Takže jak zní nová deska?
No, tak její natáčení trvalo kurevsky dlouhou dobu, ale výsledek stojí za to. Točili jsme to v Outpost,
to je skvělý studio. Dělali jsme tam obě naše předchozí desky u BYO records, takže teď jsme se rozhodli
tam dělat i Hellcat debut. Je to úžasný místo a taky tam vznikly už spousty skvělejch desek, dělali tam
třeba Slapshot, Dropkick Murphys, Blood For Blood, Roger Miret And The Disasters, Ducky Boys … No
takže zpátky k našemu nahrávaní – veškerá muzika už je hotová, jenom já ještě nahrávám vokály – jsem
zhruba v půlce. Celkově jsme nahráli 18 songů, ale jen 13 se objeví na albu.
Jakej je největší rozdíl mezi tímto novým a vaším předchozím albem Explode?
Na Explode, já a Tripp jsme napsali texty, týkající se spíš osobních problémů než politiky. Mám-li mluvit
za sebe, prošel jsem si do tý doby spoustou sraček. Byl jsem na pokraji psychickýho kolapsu. Měl jsem dluhy
několik desítek tisíc dolarů a přemejšlel jsem, že to všechno pověsim na hřebík a najdu si normální práci.
Todle a spousta dalších sraček. Dostal jsem se taky do toho stádia, kdy začnete cítit odpor (opovržení) vůči
celý lidský rase. Co si budem nalhávat, poctivejch lidí moc neni. Opravdový přátele hledáte jen velmi těžko.
Tydle všechny hněvy a nenávisti jsem použil v textech Explode. A věřte tomu nebo ne, vlastně mi to pomohlo
dostat se zpátky do stavu příčetnosti. No a v týdle celý etapě života jsem prostě nevnímal politický dění,
nesledoval jsem zprávy, protože jsem měl prostě plnou hlavu tohodle svinstva. Takže pár politickejch songů
jsem v tý době napsal, ale neměly nápad, neměly myšlenku a já nechtěl zpívat o těch stejnejch věcech furt dokola
a dokola. Na týdle nový desce je pořád ten hněv a nasranost, ale jsou tam i politický songy – třeba „Force-Fed“
nebo „Weapons Of Mass Deception“.
Jaký jsou textový témata na novym albu?
Tak například song „On The Other Side“ je o tom, když někdo přemejšlí způsobem, že jeho život je horší než život
kohokoliv jinýho. Některý lidi se prostě skrze problémy dostanou až k sebevraždě. Ve skutečnosti je to tak, že
pakliže dokážete pochopit někoho jinýho, dokážete vidět a pochopit i jeho problémy. „Hit And Run“ je typickej
text pro Unseen. Je to fiktivní příběh, něco jako taková krátká horrorová povídka. Je to o chlápkovi, kterej řídí
ožralej a přejede malýho kluka, kterej zemře. Snaží se ujet a zakrejt to, ale nakonec skončí chycenej a před soudem.
Tenhle námět byl původně napsanej pro mojí další kapelu Self Destruct, ale nakonec jsem se rozhod použít ho pro
Unseen. Jednu dobu jsem hodně čuměl na všechny ty soudní procesy na Court TV a to mě taky inspirovalo k napsání
tohodle textu. No a třeba „Waste Of Time“ (ta teď vyšla na kompilačce Give´em The Boot volume 4) – tak to je čistej
hněv, nasranost a rozladěnost. Vypovídá o lidech, který na vás maj spadeno a za vašima zádama o vás neustále
říkaj ňáký sračky. Můžeš je jedině napadnout nebo prostě ignorovat, že vůbec žijou. No, zkrátka je pár lidí, kterejm
je tenhle song věnovanej. Došel jsem k názoru, že oni prostě vyhledávaj konfrontaci, protože toužej po pozornosti.
No srát na ně. Podle mýho jim nejvíc ubližuje, když je ostatní ignorujou. Jedna část textu je: „Nestarej se o můj život,
já se taky nepletu do tvýho, jseš jenom zbytečná ztráta času“.
Zalechl jsem něco o guest vokálech. Můžeš nám o nich prozradit něco víc?
Jo pár jich tam je. Na druhý zpěvy tam je Ken Casey z Dropkick Murphys a Bill Brown ze skvělý bostonský kapely
Crash And Burn. Dál potom … Lars Frederiksen s Bastardama tady v době natáčení našeho alba zrovna měl koncert,
tak jsme mu zavolali a zeptali se ho, jestli by nám tam nechtěl odzpívat jeden song. Nečekal jsem, že to vyjde, ale kurva
on fakt přišel! Takže teď podle mě bude jedna část fans nadšená a druhá nasraná, protože Lars a Rancid jsou takovou
tou kapelou, kterou spousta street punx označuje za podvod a komerci. Já je prostě měl rád už před Let´s Go a mám je
rád pořád. Oni se nikdy nezměnili, ani svůj styl nebo image. Jestli souhlasim se všim co kdy udělali? Nejspíš ne. Ale nikdo
neni dokonalej. A faktem je, že pro mě jsou Rancid skvělá kapela a skvělý lidi. Tadle kapela pomohla tolika lidem a menším
kapelám a každej kdo je trochu líp zná tohle může dosvědčit. A pro mě má Lars jeden z nejlepších hlasů v punkový scéně.
Ten chlápek umí řvát jak zmrd! Je to čest mít ho na naší desce.
Jak se vám zatím jeví práce s HellCat Records? Máte s Timem Armstrongem ňáký dohody a jakej vůbec je?
Upřímně řečeno zas tak dobře Tima neznám. Potkal jsem ho párkrát a jednou jsem s nim chvíli kecal na Warped Tour. Přišel
mi v pohodě, takovej tichej a stojící nohama na zemi. Dřív nám pomáhal, taky je jedním z hlavních lidí v Machete, který se staraj
o náš merchandising. Mám k němu velkej respekt. Vzniklo to tak, že jsme hledali ňákej vhodnej label a on projevil zájem. Poslal jsem jeho
dobrýmu kámošovi naše nový demo. Tim to u něj slyšel a řek, že by chtěl náš vál na Give´em The Boot čtyřce a pak že by nás
chtěl na svůj label. Tak jsme do toho šli. U Hellcat je nám dobře, je tam spousta skvělejch lidí, počínaje třeba Brettem z Bad Religion.
Minulej rok jste odehráli celkem 187 koncertů. To muselo bejt dost vyčerpávající ..
Bylo to kurevsky náročný. Dělali jsme dvě velký turné, kde jsme vystupovali jako hlavní kapela, a pak spousty těch, kde jsme
předskakovali těm větším. Jeli jsme šňůru třeba s Murphy´s Law, Agnostic Front, Hatebreed, Dropkick Murphys, Sick Of It All,
Bouncing Souls, dále pak bylo několik vystoupení na Warped Tour. Probíhalo to asi takhle: turné 3 tejdny, pak na 5 dní domů, turné
2 tejdny, domů na dva týdny, turné na 3 tejdny, atd. atd.
Máte s kapelou ňáký veselý příhody nebo naopak psychický zhroucení?
Nic o čem bych chtěl nahlas mluvit, ha ha ha ha. Dobrý bylo třeba když nám ukradli dodávku uprostřed posraný pouště. Byla tam
jediná silnice na 300 mílovým úseku. Zastavili jsme u malý benzínky, aby jsme se skočili vychcat a ňákej ožralej indián nám mezitím
ukrad káru. Nakonec jsme jí dostali zpátky, ale celej den byl v hajzlu.
Musíte mít přeci ňáký hádky a neschody během všech těch turné …
Ale jo samozřejmě, když jsi pořád na cestách v autě furt s těma stejnejma lidma měsíce a měsíce, stává se to pak už trošku takový
hektický, ale my se s tím vždycky dobře vypořádáme. Každej respektujeme prostor toho druhýho. Třeba před pěti rokama, už mě
z toho stálýho cestování hrozně bolela prdel, vzbudil jsem se vždycky v šest ráno, pustil si TV, byl jsem hlučnej a dělal bordel. Ale
každej to vzal. Snažíme se bejt vzájemně maximálně tolerantní. Ono ani nic jinýho nezbejvá.
Na vaší internetový stránce jsem zaznamenal, že máte dost rádi projekty Roba Linda (Ramallah, Blood For Blood, …). Nedávno
jsem s nim dělal rozhovor a on je fakt výbornej hudební tvůrce. Není to zvláštní, že jeho kapely moc lidí nezná, přestože jsou tak dobrý?
Já jsem velkej fanda všeho co Rob dělá. Blood For Blood jsou velká kapela, Ramallah a Saints And Sinners už tolik ne. Rob je, upřímně –
v mejch očích, jeden z nejlepších skladatelů dnešní doby. Momentálně Rob věnuje veškerej čas kapele Ramallah, protože pracujou na
novym albu. Čili Blood For Blood jsou v současnosti trochu v útlumu. Buddha má teď malý děcko a Ian se hodně věnuje točení videí.
Nedávno natočil klip pro Agnostic Front a Slapshot, loni taky dělal klip nám. No zpátky k Robovi, zkrátka žeru jeho práci. Myslim, že
následující album Ramallah je dostane na jinou úroveň, teda jestli ho to dřív nezabije, ha ha.
Jak byste popsali váš styl někomu kdo vás nezná?
No já nevim, spousta lidí to označuje jako streetpunk hardcore. Já nenávidim stereotypy. Radši říkám, že je to agresivní a nasraný.
Zaznamenal jsem hodně souvislostí mezi Unseen a Anti-Flag. Souhlasíš s tím? A řekni nám něco o rozhodnutí opustit A-F Records.
No mezi kapelama zkrátka bejvaj podobnosti. Hlavně asi v tom, že máme hodně podobnejch hudebních myšlenek. Na A-F Records jsme
udělali dvě alba a odešli jsme od nich, protože jsme od labelu potřebovali prostě víc pomoci. Šlo o to, že A-F fungovali pod Justinem, Patem
a Chrisem a Anti-Flag jsou pořád na cestách a pracujou na novym materiálu, takže se nám od nich nedostávalo tolik, co jsme potřebovali.
Pat Thetic mi vlastně sám řekl, ať přejdeme k jinýmu labelu. Když jsme byli připravený na třetí album, Pat řiká: „Běžte k BYO, můžou pro vás
udělat víc než můžeme my.“ Když se na to teď zpětně koukám, bylo to od něj skvělý. Oni mohli vydat naší desku a vydělat na ní peníze, ale
věděli, že pod jinym labelem můžeme víc hudebně vyrůst.
A jaký bylo pracovat u BYO Records?
BYO bylo kurva parádní, těžko bych dokázal popsat jak moc respektuju bratry Sternovi a jak moc nám Shawn a Mark během těch let pomáhali.
Opustit BYO bylo dost těžký. Ale prostě jsme cítili, že chceme zkusit zas něco novýho.