Plexis P.M. – Live 1985

Za starym Hoškem se ještě pořádně ani nezaklaplo víko a světlo světa spatřilo živý LP dvou koncertů z poloviny osmdesátých let. Za načasování nikdo nemůže a vydavatelský plány jsou vydavatelský plány. Něco začíná a někdo končí. Už můžu říct, že jsem celoživotní fanoušek kapely a pěvně věřim, že nebudu mít šanci vidět jakoukoliv reinkarnaci kapely, protože bych to považoval za neúctu typu mělkýho hrobu.

V rámci editorskýho jízdního řádu starejch vykopávek, který lze bez problémů opatřit na internetu, ale nejsou k mání na vinylu (když neni co dobrýho vydávat, tak recyklujem… – to je k zamyšlení) jde o první punkový Parník z roku 1985, kde Sidova parta „posilněna“ o hostující Jitku Asterovou, která projevuje svůj pěvecký talent stejným způsobem asi jako ten herecký, servíruje devět punk vodrhovaček druhý československý vlny dneska už dávno starejch pák. Ta s sebou nese klady i zápory tohoto počínání, ale vždycky je třeba mít na paměti okolnosti doby vzniku a těžko říct, co bychom dělali my na jejich místě. Ta zábavnější část jsou předělávky Pistols, Exploited, Blitz, Sham 69 aj. S nezbytným zpožděním vidění světa za železnou oponou jde vlastně pořád o celkem čerstvý záležitosti. Pár vlastních písní přežilo i do nových časů, některý dokonce až do alba „Už mi to kroutí nohy“ z roku 2000. Radku nepočítám, ta na bestoffce (Monitor-EMI, 2009) byla čistá znouze a totální nedodělaná kravina. Vtipná je parodie na Nenu, intro variace na vyslanou jasnou zprávu od Plešatý a Hoškova angličtina, jejíž příšernost je pochopitelná. To je fakt zábavná část pionýrskýho hraní s nezbytnejma blbostma v textech, pankáči jsou prostě vostrý kluci. To je uplně jasný. Punk kapel v tu dobu moc nebylo a někdo nám tu cestu prošlápnout musel.

Druhá strana ze Staré Lysé, festiválku jen tři měsíce po parníku, kde jako druhá jde známá píseň „Sid Vicous byl nevinnej“ seriózně nahraná na albu „TO“. Nikdy jsem tu písničku neměl rád a nemám. Ani originál, ani od Plexis. Ale pomyslný černý flór je natažen tak nějak skrz celou existenci i skrze dva ’85 živáky. Pohrávání si s death-rockem, později s The Cult, Sisters of Mercy a jinejma dobovejma trendy úleťárnama. Ten temnej prvek je ale cejtit od vzniku. Potvrzen byl sebezničující chemií v dekádě následující, ale to už je uplně jiná kapitola. Rozhodně se cizí vlivy skrze Hoška dostávaly coby hudební osvěta k dalším punks a to určitě v polovině osmdesátých let nebylo málo.

Co o týhle desce napsat? Remastr se Barmymu povedl, v bookletu pár fotek, který jsem dosud neviděl, sken přípisu Ministerstva vnitra za parník a průvodní slovo Alexe Švamberka a Milana Jonšty. Mrzí mě, že prostor ke vzpomínání nedostal nebo nestihnul dostat Hošek, P.R., případně přeživší ex-členové Plexis, včetně Ády Vitáčka. Jeho backvokály jsou krásně adolescentně ujetý a určitě by měl co říct a napsat. Největší deviza vinylu je mladická energie i za cenu totálního amatérství a chyb, což dělá punk punkem a nejvíc co říct a nejvíc energie máš, když je ti sedmnáct. Pak je to většinou setrvačnost a hraní si na něco. To už si dneska nemůže dovolit ani začínající náctiletá kapela z gymplu. Ale ti z drtivý většiny nikdy nejsou aspoň pozéři.

Je to celkem fajn dokument. Ale až se příště budou zase vykrádat hroby, tak prosím o živá vystoupení Plexis z let 1989-1990 (případně až do 1994), který by podle všeho měly existovat. To podle mě byla nejzajímavější éra kapely, potvrzená kolem probíhajícími dějinami. Éra, kdy vzniklo spoustu skladeb a jen část z nich se dostala na debutový album z roku 1990. Kdyby někdo měl mp3 živáků z Opatova, Punkedenu nebo F-klubu (Futura) z roku 1989 a chtěl se podělit, pište na mail. Můj agent je Mirek Phobia.

Nedávno vyšla reedice třetího alba „III.“, který je v původním pressu prakticky nesehnatelný nebo lidi nevědí, co by si za to řekli. Ksindl jeden. Tam vidim smysl repressů.

Věnováno Petru Hoškovi… (1967-2023)