Telepatie #7

Schválně jsem si po sobě nepřečetl, co jsem napsal loni, předloni a rok předtím. Nechci to číst. Letos, pravda, čas nedovolil myšlenkám připomenout mi, že se blíží březen. A březen každej rok znamená nový číslo profi vymazlenýho D.I.Y plátku (nemá to znít hanlivě). Ročenky. Překlep jsem zase nenašel. Souhrn a soupiska novinek, především z metal scény. Novinky z hardcore/punku plusmajns mám, přestože je nehledám. Ale asi to žiju. No a tak TELEPATIE zas a znova. S koncepční obálkou, kdy letos je ten nápad fakt skvělej, což mi ale zase musel vysvětlit snad jeden z úvodníků, možná přímo z pera autora a kreslíře. I na doporučení úvodníku jsem při četbě postupoval systematicky a metodicky (když jsem tu větu přečetl, ihned mi na mysl přišla skladba kapely KOVADLINA – „Zuby a klícky“, což byla za mě uplně nejlepší věc týhle kapely) a tak jsem prostě šel vpřed. Článek po článku. Občas mám tendence přeskakovat podle favorizovaných respondentů (nebo tak něco), ale tady jedu od A do Z.

Opět je to tady. Na rovinu. Často jsou rozhovory ze scény, ranku, která mě vůbec nezajímá (přestože ji plně respektuju pro tvorbu samotnou). Ale rád to čtu, protože se vždycky dozvim něco novýho. Vědom si toho, že kapelový schémata jsou si dost podobný, ale řekněme, že to metalový schéma je víc „profi“ svým fungováním. Vědomě. Nám je to do jistý míry jedno, jsme více či méně přiznaný flákači a balíme to do slov jako punk, jako štít pro naše lemplovství. To se týká hudby i zinařství. A pak je tady třeba SEKEROMLAT, což je přístupem prostě punk a při četbě jsem se a) jednak zasmál b) vzpomněl na společnej koncert s Kunťáka v Poldofce deset let zpátky. To byl taky krutej mejdan. Dneska, nejpozdějc zejtra, dojde i na 7″ split KUNTA KINTE s KASCHORROS WICIADOS.

V jednom odstavci, jako snad skoro vždy, musí zaznít, na co jsem se nejvíc těšil. Opět to musej bejt oblíbený postavy. To musí zaznít. A tak jsem nahned zhltnul rozhovory s Viktorem Palákem, Bilosem, Regálem, Františkem Stormem (pokud se nepletu, je to přepis povídání ze Sklizně) a Márou Rybenským. Co jsem naopak prolítnul, protože prostě to všichni máme všelijak, je úvaha na téma fanzinů v roce 2025 a pak anketou, o hardcore punku novýho věku. Systematicky jsem se dostal až k rozhovoru s kapelou DROM. Nemám proti nim vůbec nic, neznám je a odpovědi mi přišly jak ze skautský klubovny. Rád bych zdůraznil, že to neni invektiva. Jen to kráčí mimo mě*. Jejich muzika kráčí víc mym směrem. OK, jasná věc je společná řeč v otázkách Dominika Duky a táborů v Letech. Ale i kdyby vůbec nic, byla to vítaná příležitost rozpomenout se (a hlavně si pustit – právě hraje) na jejich split LP s BLUES FOR THE RED SUN. Nikdy si nejsem jistej, jestli mi neujela ruka u přepínače rychlosti. Vůbec nikdy.

Co dodat závěrem. Snad jen, že jsem rád, že si fanzin (časopis?) drží pořád laťku (to už je fakt lať a fakt je hovadsky vysoko), že kolektiv autorů zdá se bejt pořád zdravým, držící si svoji integritu, přičemž klapky pro policejní koně jsou pořád z ranku zakázaných nástrojů. Opět se sluší poděkovat za parádní a nezištnou (ve smyslu non-profit) práci. Čistý fanoušci. Tenhle časák je top třída! S nadsázkou budu rád, až přestane vycházet. Na sobě naskládaný telepatický hřbítky ve fan-skříni dávaj vědět, že sedm let uběhlo. Dřív jsem to takhle vůbec nepočítal. Ale co. Jak bylo rok za rokem v intrech od EA Sports: je to ve hře. Pořád… Svoji kopii objednávej (jestli ještě je) na telepatiezine[at]seznam.cz (případně u punk dister).

Úplně off-topic: vzpomněl jsem si na starý ZPRAKU! a skladbu „Nástup“. „Stovka lidí stejnym směrem těžko najde stejnou řeč.“ A abych nezapomněl, THULSA deska byla taky super, lepší než TUMMO. A díky @Jiří Kučera si nacpu z empétrojek do hlavu EMA CAMELIA. Neslyšel jsem to nabeton třeba patnáct let. Pamatuju si to jako hodně násilný a divný emo. Dám si, děkuji.