3-Way Cum – 1993 – 1998
Typ: | LP, Recenze |
---|---|
Rok vydání: | 2024 |
Label: | Phobia Records |
Délka: | 80.00 |
Autor: | Martin Suicide |
Hodnocení: | |
Odkaz: | LINK |
Phobia Records se opět lehce obulo do oprášení nějakých těch vykopávek. Výsledkem je dvojalbum, obsahující diskografii švédských 3 Way Cum, jejíž příprava zabrala bez mála poslední dvě pětiletky. Existence kapely počíná v době, kdy se na švédský 80’s surový hardcore punk začíná roubovat nová škatulka „crust“. Těžko říci, kdo za to může především. Každopádně, pro mě se stále nad tímto přerodem vznáší duch ironicky vyznívajícího sloganu In Crust we Trust, stvořeného v kanceláři Lost And Found Records, primárně za účelem rychlého profitu (to jsou paradoxy).
3 Way Cum reflektují svou dobu, kterou byla poslední dekáda dvacátého století, na bratru čtyřech desítkách skladeb. Ty se v převážné většině řítí vpřed v divokém tempu, aby tu a tam nabídli zpomalení v nějaké krátké mezihře. Klasický švédský dischargeovský hardcore se tu potkává s výraznou inspirací u britských kapel konce osmdesátých let, typu Doom nebo Extreme Noise Terror. Ty byly nota bene ovlivněny tímtéž, zjednodušeně řečeno tvorbou Discharge a Anti Cimex, aby jim vdechly brutalistnějšího ducha. Hrdelní chrapot se přelévá v děsuplný rykot a občasný ženský jekot, evokující skřetí vřískot odněkud z podzemních slojí Morie. Rytmika má, na rozdíl od spousty pozdějších žánrových nahrávek, stále spíše klasicky hardcore punkový charakter zvuku. Ten se s postupujícími devadesátými lety postupně vytrácí na úkor dobových metalových vlivů na zvukovou produkci nahrávek, stejně jako se mručící zpěv noří do stále hlubších a hrubších poloh. Nicméně, podstata věci se stále drží zuby nehty punkových kořenů. Z mého pohledu ale bez debat 3 Way Cum nejvíce slušel ten divoký rapunkový projev, prezentovaný na prvním EP, případně ještě na splitu s Deformed Conscience nebo v písních z Distortion to hell. Sběratelské klišé o tom, že ty první singly jsou tím nejlepším, se tu na exemplárním příkladu setkává s realitou. To ovšem neznamená, že třeba jejich jediné LP je špatné, nabízí v zásadě variace na totéž se stejnou energií, a dokáži si představit, že jiný posluchač to bude vnímat přesně obráceně.
Posluchač (a předpokládám i fanoušek) zde dostane téměř vše v jediném a nutno podotknout, že efektně stylovém balení. Samostatné EP, LP, dvojici splitů a kompilační písně (které tu patří k tomu nejlepšímu), jediné, co chybí, je dvojice písní z kompilace Really Fast 7, které se bohužel nepodařilo zrestaurovat z reprodukovatelné podobě. Když je řeč o restaurování nahrávek, zde odvedl Kenko v Communichaos famózní práci.
3 Way Cum byli skvělá singlová kapela, koncept jejich tvorby dle mého funguje ideálně na kratším médiu. Po pravdě, dát si celé dvojalbum v jednom zátahu, může způsobit lehčí projevy předávkování švédským „crustem“. Pokud jste ale na daném závislí, možná je váš práh pro předávkování na jiné úrovni. Jako malá zajímavost může posloužit informace o tom, že o několik dekád později najdete pár z ex členů kapely třeba v Exploatör, Verdict nebo Warcollapse.
Phobia Records vstoupila do nového roku touto deskou ve velkém stylu.
A1 Rättvisa
A2 Doesn't Make Sense
A3 Home Sweet Hell
A4 Money Makes The World Go Round
A5 Angels Of Dirt
A6 Poisoned By Your Greed
A7 Watch
A8 Battle Of Opinions
A9 Government Assholes
A10 Begging For Help
B11 Kill & Infest
B12 Colours
B13 Use The Resources
B14 Make Me Puke
B15 Not Your Problem
B16 Witchfinders
B17 The Hard Way
B18 Killing The Life
B19 Blood On My Pillow
B20 Oppression
C21 Bizarre
C22 Tortures
C23 Reptiles
C24 Government Fartknockers
C25 Machineries
C26 Far Above
C27 Lost In The Minefield
C28 Streetlight Hero
C29 Follow Our Urges
C30 Your Nightmare
D31 I Wanna Be Your Dog
D32 Another Wasted Life
D33 Mountains Of Madness
D34 Pleasure Of Pain
D35 Return To The Base
D36 Slowly We Rot
D37 None Of Your Business
D38 Scientific Toy
D39 Out Of Your Mind
D40 Just Another Creep