Předem považuju za fér říct, že od vydání poslední samostatný desky INNOXIA CORPORA „Je stále těžší otočit prst proti sobě“ uběhlo už patnáct let. Bylo to moje první setkání s kapelou, desku jsem dostal od PHR, tehdejšího vydavatele kapely. V počítači bych nejspíš našel, co jsem o tom tehdy napsal. Ale, popravdě, nechci to číst Číst více
Z Děčína, což bývávalo jedno z domácích epicenter underground emo hardcore, se čas od času vždycky objeví něco, co mám ve spojení s bubeníkem Yarou. Mimochodem, pamatuješ si na The Airbags? Tenhle žánr byl v místních vodách poměrně vyprázdněným záchranným člunem pocitových trosečníků. Jen D.C. sem tam zkoušelo provětrat éter nouzovým voláním – vysíláním pomoci Číst více
Moje oblíbená kapela udělala to, po čem jsem tolik volal. Vydala velkou a přece tak akorát krátkou desku. Už úvodní píseň mě odnesla do poloviny nultých let a sonický oblasti skandinávskýho punku tý doby. Jinak je to příjemná záležitost bez provinčních nesmyslů (provinční punk sám o sobě není špatně). Kus Anglie, kus CBGB, kus LA, Číst více
Když jsem před dvěma lety viděl THE WAR GOES ON v Berlíně, neměli s sebou snad ani žádnej merch a všechny fyzický nahrávky už byly dávno zařazený u mě doma v polici. Ale i tak to byl rozhodně koncert roku, ač pro pár lidí v nevelkym sklepě autonomního centra. Honza Dousek je tam ten rok Číst více
Kanadští Phane, oživující odkaz zmetalovaného hardcore punku půle osmdesátých let, jsou zpět s novým albem. To vyšlo vlastně jen nedlouho po předchozím EP a dostalo název Maniac. Vyšlo opět pod hlavičkou tuzemského d-taktového impéria, jménem Phobia Records. Tolik základní informace. Zatímco první album pro mě bylo před pár let tak trochu zjevením v pozitivním slova smyslu, u Číst více
Sakra jo, F.O.E. vždycky zmízí aby se zase za nějakou dobu vynořili s novou porcí hluku a opět o třídu lepší. Hlavně zvuk je omnoho víc death metal struhadlo než kdykoliv předtím, ale taky přibylo epických melodií. Dojde- li na přirovnání, nebál bych se vytáhnout taková jména jako Wolfpack nebo pozdní Anticimex. Už dávno to Číst více
Nezúčastnil jsem se v únoru, mrzelo mě to ale jako bych tam byl. Vyšla parádní, stokusová (100ks na prodej), dvanáctipalcová záležitost. Živák s atmosférou. Živák, kterej neni uměle přepalovanej hlučícím publikem, aby bylo slyšet, jaká to byla mrda. Ve stopách potlačující lidský ego se uplně příkladně jedná o záležitost, která k tomuhle štýlku tak nějak Číst více
Dlouhé roky vévodí mému pomyslnému žebříčku minialbum ‚Crust As Fuck Existence‘ a 7″ ‚Indoctri-nation‘. V jistém ohledu to tak zůstane i nadále, ale mám-li upřímně hodnotit aktuální ‚Deliberate Indoctrination‘ obávám se, že to bylo o fous ( nostalgie). Už úvodní skladba se po zlozvěstném intru rozjede v solidní peklo. Přísný metalický diktát vás postupně objímá Číst více
F.O.T.K. je dítě C19 , doba příhodná prolomit mentální vězení a zahořet kreativitou. Neznám celý příběh, zrovna jsem neposlouchal, každopádně se 5 „veteránů “ hardcore punk metal scény: Andy Lefton ( Provoked/ War//Plague) , Yuji Kawaguchi ( Rose Rose), Kaos (Chaos UK), Steve Allen (Disorder) a Tom Radio ( Calloused), rozhodlo vytvořit pomyslný trojúhelník – Číst více
Moje oblíbená kapela je „Svobodě na stopě“. Tak se jmenuje třetí deska rožnovských stárnoucíchalepořádkluků. Já je prostě mám rád hned od začátku, od dema z roku 2017. Resetli spojení automatickýho bubeníka s živým hraním. Počítač a takt neodpouští chyby. Automat se ti nevožere před koncertem a není trapnej. Zase jsou to ale jenom káble a Číst více
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte Více informací
Nastavení cookie na tomto webu je nastaveno pro "povoleno cookies", aby vám poskytlo nejlepší možné prohlížení stránek. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení cookie nebo klepnete na tlačítko "Souhlasím" souhlasíte s podmínkami použití cookie.