Je strašně příjemný, když někoho baví nahrávka stylu, kterej není úplně jeho domovskej přístav. Zjistil jsem. To totiž je přesně můj případ. Spíš nejsem metalista, než jsem, ale tohle je prostě skvělá a poťouchlá cynická záležitost. Zvláště přihlédnu-li k tomu, že se tahle zvěřina hraje ve třech lidech. Přetlak, nedotlak, nevim co, prostě zavedený jména. Číst více
Trochu faktů na začátek. Budím se, je úterý. Zářijová sedmička vyprodána. Nemám tušení, kdo zrovna v kapele je anebo není. Mimo Husara a Melnicka. Teď už jen pocity. Osm let v tahu. Intervaly se zkracujou. A já pevně doufám, že po vydání „Amen“ nikdo neumře. Bylo toho dost. Nerad bych zakládal tradici vydávání další desky Číst více
Naprosto nepochopitelný bicí, to je strašný co se tady ty vole děje! Bez drog v tomhle mosh psinci?! Já je taky neberu a ta lepkavá šnečí emo stopa je čím dál tím víc zoufalá. Je fajn vědět, že někdo má ten potenciál jít pořád nahoru. Někdo umřel v pětadvaceti, OK. Vlastně je debutová deska GxUxTxSx Číst více
Když zvoní umíráček nikdy to nevěstí nic radostného. První skladba mi dá lehce vzpomenout na kumpány Beton. První pětiletka nového milénia, nová crustová vlna Bratislavský d-beat warrios na scéně….ale hned následující First Blood song vzal ke klasickému stench core marši. Tady se naplno otvírá severská duše. Chlad domoviny. Aftermath disponují vokálem za který by se Číst více
Než jsem se prodral tou ohromnou záplavou desek u labelu bylo vyprodáno, takže těch několik slov co napíšu je možná jako chodit s křížkem po funuse. Ve skutečnosti se není čemu divit, tenhle kus vylisovanýho plastu by se klidně mohl stát obřadní relikvií uctívačů Discharge, Disorder a Gloom na všechny světové strany. Absolutní Trve záležitost, Číst více
Předem považuju za fér říct, že od vydání poslední samostatný desky INNOXIA CORPORA „Je stále těžší otočit prst proti sobě“ uběhlo už patnáct let. Bylo to moje první setkání s kapelou, desku jsem dostal od PHR, tehdejšího vydavatele kapely. V počítači bych nejspíš našel, co jsem o tom tehdy napsal. Ale, popravdě, nechci to číst Číst více
Z Děčína, což bývávalo jedno z domácích epicenter underground emo hardcore, se čas od času vždycky objeví něco, co mám ve spojení s bubeníkem Yarou. Mimochodem, pamatuješ si na The Airbags? Tenhle žánr byl v místních vodách poměrně vyprázdněným záchranným člunem pocitových trosečníků. Jen D.C. sem tam zkoušelo provětrat éter nouzovým voláním – vysíláním pomoci Číst více
Moje oblíbená kapela udělala to, po čem jsem tolik volal. Vydala velkou a přece tak akorát krátkou desku. Už úvodní píseň mě odnesla do poloviny nultých let a sonický oblasti skandinávskýho punku tý doby. Jinak je to příjemná záležitost bez provinčních nesmyslů (provinční punk sám o sobě není špatně). Kus Anglie, kus CBGB, kus LA, Číst více
Když jsem před dvěma lety viděl THE WAR GOES ON v Berlíně, neměli s sebou snad ani žádnej merch a všechny fyzický nahrávky už byly dávno zařazený u mě doma v polici. Ale i tak to byl rozhodně koncert roku, ač pro pár lidí v nevelkym sklepě autonomního centra. Honza Dousek je tam ten rok Číst více
Kanadští Phane, oživující odkaz zmetalovaného hardcore punku půle osmdesátých let, jsou zpět s novým albem. To vyšlo vlastně jen nedlouho po předchozím EP a dostalo název Maniac. Vyšlo opět pod hlavičkou tuzemského d-taktového impéria, jménem Phobia Records. Tolik základní informace. Zatímco první album pro mě bylo před pár let tak trochu zjevením v pozitivním slova smyslu, u Číst více
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte Více informací
Nastavení cookie na tomto webu je nastaveno pro "povoleno cookies", aby vám poskytlo nejlepší možné prohlížení stránek. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení cookie nebo klepnete na tlačítko "Souhlasím" souhlasíte s podmínkami použití cookie.