Absolut – Hell’s Highest Power

Deset let stará nahrávka, která dosud čekala na realizaci. Pokud mě zrak nešálí, nese i stejné jméno jako samostatná deska kapely na D-Takt & Rapunk Records. S malým věnováním na památku předčasně zesnulého bubeníka Vassila, který stál u počátků kapely.

Absolut, v jejichž řadách bylo možno nalézt protřelé tváře torontského, tvrdě rockového, podzemí, předváděli z řetězu utržený, dischargeovský raw hardcore, umazaný o špínu podzemního metalu. To vše najdete zde, a to ve své archetypální zdivočelé podobě a s až nečekanou dávkou podmanivé energie. Anti-Cimexovský hardcore punk se tu potkává s živelným thrash metalem. Řev zpěvu jako by vycházel odněkud zpoza bran limba. Všemu ale dominuje nabuzená kytara, občas vysekávající divoké motivy, jindy kvílící v eklekticky zběsilých sólech. Nejsilnější momenty Absolut přicházejí v pomalejších tempech, kdy odhalují svůj cit pro strhující kytarové motivy. Odhalují v nich ve špíně napůl skrytou lásku k NVOBHM, aby po chvíli vše opět letělo kupředu, jako na starých singlech Anti Cimex. Tečkou na závěr je zbrutalizovaná verze motorheadovské The Hammer, jedné z mých nejoblíbenějších skladeb a tento převlečník jí až nečekaně dobře sedne.

Hell’s Highest Power je přesně jednou z těch desek, co ji bez valného očekávání vložíte na gramofon a ona vás svou energií vystřelí z ponožek. A díky Phobia Records za zprostředkování tohoto zážitku.