Kailas – Mariposa Nocturna

Z Děčína, což bývávalo jedno z domácích epicenter underground emo hardcore, se čas od času vždycky objeví něco, co mám ve spojení s bubeníkem Yarou. Mimochodem, pamatuješ si na The Airbags? Tenhle žánr byl v místních vodách poměrně vyprázdněným záchranným člunem pocitových trosečníků. Jen D.C. sem tam zkoušelo provětrat éter nouzovým voláním – vysíláním pomoci pro beznadějné. Někdy byly rozbouřený vody kalnější, někdy čistší, někdy kailnější, vždycky ale se spodními proudy. KAILAS jsou veteránskou novinkou a bez fanfár rovnou útočí brutálně – a po všech stránkách – skvěle zpracovanou deskou „Mariposa Nocturna“. Až mám pocit, že jsem někde možná něco odfláknul. A brutálně skvěle píšu proto, že je fakt příjemný nechat si obal protýkat mezi prsty, všechno je hladký. I melodie a tříštivý efekty šesti detonačních granátů. Nemám tušení, do jaký míry se na výsledným zvuku desky podepsal Amák, ale hranky skladeb jsou zabroušený. Zdát se ti to nemusí, když si přečteš texty. Ale sonicky i vizuálně je všechno hlaďounký. Začtenost do textů už ti zase drtí žebra, když se vlně dostaneš pod kůži. Lépe řečeno, když tě vlna přinutí, vetřít se jí pod kůži. Smejká s tebou, nevíš kde je dno a kde nebe, když hlava je u dna a nohy míří k nebi. Kosti zkrátka dostávaj nemalou nakládačku na blízkejch, sice nevelkejch, ale šutrech. A celý to vypadá jako předválečná surrealistická sbírka poesie. Za přispění hostů – textařů – vlastně jak málo punk kapel má svoje „externí“ textaře – je to jedna velká sbírka. Nepřekvapilo by, vytáhnout sešitek ze zaprášený a časem značně zdevastovaný knihovny na půdě. Domy jsou nejvíc. Téma. Jednoho z hostů – Izzyho – si pamatuju z časů UPROSTŘED PÁDU a SHUT UP AND DANCE, kde byl určitě opět i Yara. Ostatním se omlouvám, nepoznám. Ale v tý době jsem se na severu nějakej čas vyskytoval. To byly špinavý kapely, na severu se vždycky škrtalo sirkou se zápalem. Nikdo se nikdy nerozpakoval rozjet něco novýho a skončit něco nově starýho. A vždycky všechno včas (a brzo) shořelo. KAILAS má svojí cestu uprostřed dalšího pádu. Mrtvej styl? Možná, ale pořád má svoje trosečníky. Jedna z desek z roku. Jak zpracováním, tak formou, tak obsahem. Šest detonací, zvláštní je, že některý kapely prostě uměj hrát. LP seženeš u kapely. Nestyď se napsat, je to fajn. Mariposa, krásnej motýl v domě.