Texty hrály v hardcore / punku vždy významnou roli. V jedněch najdeme emocionální tíseň, v jiných radikální politický postoj. Občas z nich lze vycítit melancholickou romantiku, občas slouží jen tak pro pobavení a občas nabádají k občanské neposlušnosti. Můžeme v nich hledat oprsklou provokativnost stejně jako rozšiřování povědomí. Některé mohou být naprosto jasné na první dobrou, některé posluchače donutí hloubat a přemýšlet či v nich hledat skryté významy, některé zase zůstanou co se týče obsahu sdělení navždy skryty v mysli toho, kdo je napsal.
Rakousko-česká kapela LIDSKÉ ZDROJE usazená ve Vídni je stále relativně čerstvým přírůstkem na punkové mapě, o to zajímavější bude se podívat nejen na jejich hudbu (před rokem vyrukovali s tímhle demáčem), ale i texty, psané většinou v angličtině. A to i z toho důvodu, že jsou pojaty z poněkud odlišné perspektivy, resp. se většinou dotýkají jiných témat než jak je u kapel v této rubrice (a punku obecně) obvyklé. Sami ale můžete posoudit, že to jim naprosto nic neubírá na jejich působivosti a autentičnosti, spíš právě naopak. Nebudeme už ale působit jako rušivý element a necháme mluvit samotného Paayu, kterého můžete znát. např. z jeho působení ve Festa Desperato nebo jako autora zinu Drunk Nach Osten, zaměřeného na východoevropskou DIY hc/punk scénu.
„Dost jsem zvažoval, jestli se mi do téhle vysvětlovací eseje chce. Důvodů proč to nedělat by ostatně bylo dost. Ono hrát si na chytrýho a troubit do světa svoje politický moudra je něco, co jsem dělal od svých 15-ti let a nemám s tím problém. A přiznejme si – někdy by snad bývalo líp, kdybych se byl zdržel komentáře. Ale předložit cizím lidem skrz naskrz osobní texty, natožpak ještě v tak přímočaré, až naivní formě, jakou jsem zvolil já, to je docela jiný kafe. Můj jindy celkem suverénní postoj tady ztrácí vert a štafetu přebírá nejistota, strach z výsměchu, nepochopení, kritiky apod. To jsou všechno věci, se kterýma se líp vyrovnává, když jde o názory na společenský témata, ale když se ve svých textech svlíkneš vpodstatě do naha a odhalíš ty nejcitlivější detaily svýho vnitřního světa, riskuješ mnohem víc. Tak mi to alespoň dlouhou dobu přišlo a než jsem tyhle obavy překonal, nedokázal jsem si dokonce ani představit, že bych kterýkoliv z těhle textů kdy vůbec hrál naživo před publikem. A hle – rok se sešel s rokem, co bolelo přebolelo, a i já se na tyhle svoje výtvory dneska koukám jinýma očima. Na jednu stranu jsem přesvědčenej, že texty na téhle kazetě jsou ty nejupřímnější a nejautentičtější, jaký jsem kdy napsal. Ne snad, že bych svý texty pro FESTA DESPERATO a jiný kapely hodnotil jako plytký, to v žádným případě, ale ta intenzita, s jakou jsem psaní textů na tuhle nahrávku prožíval, se nedá srovnat s ničím, co jsem napsal předtím. Na druhou stranu, můj dnešní vztah k těm textům je s odstupem několika let přinejmenším ambivalentní. Ale to je asi jen dobře, když vezmu v potaz za jakých okolností vznikly a o čem vypráví. Jednotlivý texty vznikly v rozmezí asi čtyř let a vesměs jsem skrz ně ventiloval svoje martýria v milostným životě.“
GO AWAY
Za některý svoje milostný eskapády bych si s odstupem času nejradši nafackoval. Ale chybama se člověk učí a dneska už vím, co jsem dřív nevěděl. Třeba kde leží hranice mezi láskou a citovou závislostí. Nikdy není pozdě na to přestat být trouba.
BRAND NEW START
Hlavní inspirací k tomu, že jsem poprvé v životě začal psát osobní texty, a naučil se je nějak našroubovat na muziku, byla stará newyorská kapela TESTORS. Ten Sonny Vincent je zrovna v tomhle válu víc než zřetelnej, tak snad mě nezažaluje. Když jsem se mu po jeho posledním vídeňským koncertě před pár lety svěřil, že ve velkým vykrádám jeho songy, tvářil se celkem rozpačitě. Brand New Start je o tom, že zlomený srdce není žádnej konec, ale naopak novej začátek, a že každá nepříjemná situace v sobě skrývá nějakou příležitost, když dokážeš sebrat dost sil k tomu ji využít.
FRUSTRATING TIMES (videoklip)
Když je člověku mizerně, občas hledá zapomění na cestách, ale recept na úlevu to většinou nebývá. Frustrating Times je takovej žalozpěv na můj tehdejší život. Text jsem napsal, když jsem pár dní pobýval u svýho dobrýho kámoše Malteho v Lipsku. Ta deska UK SUBS zmíněná v textu byla kompilace „The Singles 1978-1982“ a patřila jemu. Oproti tomu kazetu CIRCLE JERKS jsem nikdy nevlastnil a když už jsem někdy někomu nějakou kazetu půjčil, dobře jsem si ohlídal, aby se mi zase vrátila. Zkrátka se mi nepodařilo vymyslet nic lepšího, co by se alespoň vzdáleně rýmovalo na „evil jokes“.
TEN-METER FENCE / CALL IT FANTASY / TELL ME WHAT YOU GOT / SHIT MATTERS
Čtyři texty, čtyři různý myšlenkový fáze člověka chycenýho v milostným trojúhelníku. Od jakési plané naděje, přes zoufalství až po trucovitou zatrpklost. Když je mi z některých mých textů občas trapně, utěšuju se, že třeba osloví někoho, kdo si zrovna prochází něčím podobným. A že BUZZCOCKS a UNDERTONES vesměs zpívali o tom samým.
ICH ERWARTE NIX MEHR
Už nic nečekám – od téhle země ani tohodle města
Už nic nečekám – už mám těch sraček dost
Už nic nečekám – od tebe ani od sebe
Už nic nečekám – od toho, co mi říkáš
Láska nebo přátelství – už nic nečekám!
Cizí lidi nebo rodina – už nic nečekám!
Zaměstnání nebo pracák – stejná sračka, stejnej stres
Ani se mě neptej jak se mám, protože já už nic nečekám!
Už nic nečekám! Konečně jsem to pochopil a už nic nečekám!
Společenskej ideál – už nic nečekám!
Budoucí ráj – už nic nečekám!
Zastřízliva nebo totálně našrot – tak nebo tak je mi na blití
Ani se mě neptej, jak se mám, protože já už nic nečekám!
Bezďáci, kapitalisti – už nic nečekám!
Punks, anarchisti – už nic nečekám!
Vegani nebo mrchožrouti – každej do mě vráží svůj nůž
Nic ode mě nečekej, protože ani já už nic nečekám!
Už nic nečekám – od života, od světa
Už nic nečekám – teď půjdu a prochlastám všechny svý prachy
A pokud zítra přijdeš a zeptáš se mě jak se mám a jestli jsem v pohodě?
Moje odpověď se nejspíš nezmění – Už nic nečekám!
Nápad na refrén a jakejsi pokus o hold klasickýmu Deutschpunku 80. let jsem v hlavě nosil delší dobu a nakonec to ze mě vypadlo jednoho slunnýho rána na terase vily kámošových rodičů v chorvatským Splitu. Celkem paradox. Samozřejmě v tom textu – v němčině zatím našem jediným – nejde o „útrapy“ cestování po Balkáně, ale o život, kterej na mě čekal zpátky doma a před kterým jsem v té době marně utíkal. Naprostá většina textů na téhle kazetě odrážela nějaký moje momentální rozpoložení a jakmile jsem se z toho vypsal, ztratil ten text do značné míry na aktuálnosti. Tenhle vál je ale ve své nihilističnosti celkem extrém a s jeho obsahem s odstupem času docela zápasím. Dost lidí ale zdá se oslovuje a to asi taky o něčem vypovídá.
NO BORDERS NO OCEANS
Když už jsem měl za to, že jsem těch chyb nasekal dost na to, abych se z nich poučil, začal jsem si vztah přes oceán. No Borders No Oceans je taková schizofrenní výpověď o tom, jaký to je chodit s někým, kdo žije na druhé straně planety. Rýpnutí do tehdy čerstvě zvolenýho Trumpa jsem si nemohl odpustit.
BERLIN SURVIVAL
Léto 2014, Tommyhaus v berlínským Kreuzbergu. Trávím večer s partou místních party punks, načež vyrážím na půjčeným kole nočním městem ke svýmu kámošovi na byt. Sice bez světel a bez helmy, ale zato s několika promile ruské vodky v krevním oběhu a se sluchátkama na uších (Sonny Vincent, samozřejmě). Šlapu si to po Friedrichstraße, když v tom mi dá někdo solidní ťafku do levýho ramene. Asi nějakej rozvernej cyklista, možná nějakej známej? Zastavím, abych ho zdrbal za blbý fórky a ono – hovno cyklista! Tramvaj! Oba jsme tam chvíli stáli jak opaření, pak jsme si přes zpětný zrcátko neohrabaně dali posunkama najevo, že je všechno OK a šalina pokračovala do tmy. Já se celej rozklepanej z toho šoku dokodrcal do čtvrti Wedding a na Scherer 8 jsem ještě v noci napsal tenhle vál. V posledních letech jsem natropil dost blbostí, ale nechat se v devětadvaceti přejet tramvají jen proto, že je mi zrovna tak mizerně, že nemám dost sebeúcty k tomu, abych si vážil vlastního života a dával na sebe bacha, to by byl ultimátní pojeb a já jsem fakt rád, že ty dvě vteřiny, který mě dělily od toho, abych skončil vklíněnej pod podvozkem, protentokrát zahrály v můj prospěch. A alespoň u tohodle songu můžu na 100% říct, že jsem se v něčem poučil a se sluchátkama a nalitej už na kolo zásadně nesedám.
Jednotlivé a kompletní texty najdete na bandcampu, nebo přímým odkazem po kliknutí na modrý název v černé liště s konkrétní skladbou.
