Předem považuju za fér říct, že od vydání poslední samostatný desky INNOXIA CORPORA „Je stále těžší otočit prst proti sobě“ uběhlo už patnáct let. Bylo to moje první setkání s kapelou, desku jsem dostal od PHR, tehdejšího vydavatele kapely. V počítači bych nejspíš našel, co jsem o tom tehdy napsal. Ale, popravdě, nechci to číst Číst více →
Schválně jsem si po sobě nepřečetl, co jsem napsal loni, předloni a rok předtím. Nechci to číst. Letos, pravda, čas nedovolil myšlenkám připomenout mi, že se blíží březen. A březen každej rok znamená nový číslo profi vymazlenýho D.I.Y plátku (nemá to znít hanlivě). Ročenky. Překlep jsem zase nenašel. Souhrn a soupiska novinek, především z metal Číst více →
Z Děčína, což bývávalo jedno z domácích epicenter underground emo hardcore, se čas od času vždycky objeví něco, co mám ve spojení s bubeníkem Yarou. Mimochodem, pamatuješ si na The Airbags? Tenhle žánr byl v místních vodách poměrně vyprázdněným záchranným člunem pocitových trosečníků. Jen D.C. sem tam zkoušelo provětrat éter nouzovým voláním – vysíláním pomoci Číst více →
Po dvou letech NOISE MELNIK vydávají další čtyřskladbovou nahrávku „V pasti“. K dispozici bude na obvyklých streamovacích službách a poprvé v historii kapely také na vinylu. Křest 15. 3. v klubu Stará Mydlárna na Mělníku. Do té doby poslouchej tady.
Crust as fuck existence spojili síly, logickou cestou. Pro někoho to může bejt i sen. S chutí jsem začal FEAR OF EXTINCTION, chovám k nim sympatie. A to si moc czech crust punk kapel říct nemůže. A je jim to uplně u prdele. A je to tak dobře. Sdělení i muzika jsou tematicky naprosto jasný. Číst více →
Moje oblíbená kapela udělala to, po čem jsem tolik volal. Vydala velkou a přece tak akorát krátkou desku. Už úvodní píseň mě odnesla do poloviny nultých let a sonický oblasti skandinávskýho punku tý doby. Jinak je to příjemná záležitost bez provinčních nesmyslů (provinční punk sám o sobě není špatně). Kus Anglie, kus CBGB, kus LA, Číst více →
Když jsem před dvěma lety viděl THE WAR GOES ON v Berlíně, neměli s sebou snad ani žádnej merch a všechny fyzický nahrávky už byly dávno zařazený u mě doma v polici. Ale i tak to byl rozhodně koncert roku, ač pro pár lidí v nevelkym sklepě autonomního centra. Honza Dousek je tam ten rok Číst více →
„…až vám z toho se vší pompou upadne jako péro z klobouku váš japec střapec.“ I desky YAPHET KOTTO vám vyskáčou z polic! Časosběrnej dokument, tlustej fanzin, tlustej paperback. A man who stands in the street with a paperback… Pust si ANYWAY „Dead End“, je to skoro na začátku. Pamatuju Destruktorrra, je to už neuvěřitelnejch Číst více →
Nezúčastnil jsem se v únoru, mrzelo mě to ale jako bych tam byl. Vyšla parádní, stokusová (100ks na prodej), dvanáctipalcová záležitost. Živák s atmosférou. Živák, kterej neni uměle přepalovanej hlučícím publikem, aby bylo slyšet, jaká to byla mrda. Ve stopách potlačující lidský ego se uplně příkladně jedná o záležitost, která k tomuhle štýlku tak nějak Číst více →
Moje oblíbená kapela je „Svobodě na stopě“. Tak se jmenuje třetí deska rožnovských stárnoucíchalepořádkluků. Já je prostě mám rád hned od začátku, od dema z roku 2017. Resetli spojení automatickýho bubeníka s živým hraním. Počítač a takt neodpouští chyby. Automat se ti nevožere před koncertem a není trapnej. Zase jsou to ale jenom káble a Číst více →
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte Více informací
Nastavení cookie na tomto webu je nastaveno pro "povoleno cookies", aby vám poskytlo nejlepší možné prohlížení stránek. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení cookie nebo klepnete na tlačítko "Souhlasím" souhlasíte s podmínkami použití cookie.