Telex – Punk Radio

Strakonice city – jedno ze semenišť československýho hardcore. Vzešlá jiskra zažehla plamen i v mladších lidech a přetrvala do devadesátých let. Jiná kapitola, jiný století. Telex byl pro mě vždycky pojivo mezi hardcore a klasickým punkem. Nerad to odděluju, ale někdy je to vysloveně nutný. Přesto – nebo právě proto – pro mě Telex vždycky byl etalon, jak bych to chtěl dělat, jak spojit odlišnosti lidí v kapele do jednoho celku s nápisem „hardcore/punk“. Energie, zběsilý takty oldschoolu, kudrliny musej zůstat před zkušebnou a to víc do toho řezat. Stát před dveřma do Telexí zkušebny během jejich zkoušky byl tenkrát velkej zážitek. Povídat si s Karlem Boušou před zkušebnou samozřejmě taky.

„Punk Radio“ a.k.a best-of, už ze svojí podstaty nese všechen zlatej genofond týhle kapely a bez přehánění tady jede hit za hitem. Ne každej začal hned na Unbroken. Ani já ne, začal jsem právě na věcech typu Telex a dodneška ničeho nelituju, protože mám pocit, že všechno bych měl objevovat od začátku, z lokálních zdrojů a pak teprve přejít k těm globálním. Telex a spol. mi dali poctivej punk základ, kterýho se nelze zbavit a troufám si tvrdit, co budu živ zůstane mojí nedílnou součástí. Integrity!

Lidi, děti, kanibali, áu! Dodneška v partě koluje startovací výstřel Karla Bouši jakou zjevení. Když nevíš jak začít písničku nebo chceš jít na zábavu, zařvi „ja“! Startovací výstřel, kterej začíná téměř každou píseň Telexu. V rámci možností se povedlo v roce 1996 (rok nahrání týhle kolekce poté, co byla kapela více než pět let neaktivní) restaurovat energii původních demáčů a koncertního projevu. Nahrávaný ve velkým studiu Českýho rozhlasu, ale pořád mluvíme o Český republice v roce 1996. Což ale zároveň znamená, že „Punk Radio“ nese ducha lokálu – východoevropskýho hardcore, což nelze oddělit a není nejmenšího důvodu. Jako US hardcore má svoje regionální specifika, tak i Skandinávie, západní i východní Evropa má svoje odlišnosti a svůj zvuk. A svět jsou nejen bary, ale taky barvy.

Dvojitý brady, jsou tady! To si vždycky prozpěvuju, když potkám nějakýho vypasenýho dobytka s kravatou a když jsem přesvědčen, že jsem na ulici potkal zmrda. Nevinná čuňátka třesou se strachy. Texty Telexu jsou pestrou směsí, od dobových blbostí („Strejda Emil“, „Zlatý slavík“, „Do práce jde“) po dobový bolesti („Afrika“, „Mrtvej nosič vody“ a hlavně „Kluci jdou do války“ – tahle věc na mě funguje pokaždý a mám mráz na zádech, včetně kytarový vyhrávky). Z hrůzou si uvědomuju, kolik věcí je znova (nebo stále) aktuálních v roce 1988 a v roce 2023! To je, dámy a pánové, na pováženou. Jsme nad propastí, nad propastí…

Destrukce tvýho aparátu… Bubny tepou, tři akordy brousej s basou, Karel štěká. Nepotřebuju víc, takhle mi to stačí. To je všechno, co k životu potřebuju. Jsem rád, že tohle LP vyšlo (přestože držkuju na vykrádání hrobů). Tohle smysl má, Telex do učebnic. Nedokážu si představit, že by takhle dneska hrála mladá kapela ale od fotrů pro fotry dobrý a třeba i dorost si z opravdovýho oldschoolu vezme to nejlepší. Spousta převzatejch věcí – ano, ale dobová osvěta je pořád osvěta. Ostatně, mezi moje nejoblíbenější písničky Telexu patří „Továrna na sny“ (original The Partisans – „I Never Needed You“). Vzorová a zároveň historická deska. Tohle je punk, jak jsem ho poznal. Hrubý řezanice, později i u piva a kořalice. Skateboard! Zároveň by si „Punk Radio“ zasloužilo mnohem pečlivější a informativní obal místo nudnýho a letmýho popisu napsanýho za pět minut.