrývá. A takto je to téměř se vším. Přijde mi, že většina přijala jako fakt, že s Hitlerem a Stalinem a porážkou jejich režimů bylo zlo poraženo a zvítězila svoboda a demokracie. Jenže my jsme to zlo, jen si to neuvědomujeme. Naše euroamerická civilizace zabíjí a zotročuje víc lidí než Stalin s Hitlerem dohromady. Jen to nevidíme. Máme ruce na očích jak postava na obrázku od Gattacy.

http://www.darkdrom.com
http://drom.bandcamp.com
http://bandzone.cz/drom