Endstand – Never Fall Into Silence

Never fall into silence se trochu liší od předchozích alb. Je zde mnohem více kytarových sól a celý projev je melodičtější. Všechno mi to přijde mnohem víc směrované do punku. A řekl bych, že to je dobře. V deseti procítěně zahraných písních najdeme jak rychlé songy, tak i věci ve „středním“ tempu, tak charakteristické pro skladby na splitku s Kafkou. Zpěv zůstává stejně uřvaný, občas se objeví zpestřující vokály. Prostě nádhera. Endstand jsem měl vždy zažité jako legendy oldschool HC a tímto albem se na tom vůbec nic nezměnilo. Četl jsem na netu i naprosto opačné názory na NFIS a proto jen uvítám jakýkoliv jiný pohled na toto album.