Innoxia Corpora – Králi zmaru

Předem považuju za fér říct, že od vydání poslední samostatný desky INNOXIA CORPORA „Je stále těžší otočit prst proti sobě“ uběhlo už patnáct let. Bylo to moje první setkání s kapelou, desku jsem dostal od PHR, tehdejšího vydavatele kapely. V počítači bych nejspíš našel, co jsem o tom tehdy napsal. Ale, popravdě, nechci to číst a není to důležitý. Důležitý je to, že jsem už patnáct let fanouškem navenek nenápadný a „nevýrazný“ kapely. To je jeden aspekt, který mi u INNOXIA CORPORA imponuje a vždycky imponoval. Nikam se necpe a žije se vlastním životem. Tím druhým je jejich punk. Záměrně nepíšu jenom hudba nebo jenom texty, protože „můj punk“ to automaticky bere jako jeden celek, který nelze oddělit. Dobrá zpráva je, že na mě IC funguje stejně skvěle dnes, jako tehdy. Z toho mám upřímnou radost. Nehodlám rozjímat, o čem to svědčí. Já mám prostě radost a jsem s Innoxií šťastnej..

..ač bych neměl bejt. Protože ten „jejich punk“ je, dle zvyku, kompilátem zamyšlení, jedovatých nazelenalých toxických slin mířící směrem stavu světa, společnosti, lidem dobíjejícím planetu způsobem, který už nikomu z nás nedává moc času. Jsme králi zmaru. Znesvářeni navzájem hledáme kousky časových úseků, kde jsme sami se sebou a sami sebou. A například ten můj je, když sáhnu do přihrádky pro desky Innoxie. Při poslechu punkových kapel, který mám rád, mám totiž pocit, že v tomhle nejsem sám a moje hodnoty jsou i hodnoty někoho mně blízkýho, i když geograficky (nepříliš) vzdálenýho. Jedno jestli Mělník, Rožnov nebo Washington. Rozkmitaný vlny hudby (hluku?) nesou melodie, harmonie i disharmonie a slova přes půl světa stejně dobře, jako přes celou republiku.

Nový LP jedu již poměrně dlouho prakticky denně a nějakou dobu tomu tak ještě bude. Miluju to. Překvapením, pravda, bylo intro. Nečekal jsem, že se setkám s Barborou Tachecí a Jakubem Železným. Svým způsobem mi úvod připomněl „God Save The President“ od SPS (což je mimochodem moje nejoblíbenější deska od týhle kapely), z roku 1995. Při poslechu týhle desky se stále lze setkat, pokud o to někdo stojí, s Václavem Havlem (se kterým jsem se setkal osobně o dva tři roky později jako dítě seřazený ve špalíru na mělnickym náměstí – a potřásli jsme si ploutví). Konec vzpomínek, konec podobností. Dál už si Innoxie jede tu svou. Ta nepříjemnost je impozantní. Spousta věcí z desky si lze vyložit minimálně dvěma způsoby a tohle ti fakt AI nepřeloží. „Králi zmaru“ tě donutí znovuaktivovat mozek a je stále těžší znovuaktivovat mozek, když je odpojen a navíc proti tobě.

INNOXIA CORPORA přitvrdila, zdá se mi. Základní atributy jako tempa, nabroušený zvuk a pozitivní falší zavánějící hlasy zůstávají. Jsou kdesi po zemi ostrůvky svobody, kde je něco ve vodě, kterou se místní napájejí odmala a pak už je tam něco regionálně vlastního. A přesně takhle jsem si představoval, že by nová deska měla znít, když mi ji Prudéz annoncoval v předstihu. Nevim jak přesně to vyjádřit. V Čechách není moc hardcore punk kapel, o kterých bych mohl s jistotou říct, že jsou mýho ražení. Tihle kluci to ale jsou. Kytary basy zvoněj, brousej a tvrděj, o bubnech se nemusíme bavit – forma i obsah je přesně tak, jak to mám rád. To je asi všechno, co tak k tomu.. Na úzce žánrově vymezeným webzinu není potřeba představovat nebo snad doporučovat. Známe se skoro úplně všichni..

Prostě parádní deska. Jedna z nejlepších letošních (přestože je duben) domácích punk desek. Pokud ne vůbec ta nejlepší. Udělej si obrázek sám, já to mám takhle. Mám ještě menší množinu kapel, kde bych mohl prohlásit, že v písničce o minutě a něco je naprosto všechno, co potřebuju ke svýmu životu. Tady to tak je. A ještě menší podmnožina jsou čs. kapely, který jsem doteď neviděl naživo. Taky tomu tady tak je. Snad ještě všechno má svůj čas, přestože ho fakt moc nezbejvá.

Je stále těžší vypíchnout jeden moment z týhle desky. Mohl by to bejt fragment sóla na konci songu „Nekompromisní kompromis“. Mohl by to bejt úvodní riff songu následujícího. Mohla by to bejt chytlavá post-punková nálada skladby „Fénix“ (ty krávo, ta basa tam..). Mohl by to bejt additional track, kterýho je k mání pouze na desce (překvapení výběru[!] – zvláštní je, že jsem si myslel, že jsou to dva různý tracky). Takže kolem a kolem, jako první volím refrén „Jatka bez krve“, jako druhý: celá deska funguje naprosto skvěle v jednom celku. Kluci strapatý, vlasatý, brejlatý, parádní je to.

Sekat, řezat, ubližovat
Teď a hned kapky dávat
Bodat, ničit, rozkopávat
Bez rozmyslu kapky dávat