LP

Přes tři dekády jsme „museli“ čekat na první oficiální album týhle kladenský party, což dnes zní skoro neuvěřitelně (byť některé se jich asi nedočkají už nikdy). Upřímně, tohle jsem ve skrytu duše doufajíc vyhlížel jako takovou vysněnou záležitost, kdysi jsem se vlastně i Petra z PHR ptal jestli Fabriku nemají v plánu. Jak se znám, Číst více →

Phanečku, to je nástřel! Takovej odpich do novýho roku si teda zatraceně nechám líbit. Pokud citově lavírujete mezi US street punkem, štiplavým anglickým punkem / d-beatem a skandinávským hardcorem či crustem, tahle kapela klepe na vaše dveře a skromně říká „Ahoj bobánci, tak jsme tady.“ Phane přicházej ze třetího největšího města Kanady, které nás obdařilo Číst více →

Tak tohle album můžeme považovat asi taky za jednu z top nahrávek roku 2020. Fyzicky vyšla sice až těsně před vánoci, ale digitiální podoba se objevila na bandcampu už na podzim a masivní promo jelo v podstatě skoro celý rok. A jedním dechem musím napsat, že tahle nahrávka je z pohledu fanoušků kontroverzní. Tak a tím kontroverzní samozřejmě Číst více →

Tohle je moje nejvíc oblíbená deska z ranku melodického hardcore / punku z loňského roku (těsně v závěsu je nová nahrávka Strike Anywhere). Je to něco jako balzám na duši, kterej si ordinuju vždycky, když už jsem přesycenej všech negativních věcí, který nás v roce 2020 potkávaly. Prostě mě poslech týhle desky neuvěřitelně jedním vrzem Číst více →

„Never trust a chippie.“ neznámý soldát. Nejblíž jsem byl k folkem načichlýmu country asi v pěti letech, kdy jsem pratetu ze Řepína přemluvil, aby mi domů půjčila 7″SP Blízko Little Big Hornu / Oranžový Express. Pak v prepubertálním věku, když Pavel Bobek v Návštěvních dnech přezpíval King of the Road. A pak už byli jenom Číst více →

Pár hc/punk bitev už má tahle parta za sebou. Přesto je hezký, když veteráni scény zakládají další kapely. Svědčí to o neutuchající mladickosti. Nelze rezignovat u televize v půl osmý. Svědčí to, že zdravá nasranost a agresivita pořád plane někde uvnitř. Seized Up ze Santa Cruz nepopírají kořeny, neservírují nic novýho. Neodmítají to starý a Číst více →

Tuzemský Phobia Records nepřestává každoročně „představovat“ solidní porci více či méně známých kapel. CSOT zřejmě s jejich debutním albem můžeme zařadit do té druhé skupiny, ovšem i u takových máme v případě tohoto labelu stabilní jistotu – nestává se, že by šlápnul vedle. Což pro nás konzumenty znamená, že vedle nešlápneme ani my. Album „Speak Číst více →

Když už se zase jednou zdá, že nic nikam nevede a hlavně že se nic neděje, tak si aspoň náckové (potomci bejvalejch narkomanů) prolínající se se slušnými Čechy (příbuzný kurev) a obráceně, zajdou zaskotačit na Staromák – demoškou proti epidemiologickým a totalitním nařízením. Jak je to dlouho, co se ty samý lidi na tom samym Číst více →

Na tuhle recenzi jsem se chystal už hrozně dlouho. Ale všechno má svůj čas. Miluju Dischord. Hudbu produkovanou tímhle labelem asi nechápu. Ale prochází mnou. Instinktivně mám pocit, že vím o co jde. Je to daleko víc punk label, než všechny labely, který by punk chtěly bejt. A přesto hudba na Dischordu často není punk, Číst více →

Kladenská parta Telesa Ohnepal se nedávno vytasila s novou nahrávkou, která prakticky pokračuje v cestě vytyčené předloňským splitem s Thanx. Přesto se některé stavební kameny poněkud změnily, mezi ty nejzásadnější patří výměna zpěváka, kdy v sestavě nyní působí Kratos, známý především z Kritické Situace nebo P.S. Punkový zvuk byl pak nahrazen hutnějším a říznějším soundem Číst více →