INVSN – How Far Have We Fallen

Uprostřed horkýho léta se trochu zchladit. Aktuálně oblačno, až zataženo, silnej vítr opět přivál na talíř v Göteborgu na jaře začerstva (release date: 7. duben 2023) zakoupenej 12″ maxisinglík mojí oblíbený kapely. Neni na místě psát statě o širých pláních dálného severu, ale muzika INVSN si o to vysloveně řiká. Nejmíň od doby, kdy to switchli ze švédštiny do angličtiny a změnili název. Už úvodní track „How Far Have We Fallen“ (jediná vykrádačka předcházejícího LP) je takovej, jak by řekla moje kamarádka „snovej“. Nesnášim to slovo a použil jsem ho stokrát.

Jasně, pořád někdo někde tančí ten samej tanec, řítíme se do nikam, nemůžem najít pevnou půdu pod nohama. A nedělá právě tahle beznadějná romantika ty záchytný body, který tu a tam někde najdem? Zapomenutý a nesežnutý stýblo obilí na obrovskym place vyschlý a rozpraskaný zeminy, kterou stejně sveze první pořádnej déšť na vozovku. Ornice ta tam. So let the night love you. As you are.

Jako teenage punk bych určitě nepochopil, že to, co se tady děje, děje se na pozadí slavnýho příběhu Refused (a zapomenutýho příběhu Step Forward). Určitě bych nechápal, že tohle je možný dělat a zároveň v padesáti bejt pořád ten stejnej hardcore kid, jako v šestnácti. Na tý lepší straně bipolárního (a téměř polárního světa). Těch 600 km na sever od Stockholmu, do jednoho z center evropskýho hardcore. A pak ještě dál.

Uznávám, že tenhle soundtrack nepatří doprostřed léta. Spíš na začátek prosince, za ideální konstalace matky přírody a toho, co z ní aktuálně zbejvá. Toho, co pro ni děláme. V tom nejhoršim slova smyslu. Jakože nasněží a chytneš to včas. Chytneš to včas, než přijedou chytráci na čtyřkolkách a v SUV a ty už nikdy nechytíš svoji stopu a stopy. Protože je ani nestačíš vytvořit svejma promáčenejma old skoolama na cestě do nikam a pak zpátky domu do vany. Illuminate this as everything fades.

V podstatě taneční muzika, samply, podmaz a do toho strojově přesnej André. Kdybych ho měl připodobnit k někomu místnímu, tak je to bez přehánění Jarda Stuchlý ve Vanesse (pro ty samply a podmaz, stejně jako pro nepochopitelný rytmy v Michael’s…). Prostě stroj s mozkem. Může se vám to zdát naprosto mimo mísu. Je mi to jedno.

„How Far Have We Fallen“ je minimálně pěkná výplň prázdna mezi posledním elpíčkem a…? Jenom se necháváš vést a je ústí to přesně tam, kde chceš bejt. Patos, ano. Zbytečnej, nikoliv. Poslouchej. Nic neřikej. A potom…? V prosinci v Bike Jesus nebylo moc lidí a ani mě to moc nebavilo, což mě samotnýho překvapilo. Možná to bylo tim, že jsme se předtim s Ondrou Conspiracy těšili za účasti nemálo Plzní.

Jinak ta práce samotná, ve smyslu nálady desky, nálady koncertu, nálady kapely – naprosto magický. Myšleno smrtelně vážně. Naprostá uhrančivost, jako když se někdo kdysi snažil uhranout brav. Drobný změny v sestavě drží pohromadě opory. Jen ta celková účast na posledním tour byla celkem slabá. Sinusoida je zrovna zřejmě dole. Ale tahle muzika bude fungovat dál, pokud máš srdce a hlavu na správnejch místech… INVSN v ČR chceme! Vydáno opět na Cloud Hills (mj. P. Doherty, At The Drive – O. Rodriguez – Bosnian Volta a další). Takže je to jasný. Hej… Hej, Skinnere! Moment… Proč by tenhle soundtrack neměl patřit doprostřed léta? Patří jenom tobě. Rise.

Snový.