Takže nám řekni něco o vzniku F-Minus …
Kapela vznikla v Hunnington Beach v Californii asi rok dva předtím, než jsem se k nim připojila. Byla to parta lidí (Jim Johnson, Brad, Jimmy Chung, A-Wall), kteří předtím již hráli v jiných kapelách, často se o tom bavili a pak slovo dalo slovo, a byla tu kapela společná. Shodli se na tom, že budou dělat
muziku jednoduchou a přímočarou, ale nikdo s hraním takového negativního hardcoru neměl zkušenosti. Chtěli pouze dělat pořádnej rámus a dělat něco jinýho, než ostatní.
Tím mi nahráváš na mou další otázku. F-Minus vzešli ze South Bay, místa proslulého skate punkem a kapel typu Pennywise. Vy jste však mnohem spíš do crustu, trashe a podobných stylů. Zajímá mě, jak tam lidi ten rozdílnej styl a sound vlastně přijali.
Jo, je to stále dost těžký, pořád nás to dělá dost nepopulární. Je to jedna z těch věcí, co nehodláte měnit jen proto, abyste někoho potěšili, koneckonců nejsme těšitelé davu. Jsme v této kapele už 5 let, nikdy jsme nechtěli nic většího, takhle je to prostě fajn. Zkrátka, víte, někdy přemýšlíte proč to vlastně celý děláte (smích) po tom všem, ale my to prostě dělat chceme. Myslim, že nás opravdu těší, že to co děláme my, nikdo jinej nedělá, druhá věc už je, že nás to dělá nepopulární a neoblíbené.
Jaká je současná sestava?
Já se jmenuji Erika Daking, hraju na kytaru a zpívám. Brad Logan hraje taky na kytaru a taky zpívá. Na basu hraje Joe, na bubny teď momentálně hraje Marshall, ale v současný době stálýho bubeníka nemáme a furt se to střídá.
Změnila se tedy již sestava od té původní?
Mnohokrát. Od doby, kdy jsem se připojila k F-Minus, Brad a já jsme jediný zůstali. Hrála s náma třeba Jen. Jen a Adam, čili já, Jen, Brad a Adam, takhle jsme hráli dlouho. Před rokem jsme o Adama přišli, takže jsme si sehnali novýho basáka a taky novýho bubeníka. Je to těžký, když kapela přijde o člena, vypadá to, že se celá kapela rozpadne, bylo to fakt hrozný. Nakonec jsme ale poznali, že je tady mnoho úžasnejch lidí a skvělejch muzikantů. Ne, že by byli naši předchozí členové nahraditelný, ale prostě jsme se přes to dostali.
Takže vztahy máte mezi sebou pořád dobrý?
Ano, stále jsme velmi dobrými přáteli.
Už jsme u toho tématu jednou byli, ale přesto, má vaše okolí nějaký vliv na váš sound?
Myslim, že můžu říct, že jo. Myslim, že Brad a Jen, kteří kapelu založili, byli ovlivněný tim jiho-kalifornskym punkem z osmdesátejch let. Ale když se kapela rozjížděla, byla mnohem víc rebelující proti všemu, než bylo tehdy přípustné. Jak už jsem řekla, kapely jako Pennywise nebo NOFX, tak zněly kapely Epitaphu tý doby před deseti lety. Teď se to jenom vrací k původním hardcorovejm kořenům, a to je dobře.
Vzhledem k tomu, odkud pocházíte, jezdili jste někdy na skejtu, surfu, a tak podobně?
Na surfu ne, na skejtu jo. Brad měl svůj první skejt když mu bylo asi deset, dostal ho od Dwaynea Peterse a hned na něm začal hodně jezdit.
Pěkné. Zajímá mě, jestli vás hraní s F-Minus živí ?
Uh, rozhodně ne. Rozhodně nám to moc peněz nevynáší a všichni musíme dělat další věci, abychom zůstali naživu a zaplatili účty. Já pracuju pro oděvnickou společnost, kterou vlastní Jen Johnson, jež v F-Minus dlouho hrála. Brad pracuje po klubech, Joe pracuje, všichni pracujem.
Co myslíte, že vás jako kapelu nejvíce hudebně ovlivňuje?
Limp Bizkit (smích)
A teď vážně.
Kapely jako Agnostic Front, Negative Approach, Discharge, a tak podobně.
Pro lidi, kteří F-Minus nikdy neslyšeli, jak byste popsali váš styl?
Nepoutavý, podřadný, agresivní, neupravený a hrubý. Tak něco 🙂
Teď je to pět let, co jste u Hellcat Records. Jak můžete popsat svou zkušenost s tím, být na takovém labelu tak dlouho? Máte dobré vztahy s ostatními kapelami a zaměstnanci?
Je to jako rodina?
Je to skvělá zkušenost. S lidmi, kteří tam pracují, máme rozhodně dobré vztahy. Hellcat je jako velký oceán a my jsme v něm ta nejmenší rybka. Asi je tam hodně lidí, kteří by nesouhlasili s tím, že je to jako jedna velká spojená rodina, ale rozhodně jsou tam výborné vztahy a dobrá komunita lidí, a také hodně respektu.
Tato sestava na vašem turné (F-Minus, Strike Anywhere, Silverstein) se zdá být velmi silná. Vím, že je na to ještě moc brzy se ptát, ale můžete alespoň částečne turné zhodnotit?
Je to fakticky, fakticky dobrý. Byli jsme plný očekávání, jaký to bude vyjet na turné s kapelou typu Strike Anywhere, protože když jste na labelu jako Hellcat nebo ňákym podobnym, jste automaticky zaškatulkovaný. Lidi od vás čekaj, že budete říkat, že jste taková a taková kapela. Máme rádi turné s tolika typy kapel, kolik je jen možné. Všichni na týdle šňůře jsou úžasný, Strike Anywhere, Fifth Hour Hero, Silverstein, všichni jsou to bezvadný lidi a my si to s nima dobře užíváme.
Kapely na tomdle turné jsou všechny hodně dynamický. O vás je známo, že do svých desek a koncertů dáváte všechno, ale jaký to je hrát s kapelama, který hrajou naprosto bez energie? Nezdá se vám, že vás takovýdle show dostávaj na jinou energickou úroveň?
Třeba tady se Strike Anywhere je obecenstvo hodně bláznivý a živý, stoupá zároveň s tím i vaše nasazení?
Tak turné je ještě dost v začátcích na to, abych to takhle mohla zhodnotit. Ale jedna z věcí, který jsou na tomdle turné krásný, je ta, že každá kapela se prezentuje na pódiu úplně jinak a show to pak dělá mnohem rozmanitější. Navštívila jsem už hodně akcí, kde hrály třeba 4 kapely a všechny zněly naprosto stejně. Todle turné je hodně rozličný a to je na tom to pěkný, kapely se navzájem doplňujou a rozdílnej sound je poznat i podle reakcích v publiku.
Co v současné době nejvíc posloucháte?
(smích) Limp Bizkit! Ne, momentálně z kapel nejvíc valíme Leather Face a B52´s.
B52´s? Paráda!
No a nedávno jsme hodně sjížděli Wipers, Lemonheads, The Darkness. Hodně odlišnejch věcí. Taky jsme hodně poslouchali právě Strike Anywhere a Fifth Hour Hero.
Já osobně se musím přiznat, že jsem velkej fanda The Cure, líběj se vám The Cure?
Mě se líběj, ale je to jedna z věcí který jsem si hodně oposlouchala, když … (odmlčí se), vždycky se mi budou líbit.
Při vašem nedávném nahrávání zatím posledního alba „Wake Up Screaming“ jste pracovali s legendárním Stevem Albinim. Někde jsem četl, že je známý pro svůj neortodoxní přístup produkce. Jaké to je pracovat s ním ve studiu?
No tak hlavně bych chtěla podotknout, že Steve naše album neprodukoval. Jinak spolupráce s ním byla úchvatná. Má opravdu silné posudky, ale zároveň kapelu nechává udělat si věci po svém. Když jsme nahraný materiál mixovali, měl k tomu hodně připomínek a rad, a hodně nám pomohl, aby to znělo tak jak to zní nyní. Umístění mikrofonu, veškerá technika, nahrávací místnosti, studio, a vůbec celková atmosféra má ve finále velký vliv na zvuk desky. Vše to vytvarovalo do závěrečné podoby. Je to úžasnej člověk a já můžu nahrávání s ním všem jenom doporučit. Myslim, že je to borec.
Hm, taky jsem se doslechl, že ještě před rokem či dvěma neměl CD přehrávač 🙂
(Někdo prostě má někdo nemá 🙂 Hurvy )
Jo tak tomu věřim. Vlastně rok po natočení alba jsme se k němu vrátili a donesli mu naší desku. Koupili jsme mu to na vinylu.
To je šílený. Je to typ producenta, s jakým jste vždy toužili pracovat? Jak jste se k němu vůbec pro nahrání „Wake Up Screaming“ dostali?
Byla to právě jedna z věcí, kterou jsme chtěli udělat. Po tom, co jsme u Hellcatu vydali naše třetí album a měli jsme vlastně splněnou dohodu, řekli jsme si, že je čas udělat něco jinýho. Všichni jsme velký obdivovatelé Steva, jeho kapel a desek, co natočil. Řekli jsme si „Kurva tak co, zkusíme mu zavolat a uvidíme, jak to dopadne“. No tak jsme mu zavolali a on řekl něco ve smyslu „Budu pracovat s kýmkoliv, je mi to jedno“. Prostě zvednete telefon, zavoláte mu, uděláte si časovej rozvrh a pracujete s ním. Fakt jsme se dost ostýchali mu zavolat, ale pak jsme velmi rychle zjistili, že je úplně v pohodě a že má výborný nápady a názory, prostě fajn týpek.
Jak jsi řekla před chvilkou, album neprodukoval. Tak jaký byl jeho přístup nebo vize „Wake Up Screaming“? To vás tedy nechal dělat všechno po svém?
Bylo to tak. Když už měl k ňákejm věcem připomínky, ať kladný nebo naopak, tak nám to oznámil. Ale po většinu času tam jenom seděl a četl časopisy, nechával nám prostor (no každý to vidíme jinak 🙂 – Buky).
Na vašich předchozích deskách, např. „Suburban Blight“, byly songy krátké a hodně rychlé. Na „Wake Up Screaming“ máte pořád ten drsnej ostrej lem, ale písně jsou mnohem víc uspořádané (či strukturované), jsou delší, většina okolo tří minut. Chtěli jste záměrně udělat víc strukturovanou desku s delšími písněmi, nebo k tomu prostě došlo neplánovaně spoluprací se Stevem, či je to prostě další vývoj kapely?
Je to přirozený vývoj. Velmi snadno jsme upadali do nudy. Na každé naší desce jsme se snažili udělat jiný sound než na desce předchozí. Samozřejmě, že ne za každou cenu. Chtěli jsme vždy hrát agresivně, ale jen do té míry, aby to nesklouzlo k tomu, že songy budou pomalejší, delší, ale tvrdší.
Prostě je udělat silnější a zkusit něco novýho. Pokaždý jsme se snažili, aby to bylo lepší a lepší, experimentovali jsme, snažili se to zdokonalit, což se asi nikdy nestalo, ale byla to švanda 🙂
Co vedlo k menší změně textů oproti přechozím albům?
Brad i já jsme oba trošku blázni, a potencionálně stresovaný lidi. Když jsme pod ňákym tlakem, oba občas trošku vyšilujem. Spoustu textů jsme zahodili nebo měnili na poslední minutu, záměrně, protože jsme je pak ve studiu chtěli upravit, poopravit a vylepšit. Myslim, že hodně textů odráží naše extrémně silný stresy a pocity, které v daném okamžiku prožíváme.
Pro ty, kteří už vás znají, je samozřejmostí, že vaše texty jsou převážně politické. Chodíte k volbám, a jestli ano, koho volíte?
Rozhodně se k volbám chystám a rozhodně nebudu volit Bushe. Tíhnu k liberálnější politice.
Zaujal tě v poslední době nějaký film? A jestli ne, který jsi naposled viděla?
Viděla jsem hodně dobrejch filmů. Moc se mi líbilo „Ztraceno v překladu“, to byl nejspíš nejlepší film, co jsem letos viděla. Určitě bych se taky chtěla jít podívat na … no ten film o Ježíšovi …
Pokušení Krista. Viděl jsem to nedávno a není to špatný. Byl jsem vychovávanej v křesťanský víře a přišlo mi to docela blízký tomu, co jsem se o něm učil, když jsem byl mladej. Ale místama je to dost drsný.
Já jsem vyrostla bez jakýkoliv víry. Myslim, že to bude hodně zajímavej film, už jen proto, jak je kontroverzní. Fakt jsem na to zvědavá.
Co si myslíš o dnešním punkrocku?
Myslim, že je mrtvej.
Myslíš, že je mrtvej?
Myslim, že už je jinej než dřív, a moc nedokážu popsat, co si pod tim slovem „jinej“ představuju dál. Určitě je to teď spíš jen o náladě. Rozhodně už to není ta hudba, která to byla. Asi je tady pořád pár punkovejch kapel, ale určitě hrajou něco úplně odlišnýho od těch všech Good Charlotte, atd.
Vypadá to, že spousta dnešních punkových kapel, se tu drží jen aby uchovali takovej ten „punkovej standard“ – mám namysli bandy jako Simple Plan, nebo jak říkáš ty Good Charlotte, o kterejch si myslim, že to žádnej punk není. Není to tak báječný jako pustit si starou desku Black Flag nebo Adolescence, to se prostě se současnejma punkem nazývanýma kapelama nedá absolutně srovnávat.
Důvod, kterej dělá z tědle spolků absolutně nepunkový je ten, že oni jedou prostě krok za krokem přesně tak, jak je jim to naplánováno. Prostě jedou přesně podle předem stanovenýho plánu, kterej narýsuje jejich velkej label. Pro mě prostě punk není mainstream. Takže pokud to zapluje mezi ostatní „velký ryby“, už je to pro mě o něčem jinym.
Jedna z nejdůležitějších zpráv v Portlandu za poslední dobu je ta, že bylo schváleno homosexuální manželství. Co si o tom myslíš?
Myslím, že soužití může fungovat i bez toho, aby se řeklo, že jde o manželství. Ale když chce někdo do tohodle svazku vstoupit, měl by na to mít právo. Příde mi to patetický a zarážející, že to takhle není ve všech zemích. Pro mě je to absurdní. Zrovna tudle jsem se bavila s jednim pankáčem, byl celej pokérovanej 🙂 Říkal mi, že má spoustu kamarádů gayů, ale že jeho auto zdobí samolepka o heterosexuální hrdosti, jelikož každý z tamtěch hřeší. Koukala jsem na něj šokovaná, že takhle ještě stále někdo přemejšlí.
A ten se považoval za pankáče? Řekl bych, já nevim, že si ze mě utahuje. To mi příde jako neznalost ideálů punku, na kterejch byl vlastně postavenej.
Třeba podle mýho, Ježíš a punk nejdou dohromady. Proště mi to příde divný. To byl vždycky můj největší problém, co se týká náboženství. Je to prostě něco co k sobě nejde, něco neslučitelnýho. Ale myslim, že nejdůležitější je svoboda myšlení a názoru a štve mě, když mi lidi řikaj „Co tim kurva myslíš?“. Narodíš se prostě takovej jakej seš a kdo ti může diktovat, co je správně a co ne?
Vím, že jste velmi dobří kamarádi s PunkVoter.com (web, založený známými punkovými kapelami, hudebníky a labely, zaměřený proti politice George W. Bushe a jeho kandidatuře v blížících se prezidentských volbách – účastníci jsou např. Anti-Flag, Against All Authority, Avail, Bad Religion, Bouncing Souls, The Casualties, Circle Jerks, Dropkick Murphys, Good Riddance, H2O, Lunachicks, Ministry, NOFX, Pennywise, Rancid, Sick Of It All, Subhumans, Swingin Utters, The Unseen a mnoho dalších; z labelů třeba A-F Records, Alternative Tentacles, BYO, Epitaph, Fatwreck, Lookout Rec., Side One Dummy, a z nejznámějších jmen snad Billie Joe Armstrong, Chris Novoselic, nebo Jello Biafra, mnohem více informací si můžete přečíst přímo na zmiňovaném webu – pozn.Buky). Nedávno se objevila rivalská stránka Conservativepunk.com. Prohlášení o poselství tohoto webu zní: „Tato stránka vznikla na odpor proti liberálním punkovým webům, které vytváří několik punkových umělců, a ovládají skrze ně tisíce voličů.“ Nesouhlas s činností Punk Voteru vyjádřil i Ben Weasel (ústřední postava kapely Screeching Weasel – pozn.Buky): „Příde mi to jako pokus řídit něčí myšlení tím správným směrem, které se mi nezdá vhodné, vzhledem k tomu, kolik muzikantů se tak vyjadřuje ve svých textech. Jsou důležité věci jako individualita, vlastní myšlení, a dělání toho, co dává smysl vám, ikdyž lidi kolem vás dělají tak oblíbené věci jako lov na Bushovu hlavu.“ Přestože se tedy ohradil proti konceptu Punk Voteru, nepovažuje účinkující kapely za své nepřátele. Moje otázka je: Myslíš si, že punkvoter.com se slučuje s punkovými ideály jako např. myslet sám za sebe a mít svůj vlastní názor, když provádí jednoznačný útok na Bushe?
Je mi jasný, kam tím Ben mířil, ale já osobně zastávám ten názor, že jít k těmto volbám (a vůbec volit všeobecně) je nezbytné. Má to zkrátka dopad na to jak žijeme a kdo za nás bude rozhodovat. Neúčast ve volbách se tím pádem stává kontraproduktivní. Chápu jak to myslel o tom tlaku na naše myšlenky, a vůbec celkový vnucování myšlenek lidem. Chápu co tím chtěl říct, ale já si myslím, že Punk Voter dělá velice potřebnou a užitečnou věc. Nedávno jsem zaslechla, že v Hot Tropicku prodávaj tričko s nápisem „Volby jsou pro důchodce“, a to je právě ten problém. Máme tady samý republikánský konzervativce, a na druhý straně tu máme nezlomený mládí s mnohem svobodomyslnějšim pohledem na věc, které má tu moc udělat pozitivní změnu. Myslim, že hlasu mladých nikdo nenaslouchá a Punk Voter se snaží, aby byl konečně slyšet. Je to fakt dobrá věc, protože tudle zem ovládaj bohatý, starý republikáni, a to se musí změnit.
Myslíš, že je dobře, že se tady vyskytujou stránky jako Conservative Punk, které bojují proti Punk Voteru?
Myslím, že každý má právo na svůj názor. Vlastně jsem ráda, že jsou zde všechny možné názory. Ale budu se na tu stránku muset podivat, vlastně jsem do teď nevěděla, že existuje. Podívám se na ní.
Máte s kapelou nějaké oblíbené bary, kde se vždy zastavujete, když někam cestujete? Nějaké oblíbené restaurace, nebo tak něco?
Vlastně cokoliv co není na středozápadě USA je dobrý. Jedna z věcí, co kapely nemaj rádi, je bejt pořád na jednom místě. Chce to bejt nepřetržitě v pohybu. Jedno o jaké se jedná město, prostě se zas podivat do jinýho státu. Je tady tolik skvělejch měst, a vy se pak cítíte, jako byste v každym z nich žili.
Co si myslíš o Portlandu, buď upřímná.
Měli jsme tady horší koncerty a lepší koncerty. Všude je to jiný. Třeba v New Yorku jsme snad nikdy neměli dobrej koncert. Jak jsem řekla, my nepřitahujem žádný zázračný publikum nebo tak něco, občas je fakt těžký v takovýdle kapele hrát.
Co děláte pro to, abyste se z toho nezbláznili, když stále cestujete v malý dodávce?
Zas tolik se na sebe nemačkáme. Kdykoliv jsme v ňákým městě, snažíme se porozhlídnout kolem a trošku se projít. Za tu dobu jsme hráli s tolika kapelama, který za celý dny nevystrčili hlavu z autobusu nebo dodávky, jen prostě zůstávali v tom malym světě jejich turné. My se zkrátka snažíme neustále něco dělat, někam chodit, někde jíst a prostě se udržovat při nějaké činnosti.
Před pár minutama jsem se doslech, že vám byly ukradeny nástroje, takže co se stalo?
Prostě se nám někdo vloupal do dodávky a všechny naše věci sou pryč, takže jsme museli sehnat nový a teď jsme švorc.
Myslíš, že už sou nenávratně pryč?
Jo. Moje největší rada každýmu kdo vlastní ňáký vybavení, je hlídat si sériový číslo. Kdybychom je měli, mohli jsme všechno dostat zpátky hned jak by se to objevilo v zástavárně. Ale teď už budeme muset jít hrát …
V pohodě, todle byla moje poslední otázka. Díky moc za rozhovor a za pivo!
Díky.