Rozhovory s pořadatelskými kolektivy 03: JEŠTĚDSKÁ ODYSEA

Ve třetím díle série rozhovorů s domácími pořadatelskými kolektivy se zaměříme na kolektiv, pořádající každoročně v Liberci nebo jeho přilehlém okolí začátkem června (nejen) hudební festival Ještědská Odysea. Během něj mají účastníci možnost vybrat si z několika stagí, které poskytují vyžití nejen nadšencům do hc/punku a všeobecně kytarových žánrů, ale i dalších stylů a žánrů, především pak elektronické hudby. To vše v obvykle malebném (venkovním) prostředí s výhledy na Ještědský hřbet. Otázky kladl Buky, odpovídal Vrablo Drom.

Ahoj, na úvod nám prosím klasicky pověz o tom, kdy a jak JO začínala, za jakých podmínek, atd.

První ročník JO! proběhl v červnu 2011 jako maskovací akce pro klasickou techno rychtu. Asi každý si umí představit, že sehnat klidné místo za městem, kde bys mohl dvě noci bušit do plnejch, není jen tak. Proto přišel Zichy z Mockocuc Sound System s ideou, že jediná šance je schovat se za Dětský den a vymyslet sportovní a další program, kterým zmateme orgány. V první dekádě třetího tisíciletí jsme s nima a ještě Dyzlegtickou Divizí dělávali Hradby Fest a Czarodejnice a Ještědská Odysea byla jejich přirozeným pokračováním. Koho napadlo udělat to zrovna na Ještědu už jsem zapomněl.

JO už několikrát změnila místo konání, na některá se pak i vracela, většinou se ale jednalo o fakt příjemný areály (s výhledem na ještědský kopce, atd.). Co vás k těmhle přesunům vedlo a jak jste byli s jednotlivýma místama spokojený nebo naopak?

To je naše základní podmínka, vždy musí být vidět na Ještěd. Přesuny ale nevznikly tak, že bychom chtěli, ale byli jsme k nim donuceni okolnostmi. První ročník na Ještědu, který tenkrát provozovala městská akciovka, to vypadalo, že máme na tomto místě před sebou zářnou budoucnost. Ředitel areálu byl mladej kluk, který nás podporoval a byl nadšenej, že tam něco takovýho může mít. Bohužel skončila když na jeho místo přišel Jan Svatoš z ČSSD, který nás naopak nenáviděl temnou záští. Nemohl nás vyhodit, protože jsme měli smlouvu, ale tak nám to znechutil, že jsme sami odešli. V hodině nejčernější se objevil Pepa Žežulka, místní zemědělec, který moc rád sere lidi a orgány a tak se třetí a čtvrtý ročník mohly uskutečnit. Jeho sousedi, s kterými tam žije jak v Bullerbynu, už tak rádi nebyli a tak jsme zas museli hledat nový místo. Jelikož jsme čepovali Konrád, tak jsme se dostali do pivovaru. V industriálním prostředí to bylo hodně zajímavý, k tomu Ještěd v přímým výhledu v ose aleje, ale majitel Konrádu dal dva ročníky a bylo to na něj moc.

Tehdejší statutární náměstkyně města Liberec ale občas docházela do Azylu, a jednou na baru přišla s tím, že by se to dalo udělat v areálu ve Vesci, který tenkrát patřil pod Ještědský areál. Když mě Svatoš uviděl, tak šel do kolen. Chtěl nám to opět znechutit, ale nepovedlo se, šel od válu on a dnes už veseckej areál spravuje odbor majetku města, kde manželka vedoucího p. Novotného je naše velká fanynka a pravidelná účastnice, takže to je zatím pěkně zařízený.

Se všema místama jsme byli spokojený. Jen to pokaždý vymejšlíš na novo. A po druhým ročníku, když se vše pěkně usadí, tak se stěhuješ dál. Věčná odysea. Ale teď to vypadá, že bysme mohli zůstat na jednom fleku dokud nás pořádání neomrzí.

První ročníky byly pro návštěvníky úplně zdarma, s tím jak se ale akce postupně rozrůstala a zvětšovala, bylo nezbytný zavést vstupný. To ale někteří jedinci nesli dost nelibě, přestože vstupný bylo vyloženě symbolický. Zlepšila se nyní tahle situace? A jste tímto způsobem schopni pokrýt svojí část nákladů?

Nevybírat z počátku vstupné bylo vynuceno jednak tím, že v ještědském areálu by oplocení takového prostoru bylo zcela mimo naše možnosti a zároveň na rychtu se přeci vstupné neplatí. U Pepy byl prostor oplocen kvůli ovcím, takže jsme zkusili vybírat 30 korun a tím se značně zvedly naše možnosti. V pivovaru, který je také chráněn, jsme to zvedli na stovku a udělali osum stagí. Tři pódia s kapelama a pět soundsystému. To už ale bylo moc. Na louce nyní jdeme cestou dobrovolného vstupného a čtyř stagí. Letos už zkusíme vybírat 250. Pořád je to symbolické vstupné, když uvážíš, že zahraje 18 kapel a ještě víc Djs.

Jak funguje spolupráce s městem a co obnáší? Co přináší dobrého a jaké má naopak negativní dopady, pokud nějaké jsou?

Jak jsem uvedl výš, město nám pronajímá místo konání. Část je v Městských lesích a část ve Sportovním areálu Vesec. Oba subjekty nám zcela vycházejí vstříc. Výjimku z nočního klidu do dvou do rána nám také zařídili bez problémů. S městem spolupráce funguje vzorně. A musím říct, že i s policií, jak městskou, tak státní. Jelikož noční klid zas až tak nedodržujeme, stížnostem lidí z okolí se nevyhneš a tak po druhé hodině ranní začne volat policie. V posledních letech jsem telefonická spojka já, tak musím říct, že všichni ty policajti jsou hrozně milý, možná maj novej manuál, jak nebejt za acaby. Snad jsem to teď nezakřik.

JO je multi-žánrovým festivalem, který se rozrostl už na úctyhodných 6 pódií, na nichž návštěvník dostane všechno od kytar přes rap až po techno. V Liberci k sobě pankáči a technaři neměli nikdy zrovna daleko a na řadě míst či v řadě projektů spolu tyhle scény a subkultury spolupracují. Právě na JO je to možná nejviditelněji ilustrované. Rozumím, že v rámci organizace festivalu tyhle škatulky asi úplně nevnímáte a vidíte se především jako kamarády, ale přeci jen, jak probíhá vzájemná spolupráce v rámci JO?

Samozřejmě dojde někdy k lehčím nedorozuměním, ale spíš v rámci hostů než pořadatelů. Občas může rapera překvapit, že po něm nastoupí grindová kapela.

My v tomhle modelu fungujeme už víc než deset let. Kytary a soundsystemy. Takže vzájemná spolupráce funguje skvěle. Do zelí si nelezeme, každý máme svůj okruh fanoušků, takže když to dáme dohromady, tak je to už slušná masa lidí.

Dá se vůbec říct, kolik zhruba lidí se na organizaci či samotném chodu festivalu podílí?

Základ je svatá trojice. Já, Zichy z Mockocuc a Zub z Dyzlegtický divize. Okolo každého je kolektiv plus minus deseti lidí. Když započítáš brigádníky a barmany, tak se dostaneš k padesátce. Letos jsme se spojili s Bicmanem z Monkey Boom Crew co provozuje Spot club a ten se snad letos víc obuje do sociálních sítí. Do teď to také bylo na mě, dělej dnes festival když nemáš Instagram a někteří ani Facebook.

Na místě se konají i různé workshopy, dětské dny, fireshow, byla zde lezecká stěna, longboardové závody i grafitti jam, chůze po laně, mají zde stánky neziskovky, atd., což mi přijde naprosto skvělé, protože své vyžití si zde najde každý vč. rodin s dětmi a mohou klidně JO brát jako kulturní den pokud nepřijdou primárně za hudbou. Jak se tyhle „doplňkové“ aktivity ověřily, s čím nebudete pokračovat třeba pro malý zájem nebo naopak, plánujete o něco rozšířit? Jak je složitá organizace a zajištění těchto věcí? Mají o ně návštěvníci zájem?

Všechny tyto atrakce také vznikly jako zastírací manévr, že tu není jenom tekno. Ale většina se jich zas tolik neosvědčila a chceme se už profilovat jako hudební festival. Organizace sice není nijak složitá, většinou se jen domluvíš v kolik může kdo přijet, ale stojí to další peníze a zájem o to pak není tak velký. Jeden den je na tolik aktivit málo. Doprovodné akce se předpokládám ustálí na skákacím hradu, beer pongu, žonglování, ať už s ohněm nebo jen míčky, graffiti jamu, výtvarných instalacích a stáncích neziskovek.

Na místě si návštěvníci můžou dát veganské i masové jídlo. Pokud vím, vymanění se z masového či mlékárenského průmyslu bylo vrámci JO řešeno, ale narazilo se na jedno z úskalí rozdílného přístupu tolika lidí zapojených v organizaci festivalu. Jak tuto záležitost vnímáte vy?

Masoužrouti to bez flákoty nezvládají. Ale už bylo pár ročníků, kde holt měli smůlu. I mezi technaři je mnoho veganů a vegetariánů. Některé stánky bez živočišných výrobků dokonce provozují technaři. Je to ale věčnej boj, masová klika je silná, takže v hlasování nás holt často daj. Ale v blízkosti kytarový stage musí být čisto. Tam vaří FNB.

Jak vybíráte sestavu kapel pro kytarovou stage? Pokud vím, prostor zde dostávají výhradně domácí kapely, v loňském roce zde ale zahrála např. power violence kapela ze Singapuru, což je z čistého nebe celkem exotika. Jak k tomu došlo a jak se vlastně stavíte ke geografickému původu kapel? Chcete podporovat především domácí scénu, hrají zde roli finance nebo žádný takový mustr není a prostě to zatím takhle vychází?

Žádný mustr není. Prostě to tak vychází. Ale na polovině ročníků hrála kapela aspoň z Německa nebo Polska. Takže jen domácí kapely to vždy nebyly. Většinu času jsem kapely vybíral já a byly to buď sprízněné kapely Drom nebo místní. Letos nás už kapely vybírá pět až deset lidí. Je to živelná věc. Ale středobod našeho kolektivu je Azyl nejen Pivní bar. Tam děláme koncerty a jednou za rok s tím vyjedeme na louku za město.

Jaká jsou pro vás největší úskalí při organizaci festivalu?

Jelikož i organizátoři si chtějí užít večer, tak nepřehnat to s omamnými látkami a nápoji. A pak dělat ráno inventuru. To se někdy nedopočítáš ani kolik máš nebo nemáš sudů. A další den za střízliva se jen divíš, jaks moh bejt takovej idiot.

Jaká je návštěvnost? Roste nebo stagnuje?

Návštěvnost je od prvních ročníků plus mínus stejná. Na druhém ročníku v pivovaru odpoledne pršelo, tak dorazilo lidí méně, ale jinak je to stovka nahoru dolu.

Zdá se, že kapacitu libereckých jsme naplnili a růst může přijít jen s návštěvníky odjinud a to se zdá pomalu daří. Taky jsme na palubu přibrali místní systém hrající DNB, které je pro mě na nepochopitelném vzestupu. Takže pomaličku rosteme a doufáme, že když už se nebudeme stěhovat, tak porosteme strměji.

Na závěr můžete pozvat na další ročník, třeba prozrazením toho co nebo koho plánujete pro letošní ročník, ať z hlediska hudebního (pokud už to lze prozradit) nebo nehudebního? (otázky vznikaly ještě před pandemií v ČR… – pozn. Periferie)

Doufejme, že v čase Covidu 19 bude na co zvát. Ale na kapelní stagi máme hlavní jména industriální Moaan Exis z Francie a pražskou indie kapelu s hammondkama Sunflower Caravan. Pro čtenáře Periferie jistě stojí za zmínku grindová okénka, v kterých se objeví němečtí Trigger nebo dvacet let slavící Mincing Fury and G. C. o. O. D. Letos nám to trochu ujelo z fast sypacíma kapelama, kterých je sedum. A já jsem si pozval Postcards From Arkham s novou skvělou deskou.

Díky za rozhovor a držíme palce do dalších ročníků!

https://jestedska-odysea.cz
www.facebook.com/JestedskaOdysea/

Další díly:

01 – Slap fest
02 – SF Mini
04 – Fluff fest
05 – Fear fest
06 – D-Beat Maffia

Vložil: Buky
22.03.2020