Rozhovory s pořadatelskými kolektivy 07: ROSA PUNX COLLECTIVE

„Klub Futra je prostorem, kde se pořádají rozličné akce od koncertů přes přednášky, promítání či veganské večeře až po výstavy, filmový klub a divadelní představení. Není u nás místo pro rasismus, sexismus, homofobii ani jiné xenofobní postoje.“ uvádí orlovský klub Futra a v něm působící Rosa Punx Collective na webových stránkách. Pojďme tedy nahlédnout pod pokličku jejich fungování v dalším díle série Rozhovorů s pořadatelskými kolektivy. Otázky Romat, odpovídá Blanka.

Ahoj, začneme obligátně: prozraď nám, jak a kdy a hlavně kde jste se jako parta dali dohromady. 

Ahoj! To je asi takhle těžko přesně říct. Orlová není úplně největší město a hlavně míst, kde by se scházela „alternativní mládež“, není mnoho. Takže pokud tě úplně nebavilo chodit na diskotéky, nebo se tvůj život úplně nepodobal životu spolužáků, nebo jsi prostě měl odlišné zájmy než tví vrstevníci apod., tak sis většinou dřív nebo později našel cestu k Futře. Ta v té době tak po různu fungovala nefungovala. Každopádně jsme se scházeli venku před ní a pohledem okolo procházejících prostě zevlili a dělali bordel a vůbec se celkově nechovali, jak se má. Kolem Futry se scházela pestrá směsice lidí, kteří poslouchali různou hudbu, ale spojovala nás nechuť ke konzumní společnosti, hledání odlišných cest životem a to, že jsme neměli rádi nácky. Samozřejmě, že pro některé se jednalo o jedinou možnost, jak ze světa kolem nezbláznit a pro některé zase jen o určitou etapu v životě, která jim v pozdějších dospělých a uvědomělých letech nebránila volit cokoliv od Dělnické strany přes SPD po Trikoloru, ale to je holt všude. Každopádně v průběhu dní jsme zjistili, že některé z nás spojuje nejen obdobný smysl pro humor a trávení volného času, ale také záliba v konkrétní hudbě, která pro nás byla „něčím víc než jen hudbou“. A společně jsme začali více řešit sociální a politická témata, zakládat kapely a později jsme se shodou různých náhod, ale také značné osobní aktivity, dostali k možnosti naplno se realizovat v klubu Futra.

Jaká kritéria u vás fungují při výběru kapel, kterým nakonec uděláte koncert? Prozraď věci, které vyloženě u vás nesmí přes práh a naopak které názory jsou vám u kapel a ostatních umělců blízké. 

V průběhu roku děláme pár akcí, na které si kapely vyloženě vybíráme, protože je máme z různých důvodů rádi. To prokládáme koncerty organizovanými primárně proto, že je nějaká kapela na turné. U kapel, co nám píší a ptají se na možnost koncertu, pak hraje hlavní roli to, zda nepatří do kategorie „kapel, které nesmí přes práh“, a pak časové, ale taky finanční možnosti. Snažíme se nedělat koncertů úplně přespříliš, i když ne vždy se to povede, protože nadšení převáží nad racionálním uvažováním. Zároveň zjišťujeme, zda není nějaká akce, se kterou by se koncert kryl, v blízkém okolí, taky záleží na tom, zda sami zrovna někde nehrajeme a taky, co si budeme, je potřeba se reálně ptát, zda budeme schopni kapele poskytnout dostatek financí. A v neposlední řadě je to taky o energii, někdy si prostě řekneme, že se nám koncert dělat nechce, protože taky chceme dělat něco jiného, že jo.
Co se hudebního stylu týče, snažíme se být hodně otevřeni, ale na druhou stranu už trochu tušíme, na co lidi přijdou a na co spíš ne. A po několika zkušenostech už nechceme moc dělat koncerty kapelám, které jsou úplně mimo DIY prostředí (což se stává, když se někdo zeptá, zda si může udělat koncert), protože dohadovat se s borcem, co hraje základní rytmy na bicí, že bez „kliku“ on to nedá a co jsme jako za klub, či poslouchat, jak jsou to neprofesionální prostory od kapely, která hraje dvakrát do roka na městských slavnostech a tím to končí, se nám (mě) už fakt nechce. Je to unavující a otravné, navíc když to člověk dělá vše ve svém volném čase. Ale zas co si budeme, hrály u nás i párkrát super-punk-alternativ kapely, kterým vadilo levicové zaměření klubu a to, že dostali „doma uvařené jídlo“, takže ono je to někdy s lidmi složité, mno.
Jinak přes práh nesmí kapely (a to platí i pro koncerty pořádané někým mimo futrácký kolektiv), které přímo či nepřímo podporují sexismus, rasismus, xenofobii, homofobii, transfobii, apod. A tím nepřímo myslím i takové ty kapely „já sice s Ortelem nesouhlasím, ale na akci s nima hrát budu, páč svoboda.“

S čím se jako kolektiv a samotná Futra trapíte nejvíc a pokud ano, tak existuje na to nějaký lék, návod? 

Tak s takovými těmi klasickými nešváry jako je lenost či bordelářství členů. Myslím, že všechny kolektivy, které nebudou „totalitní“ se budou potýkat s tím, že jednotliví členově se liší svými pohledy na různé aspekty a v průběhu životů kolísá jejich ochota a schopnost se podílet na aktivitách Futry. Myslím, že jediným „lékem“ tady na to je otevřená diskuze a schopnost přijmout, že fungování kolektivu / klubu je hodně o kompromisech, diskuzích, ale také ochotě ustoupit, stejně jako ochotě podílet se na chodu a poskytnout svůj čas i v situacích, kdy by se dalo rozhodně dělat něco zábavnějšího. A taky o osobní zodpovědnosti každého jednotlivce v kolektivu. Pro mě osobně je prostě Futra shluk lidí, kterých si vážím a jsou pro mě do značné míry rodinou, což neznamená, že mě jednotlivci někdy neserou. Krom toho si myslím, že je potřeba mít v sobě určitou míru idealizace, ne abychom neviděli negativa, nešváry a nechtěli je vylepšit. Ale spíš proto, že dle mě osobně na světě neexistuje nic ideálního (a představa dokonalosti mě děsí, protože kde není prostor pro chyby, je dostatek prostoru pro autoritářství a totalitarismus) a bez trochy toho „růžového obláčku“ nemůže nic dlouhodobě fungovat. Ale to je fakt můj osobní pohled, a hlavně asi zásadní důvod, proč mi stále dává smysl ve Futře být a zas a znova hledat zdroje energie a nápadů k pokračování, rozvoji.
Jinak samotná Futra se trápí také s klasickými nešváry jako je kolísající návštěvnost a zájem lidí o jiné kulturní aktivity než je „pivo a guláš“ či neakceptace nějakých pravidel pro poklidné soužití se sousedy (prostor je přeci jen v centru města). Ale to je taky asi všude stejné a lék na to je obdobný jako výše řečené.

Můžeš nám prozradit a pojmenovat všechny projekty a programy (alespoň ty nejzákladnější), které se ve Futře dají provozovat a provozují? 

Koncerty, workshopy, výstavy, diskuze, dokumentární projekce, pomáhání na skejtových akcích místního skate clubu. Taky máme knihovničku s různými ziny a knihami. Jinak klub bude momentálně otevřen v pátky a v soboty, popřípadě v době konání nárazových koncertů. A v klubu je možné jen tak pobývat bez nutnosti si něco objednat na baru.

Co byste rádi zlepšili?

Zmírnili naši lenost a našli víc času k realizování všeho, co bychom rádi realizovali. S tím dle mě souvisí i možné zvýšení návštěvnosti, ale kdo ví.

Pozoruješ mezi návštěvníky nárůst populistických názorů třeba na problematiku uprchlíků či Romů, nebo to tam máte ještě mezi návštěvníky v pořádku? 

Hele, myslím, že lidi plus minus ví, jaké názory jako kolektiv zastáváme a razíme (ostatně se k některým tématům snažíme minimálně podporou vyjádřit i na sociálních sítích, dělali jsme sbírku pro uprchlíky apod.) a s úplně protichůdnými názory se u nich moc nesetkáváme, i když výjimky se najdou, ne že ne. Ale nejde jen o „náhodné“ návštěvníky – mnoho návštěvníků známe i léta a často mě překvapí, co z lidí vypadne, jak se jejich pohled na svět promění, zjednoduší.
Mám pocit, že celkově dochází k jakési zajímavé smyčce, kdy se i v rámci scény diskutují dle mě témata dávno vyřešená a zvyšuje se tolerance vůči rasismu, xenofobii, homofobii/transfobii či sexismu. Ale ona je scéna do značné míry takovým mikroskopickým odrazem celé společnosti, kde k tomuto nárůstu dochází taky. Takže mě spíš někdy zarazí, když členové kapel „ze scény“ rozporují některé aspekty, na kterých dle mě, nebo spíše pro mě „scéna“ stojí. Tím nemyslím pluralitu pohledů, protože mnoho věcí není černobílých a jestli chceme najít smysluplné řešení tak jen „hesla“ nestačí a důsledná analýza, sic bolestivá, je základem. Ale obhajování násilí na ženách či popírání existence rasismu mi tedy hlava nebere.

Koncertů jste tam měli spousty, vzpomeneš si na nějaký zásadní pro tebe? Nebo třeba ten, který chystáte a těšíš se na něj? Kolik vůbec koncertů máte již na svědomí? Počítáte to? 

Ty jo, nejsem vůbec schopná to spočítat, ale tak koncerty děláme minimálně 15 let, v průměru dva měsíčně, tak to máš cca 360 koncertů. Žel jsem se nikdy nenaučila systematicky zaznamenávat svůj život, takže nemám moc plakátů a v hlavě jen to, co se tam pevně ukotvilo (a doufám, že až budu stará a senilní, tak se to vše vyjeví znova a já budu na jednom dlouhém koncertě ). Mnoho koncertů je specifických, ať už díky tomu, že na nich s kapelami vzniknou dlouhotrvající přátelství, popřípadě se jedná o neopakovatelný hudební zážitek či prostě byla něčím výjimečná celá atmosféra. A pak je taky samozřejmě pár koncertů, na které by člověk radši zapomněl, ale to je prostě život. Asi bych ale nerada vypichovala ty nejvíc spešl, protože aby to bylo zcela fér a pravdivé, tak by to bylo na dlouho.

Je těžké dnes zaplatit kapelu na tour? Máte nějaké limity a jak řešíte klasický provar (málo lidí atd.)?

Jak jsem psala výše, vždy pečlivě rozvažujeme, zda máme na to kapele proplatit, na čem jsme se domluvili. A ani doordeal pro nás neznamená nedat kapele nic či dvě stovky. A krom cesťáku jsou zde taky samozřejmě výdaje na jídlo, přičemž se snažíme, aby kapely dostaly jak večerní, tak ranní jídlo. Takže možné to je, ale nesmí člověk střílet úplně „od boku“. Samozřejmě, že se někdy stane, že lidí přijde mnohem míň, než jsme čekali. A na druhou stranu někdy uděláme koncert kapele na turné i přesto, že s ohledem na den konání a další proměnné tušíme, že lidí bude míň, ale z konkrétních důvodů ten koncert udělat chceme. Tam už ale člověk počítá s tím, že holt něco zatáhne z vlastní kapsy, ale zas to stojí za to.
Takže limity samozřejmě máme, stejně jako strategie řešící provar.

Ještě bych rád zabrousil do backstage Futry a zeptal se, kolik dnes působí v tamních zkušebnách kapel? 

Tak přímo s Futrou je propojené DNO, Pacino, Marne, Impulsealer, Rosa Parks.

Co bys ráda vzkázala? Zamyšlení na konec, klidně něco na volné téma? 

Ať jsou lidi zodpovědní a schopni přijmout, že svoboda znamená vždy určitou míru nebezpečí. Ať lidi čtou a diskutují (a samozřejmě poslouchají hudbu), sebevzdělávají se. Ať přestanou být lidi rasistická, xenofobní, homofobní/transofobní a sexistická hovada a uvědomí si, že nikdo z nás nemůže ovlivnit to, kým se narodil; ale může ovlivnit to, že nebude tupým ignorantem ve vlastní mikro-bublině. A ať lidi co jak nejvíce podporují své „mikro“ scény.

www.facebook.com/rosapunxcollective
www.facebook.com/futra.orlova
www.futra.cz



Další díly: 
01 – Slap fest
02 – SF Mini
03 – Ještědská odysea
04 – Fluff fest
05 – Fear fest
06 – D-Beat Maffia
08 – Slave X One DIY shows

Vložil: Buky
07.09.2020