Kolem nový desky 16 jsem chodil netečně nějak nezvykle dlouho. Odkládal jsem její koupi až do doby, kdy jsem byl na obvyklý návštěvě u Špičky. A co čert nechtěl, náhodou ji držim v ruce. Z velmi vyvedený koláže od Oriona Landau na mě syčej dvě hnusný hadice. Čelo se začíná potit, jazyk usychá, dostavuje se abstinenční příznak Číst více
LP
První pětku výletů do historie uzavírá kapela z mýho žebříčku nejvíc nedoceněných kapel posledních 20 let. Přesně si vzpomínám na moje první objednávky z Barvákova distra, kterej tehdy byl okopírovaná A4. Pod vlivem kazet a nahrávek Discharge, Doom a Mob 47 jsem slintal nad originál kazetama z produkce Insane Society (nejenom originál kazetama, ale hrubejma Číst více
Phobia Records se opět lehce obulo do oprášení nějakých těch vykopávek. Výsledkem je dvojalbum, obsahující diskografii švédských 3 Way Cum, jejíž příprava zabrala bez mála poslední dvě pětiletky. Existence kapely počíná v době, kdy se na švédský 80’s surový hardcore punk začíná roubovat nová škatulka „crust“. Těžko říci, kdo za to může především. Každopádně, pro Číst více
Do hajzlu. Jestli je todle extrémní muzika, pak jsem extrémista do morku kostí a rovnou bych to určil jako diagnózu. Asi bych musel bejt přikurtovanej k lůžku, abych při poslechu týhle desky nemagořil mezi zdma místnosti, neskákal po stěnách, nebušil hlavou o podlahu nebo nerval ze stropu sterilní zářivky a nebušil s nima o průčelí Číst více
Co napsat o kapele, kterou každej kdo poslouchá punk, bez pochyb zná jako své boty a k jejíž nové desce jsem přistupoval se značnou skepsí, navíc umocněnou ne zrovna vydařeným obalem. 999 vydali několik úžasných desek na konci 70.let a fůru skvělejch singlů ve stejné době, jejich „Homicide“ zná dík E!E v české kotlině každý Číst více
Po výbornym eponymním sedmipalci (2004) přichází tahle partička z australskýho Melbourne s minimálně stejně dobroou LP se 6 novejma válama. Už podle názvu a obalu je patrný, jakou směs ingrediencí najdeme pod pokličkou, samozřejmě se jedná o ponurej d-beat hardcore crust s těžkym a hutnym zvukem. Podle profilu jednotlivejch členů by jednoho napadlo, že v Číst více
Deset let stará nahrávka, která dosud čekala na realizaci. Pokud mě zrak nešálí, nese i stejné jméno jako samostatná deska kapely na D-Takt & Rapunk Records. S malým věnováním na památku předčasně zesnulého bubeníka Vassila, který stál u počátků kapely. Absolut, v jejichž řadách bylo možno nalézt protřelé tváře torontského, tvrdě rockového, podzemí, předváděli z řetězu utržený, dischargeovský Číst více
Raw punk. D-beat. Jak je libo vašnosto. Názvosloví nechám na vás. Absolut vás smáznou tak jako tak. Původ – Toronto, Kanada. Předchozí nahrávky – dva demáče. Současnej status – nakopávat prdele celýmu punkovýmu světu. Intenzivnější a takhle dobrou punkovou nahrávku jsem letos ještě asi neslyšel. Distort kytary, naechovanej řev, d-takt rytmus bicích. Kolize Anti-Cimex s Framtid. Číst více
Viděli jste Cuarónovu road movie Mexická jízda? Tak na ní pro tentokrát rychle zapomeňte, protože tahle deska směřuje onen termín do naprosto jiný dimenze. Připněte si pásy a asi rovnou dvojitý. Nachos nebo churros? Bez mučení přiznávám, že dokud jsem si prvně nepustil tohle album, vzbuzovali ve mě Acidez mírnej úsměv na tváři. Na první Číst více
Po poslední recenzi na Acidez jsem si říkal, že příště už k týhle kapele přistoupim určitě víc vážně, ale ono je to těžký, když tahle deska už od začátku působí, jakoby do Mexika právě dorazil na videokazetách Terminátor a příběh o Skynetu poněkud vyplašil tamní punkovou komunitu. Ale popořadě … Zdá se, že chaospunk se Číst více