Rozhovory s pořadatelskými kolektivy 08: SLAVE X ONE DIY SHOWS

Již osmý díl ze série rozhovorů s pořadatelskými kolektivy i jednotlivci přináší jméno, pod kterým se skrývá Pavel Nezval, člen kapel jako Balaclava, Spes Erepta, X-Wing, Your Fucking Nightmare či Daydream nebo aktuálně MakeXPeace a Lifelike. Kromě jeho kapelních aktivit ale už dlouhé roky rovněž neúnavně dělá koncerty stovkám kapel z celého světa a obvykle (nikoliv výhradně!) je to spojení evidentní na první dobrou: hardcore kapela, Café Na půl cesty, motiv Star Wars na plakátě. A co Pavla z mého pohledu definuje úplně nejlíp? Sám to vlastně naprosto trefně vystihl v následujícím rozhovoru, když řekl: „Jelikož nepatřím mezi lidi, který by měli potřebu nějak zásadně měnit svoje hodnoty a postoje, tak mi tahle láska nejspíš zůstane na celý život.“ Tak pojďme na to, otázky kladl Romat. 

Kdy jsi začal pořádat koncerty a dokážeš si ještě vzpomenout na ten první ve tvé režii? Kde to bylo a kdo hrál?

Všechno se to seběhlo víceméně náhodou a to tak, že ke mě po koncertě ve Strakonicích jeli spát tehdy ještě úplně neznámí Vitamin X, ve kterých tehdy bubnoval chlapík, který hrál na kytaru v Betercore a nedlouho nato mi od něj přišel email jestli bych nevěděl o někom kdo by jeho druhé kapele pomohl s DIY koncertem v Praze. Přesné datum bych si z hlavy nepamatoval, ale pořád mám doma originál plakátu a bylo to v červenci 2001. Tehdy byly v Praze dvě místa kde jsem si takový koncert dokázal představit a to byla samozřejmě strahovská Sedmička a Milada v Holešovicích. A já tehdy dostal kontakt na člověka jménem Radek, který byl jedním z lidí, kteří Miladu obsadili a domluvili jsme koncert. Všechno dopadlo dobře, Betercore jeli celý turné s Olho De Gato a coby support jsme hráli s Balaclavou.

Děláš neuvěřitelné počty akcí za rok, jak to dokážeš kloubit i v době, kdy už nejsi provázaný s CNPC jako dříve? Víc si vybíráš akce, komu koncert uděláš a komu ne?

To množství akcí je přímo úměrné tomu kolik kapel, se kterýma se znám osobně a který mě zároveň hudebně baví, jezdí v jakou dobu na turné. Někdy se věci sejdou tak, že ani bez epidemie neudělám koncert 3 měsíce a jindy se sejde několik fajn turné v měsíci a jelikož mám to štěstí, že jsme si na Půlce v posledních letech vytvořili velice vstřícný zázemí a podmínky, nebyl důvod toho nevyužít. V poslední době (samozřejmě je tohle všechno ještě umocněno covid-19 epidemií) ta moje provázanost s Café Na Půl Cesty už není taková jako dřív, to místo se stejně jako většina věcí někam posunulo, parta, která tam byla v době kdy mi tahle specifická kavárnička přirostla k srdci, se postupně rozpadala a věci se nějak vyvinuly tak, že do CNPC chodím převážně už jen zvučit a pokud zrovna jede turné kapela, kterou mám rád, pořád jsou v Café podmínky natolik friendly a to místo je pro mě pořád natolik unikátní, že mě pořád baví tam koncert udělat. Jinak samozřejmě v posledních letech jsem si mnohem víc vybíral komu koncert udělám a komu už ne, jednoduše tam musím cítit nějaký přesah a najít společnou řeč. Nikdy neplatilo, že bych dělal jen koncerty straight edge kapel nebo podobný kraviny. Někdy je vše čistě o kamarádství a hudebně mě kapela až tak bavit nemusí a jindy se třeba ozve kapela, kterou neznám a rozseká mě hudebně, tak do toho prostě jdu. Nějaký svoje kritéria, podle kterých se rozhoduju, samozřejmě mám, ale nejsou nutně ohraničený žánrově. Jedním z posledních koncertů, který jsem letos stihl, byl hiphopovej projekt kamaráda z Portugalska, kterej dřív hrál v hardcore kapelách jako byly New Winds nebo Together, takže to pro mě bylo naprosto přirozený.

Můžeš napsat jaká kritéria jsou pro tebe daná a přes než bys nešel? V rámci uspořádání koncertů pro kapelu, kterou třeba znáš jen dle jména či doporučení?

Nikdy jsem neměl rád řešení čehokoliv s jakoukoliv agenturou, vždycky chci být v kontaktu přímo s kapelou. Samozřejmě nemám na mysli takový ty DIY „bookingovky“ kdy lidi jako Robert Refuse čas od času bookujou turné pro kapelu, který vydali desku. Stejně tak z principu nerad dávám garance, i když byly situace kdy jsem věděl, že i z dobrovolnýho vstupu budu schopný dát kapele relativně slušný peníze, ale i tak se fixním garancím vyhýbám a většina kapel, kteří jezdí DIY turné, v Praze hrajou na Půlce nebo v Eternii na půdě, v Bratislavě v T3 ve Vídni třeba ve Venster99, tak ví jak to chodí a peníze jsem nějak zásadně musel řešit opravdu málokdy. I díky tomu, že jsme si za ty roky vytvořili s lidma, se kterýma si navzájem důvěřujem, určitou síť, takže mi vlastně už ani moc nechodí takový ty legrační nabídky na koncerty kapel, který se hned v první větě prezentujou tím s kým vším na jakých festivalech hráli a navíc neopomenou dodat, že samozřejmě na oplátku zorganizujou koncert pro kapelu od nás. Tohle mi vždycky přišlo poněkud křečovitý a vypočítavý, takže takový maily dost často ani nedočtu do konce.
A jinak? Samozřejmě nejradši dělám koncerty pro kapely kamarádů, který mám navíc rád hudebně, to je jasný. To kdy všichni vědí co od sebe navzájem můžeme čekat, kdy kapela nebude prskat, že zase dostala vegan jídlo, a že spí na zemi u někoho doma. Hudebně si samozřejmě taky vybírám, pokud mě kapela nebaví hudebně, ale působí, že budou fajn nebo to je stylově úplně někde jinde, že bych ani nevěděl mezi jaký lidi takovou akci rozšířit, dost často je přeposílám jiným lidem, kteří v Praze dělají podobný typ koncertů, ale mají třeba hudebně trošku jiný záběr.

Mám na tebe otázku z ranku osobních a mě osobně to hodně zajímá, situace okolo předloňského Pre-fluff večírku, který byl aspoň za mě pevně spojen s CNPC a najednou byly dva, jeden v Eternii a druhý u vás. Probíhala nějaká diskuse a nebo to šlo mimo tebe a byls postaven před hotovou věc?

Nechci tu úplně rozpitvávat svůj pohled na poslední a poněkud zlomový ročník Fluff Festu, nicméně co se Prefluffu na Pankráci týče, v době kdy jsem už byl s pár kapelalama domluvenej, jsem se dozvěděl že „novej“ Fluff bude začínat a končit v Praze, a že se tedy budou tyhle dva koncerty překrývat. Chvilku jsem z toho neměl radost, ale jak jsem postupně viděl, že Fluff směřuje trošku jinam, jsem si říkal, že to vlastně až tak nevadí. Za mě byl koneckonců Pre-Fluff 2019 dost možná jedním z nejlepších, z velký části i díky tomu, že snad s vyjímkou Faim o většinu kapel, který tam hrály, tenhle „novej“ Fluff vlastně ani neměl zájem. Takže se to tak nějak rozdělilo, Pre-fluff v Café byla prostě hardcore show, zatímco Fluff koncert v Eternii spíš tíhnul k post-hc a byl asi celkově víc alternativní. Oba koncerty tedy byly i pro trošku jiný publikum. Nicméně se mnou nikdo nic neřešil, stejně tak jako jsem nic moc neřešil s nikým já. Vyměnili jsme si s Michalem jeden email ohledně Bystander, kteří hráli na Fluffu a já jim dělal malý koncert v pondělí na Půlce, ale to bylo všechno. Já si prostě jel devátý rok v řadě to stejný, ozvalo se pár kapel, že chtějí hrát ve čtvrtek před Fluffem v Praze a já kapely jako Remission, Time And Distance a Protein zabookoval na tenhle koncert dlouho předtím než jsem věděl, že Fluff bude vlastně mít trošku jinou formu než dřív, a že tam pro tyhle kapely nebude místo. Jediný co mě trošku překvapilo bylo, když mi kamarádka z nejmenovaný kapely napsala, že „super, uvidíme se na Prefluffu“, načež vyplynulo, že měla na mysli čtvrteční koncert v Café, aby potom trošku překvapeně zjistila, že zároveň s Fluffem v Rokycanech byla její kapela zabookovaná na čtvrteční koncert do Eternie.

Jaká největší úskalí si při pořádání koncertů dokážeš představit, že by vůbec nemusely být? Prostě, že by se to vůbec nedělo?

Spousta věcí se dokáže pokazit ve chvíli kdy se to vůbec nehodí a já vzpomínám na dobu kdy většina finských hc/punk kapel (konkrétně parta okolo Herodishonest / Rebound / Echo Is Your Love / Lo Cast Style / Manifesto Jukebox) jezdila pořád jednou dodávkou, kterou dost často potkávaly technický problémy (a dost často o sobě dávaly vědět právě v Praze), takže dělat koncert některý z těchhle kapel většinou znamenalo připravit se i na obvolávání autoservisů den po koncertě. Potom samozřejmě takový to, že máš pevně daný čas kdy koncert musí končit a kapela v době, kdy už má dávno být na místě, visí někde v zácpě na D1. Všechno rizika, který úplně neovlivníš, stejně jako příklad z poslední doby, kdy Wild Animals měli zpěváka s horečkou na antibiotikách ve stavu, že sice dokázal odehrát koncert na kytaru, ale nemohl mluvit, natož zpívat. Prostě takový ty běžný starosti, se kterýma se čas od času setkáš když organizuješ DIY koncerty. A jedno specifikum má Café na půl cesty a nutno dodat, že ne úplně příjemný. Tím bývala občasná přítomnost různých lidí potulujících se v době koncertu v přilehlým parku, pro který je kapela, která hraje nahlas, v kombinaci s volným přístupem, ideální příležitostí po pár pivech (nebo kdovíčem dalším) dělat problémy mezi lidmi, kteří o nic takovýho nestojí.

Existuje akce, kterou bys zpětně radši nepořádal? Respektive natolik špatné zkušenosti s kapelou nebo s jejím chováním?

Rozhodně ano, ale naštěstí jich i díky tomu co jsem napsal výše nebylo moc. Asi nepotřebuju úplně jmenovat, ale jo, pár kapel, kterým jsem dělal koncert, jsem už potom znovu neudělal. Jednoduše proto, že mi ne úplně sedělo nějaký chování, braní toho, že ti někdo vaří na turné jídlo a vezme tě spát k sobě domů jako naprostou samozřejmost. Je mi samozřejmě jasný, že ne vždycky má člověk po X dnech v dodávce na turné náladu si s každým povídat atd, ale mám na mysli fakt případy, kdy jsem nebyl jediný kdo se s podobným chováním u konkrétních setkal, takže to asi nebylo o nějaký únavě nebo tak něco 🙂

Plány všech, kteří jsou v zapojeny v tomto ranku, se musely s nastalou situaci okolo Covid 19 hodně změnit. Jak to postihlo tvé koncerty a tvůj booking?

Samozřejmě mě to postihlo, na druhou stranu to, že najednou kapely nejezdily, pro mě nemělo nijak devastační důsledky jako pro lidi, pro který je tohle práce, ať už pronajímáš dodávky kapelám, půjčuješ backline, stavíš podia atd. Jen se zrušilo pár koncertů, na který jsem se těšil a měl jsem tím pádem o dost klidnější léto, protože mi odpadlo několikaměsíční řešení Pre-fluffu v Café.

Tvé koncerty už navždy budu mít spojené s dobrovolným vstupným, samozřejmě víme, že je to dáno i prostorem a jeho nastavením, ovšem sám vím, jak je to občas těžké vybírat do krabice a pak se rozčilovat nad knoflíky od kalhot a podobným smetím, místo příspěvku na kapely a jejich benzín. Chtěl bys čistě za sebe tohle změnit a dělat koncerty s pevným vstupem, nebo jsi smířen a spokojen s tím jak je to doteď nastavené a zažité?

Dobrovolné vstupné, nehledě na obecně daný podmínky v CNPC, kde jsem v posledních letech koncertů udělal nejvíc, mi přijde jako férová forma v prostorech kde jakožto promotér nemusíš platit pronájem prostoru a zvučíš si koncert sám. Mám to štěstí, že naprostá většina lidí co na tyhle koncerty chodí buď sami občas koncert udělají, nebo hrají v kapele a mají povědomí o tom, že kapela na turné musí za něco natankovat dodávku a má nějaký náklady, takže to většinou tak nějak vychází a občasný knoflík, ruskou kopějku, polský grosz nebo případně stravenku bereš s úsměvem. Jako všechno i tohle mělo za cca 10 let co dělám koncerty na Půlce různé výkyvy a některý typ koncertů a kapel přitahoval lidi, kteří měli potřebu ti vysvětlovat, že když zaplatí cca stovku kapele, tak už jim nezbyde na pivo a bez toho ten koncert fakt nejde.
Nicméně teď je situace okolo DIY koncertů do budoucna vcelku nejistá, stejně tak se mění věci v Café Na Půl Cesty, takže nevylučuju možnost, že v budoucnu budu zase dělat koncerty víc i na jiných místech a potom samozřejmě vše bude záležet na daným prostoru a podmínkách. Obecně je určitě jednodušší mít pevně dané vstupné a místo kde se vybírá, k tomu už zase ale potřebuješ člověka ochotnýho na vstupu sedět, což mě vždycky štvalo když jsem chtěl vidět kapelu. Koncerty v CNPC jsou v tomhle možná hektičtější, v pauze mezi kapelama oběhnout lidi s kasičkou a zároveň nazvučit další, ale zase o nic nepřijdeš.

Koordinuješ své koncerty a kalendáře s dalšími promotéry, nebo jsi to už vzdal a prostě uděláš koncert i když je ten den v Praze dalších pět akcí? Vím, že existovala stránka pro DIY promotérské počiny pro Prahu a okolí, myslím, že na ní nikdo moc nechodil 🙂

Jednu dobu jsem se o nějakou koordinaci snažil víc, jindy míň, ale ne za každou cenu. Občas jsme spojovali koncerty kapel, který se různým lidem sešly na jeden den, občas si to sedlo super a občas bych to zpětně býval radši neudělal. Většinu koncertů domlouvám s kapelama hodně dopředu, takže se dost často stane, že se potom najednou objeví akce různě po Praze a ne vždycky je prostor pro nějaký spojení. A ne vždycky by takový spojení úplně dávalo smysl. Takže tohle řeším individuálně až když na to přijde.

Prozraď mi tvůj největší promotérský sen, jaké kapele bys chtěl udělat koncert a je jedno jestli už neexistuje. Mám svůj tajný žolík a uvidíme jestli jsem se trefil.

Uff, takových kapel mě z patra napadá třeba dvacet 🙂 Myslím, že kdo mě zná tak by se v dost kapelách trefil, ať už těch co už neexistujou nebo těch současných. Nedlouho po koncertě švédských Stay Hungry na prvním Pre-Fluffu jsme tak trošku plánovali pražský reunion Outlast, pro mě osobně jedný z nejzásadnějších hardcore kapel vůbec. Jejich bubeník Goran totiž hrál právě i ve Stay Hungry. Outlast sice nakonec nedopadli, ale bylo pár takových, u kterých jsem si ani neuměl představit, že bych kapelu někdy mohl ještě vidět naživo, natož jim dělat koncert a najednou tu byla příležitost. Třeba když jsme dělali s Tomášem Kadlecem koncert pro Mean Season nebo potom třeba Leiah, do kterých jsem se zamiloval když jsem je poprvé viděl kdysi dávno v Belgii a shodou náhod jsem měl před dvěma lety možnost jim uspořádat koncert v rámci jejich reunion turné. To bylo krásný. A dvě přání mám – pořád doufám, že se dají znovu dohromady Death Is Not Glamorous, a že Sand And Salt budou jednou regulerní kapelou a ne jenom studiovým projektem.

Všichni o tobě víme, že jsi zůstal věrný devadesátkovému youth crew hardcore a popřípadě melodickému punku, oslovují tě od té doby kapely mimo tenhle žánr, nebo jsi zaměřený prostě pouze na tuhle HC odnož?

Jasně, pokud se mě někdo zeptá na můj top10, pořád tam budou převládat kapely stylově od posi youth crew hardcore, přes melodický hc/punk alá Lifetime až k devadesátkovýmu hc jako třeba Strain nebo Outspoken. Ale v rámci hardcore a punku mám rád i spousty jiný muziky. Miluju různý emo/hardcore věci, když o tomhle s někým mluvím tak se mi vždycky vybaví kapely jako třeba Still Life, Palefire, Ashes, Samiam, Texas Is The Reason, potom třeba Serene nebo Leiah ze Švédska a takovejch kapel, který mám v tomhle stylu rád, je fakt hodně. Jinak mě baví od všeho něco, mám rád takový ty starý anarcho/crust věci, třeba Disaffect, Sedition, Detestation, Nausea, slovenský Nonconformist atd nebo různý akustický věci, baví mě třeba sólový věci od Ericy Freas, která hraje v RVIVR. A i díky organizování koncertů jsem si oblíbil spoustu kapel, který nehrajou úplně můj styl, ale třeba mám fakt rád Inhuman Nature z Anglie. Je to čistokrevnej thrash metal, ale cítíš, že ty lidi mají hardcore/punkový kořeny, jsou totálně DIY kapelou a krom toho navíc naživo totálně zabíjí..

Čím se bavíš a žiješ mimo pořádání koncertů, vím o sběratelské vášni k celému elementu Star Wars, počínaje tvou mega policí s figurkami a plakáty na tvé koncerty konče. Spíš myslím, něco co o tobě třeba nevíme…

Tak tahle Star Wars věc ke mě tak nějak patří už hodně dlouho. Koneckonců si vzpomínám, že v době kdy jsem hardcore a straight edge objevoval, tak v tomhle jelo poměrně dost hardcore kids všude po světě, pamatuju si všechny ty trika s motivy Star Wars Straight Edge, kde celý tohle propojení „PMA“ přístupu k životu a nějaký pohádkový mytologie a boji dobra se zlem je naprosto očividný. A jelikož nepatřím mezi lidi, který by měli potřebu nějak zásadně měnit svoje hodnoty a postoje, tak mi i tahle láska nejspíš zůstane na celý život. A jinak? Vlastně si myslím že žiju docela obyčejnej život, před šesti lety jsme s Aničkou adoptovali osiřelou psí slečnu, takže se jí věnujeme co to jde a přirozeně trávím mnohem víc času než dřív někde v lesích a v přírodě. Jinak se taky pořád snažím hrát na kytaru, v současnosti zase po dlouhý době ve dvou straight edge kapelách, Makepeace a Lifelike, což je věc, která mě nepřestala naplňovat od dob kdy jsme začínali s Balaclavou. Kromě toho mě pořád baví horrory a knížky Stephena Kinga, což je další věc ze který jsem nikdy nevyrostl.

Jsi celoživotní sxe vegan – nebo alespoň za celou dobu co tě znám. Nikdy jsi neměl chuť si dát po koncertě třeba jedno studené pivko?

Celoživotní úplně ne, ale od chvíle kdy jsem zjistil, že něco jako sxe existuje, tak jsem se v tom našel a když nepočítám těch pár piv co jsem vypil někdy ve 14ti letech, tak jsem vlastně sxe celý život. Vegetariánství přišlo tak nějak přirozeně ve stejnou dobu a veganství ještě o pár let později, když mi bylo 18. Dneska jsem o 23 let starší a tyhle dvě rozhodnutí beru dodnes jako to nejlepší co jsem se svým životem mohl v danou dobu udělat a dosud jsem nepřišel na jedinej důvod, proč bych na tomhle měl kdy cokoliv změnit.

Na závěr máš prostor se vyjádřit a zanechat tak otisk v digitálním vesmíru.

Na tyhle moudra jsem nikdy moc nebyl, jen děkuju za prostor. XXX

https://www.facebook.com/Slave-X-One-DIY-shows-153711751340715/

Další díly: 
01 – Slap fest
02 – SF Mini
03 – Ještědská odysea
04 – Fluff fest
05 – Fear fest
06 – D-Beat Maffia
07 – Rosa Punx Collective

Vložil: Buky
24.09.2020