3 Way Cum – Killing the Life

První pětku výletů do historie uzavírá kapela z mýho žebříčku nejvíc nedoceněných kapel posledních 20 let. Přesně si vzpomínám na moje první objednávky z Barvákova distra, kterej tehdy byl okopírovaná A4. Pod vlivem kazet a nahrávek Discharge, Doom a Mob 47 jsem slintal nad originál kazetama z produkce Insane Society (nejenom originál kazetama, ale hrubejma x-tejma kopiema jakýhokoliv chaosu, kterej byl k dostání). Vůbec mi v tý době nevadilo, že jsem jméno kapely neznal. Stačila pouhá popiska o pár slovech – „Švédsko – crust“ – a bylo vymalováno.

Utřeme slzu, nudli natáhneme zpátky (inteligenti do kapesníku) a jdeme na věc. Šestnáct válů temného apokalyptického crust ve středním  tempu s čitelným metalickým zvukem kytar, přidušenej řev, rytmus bicích rovná se klasický crust kolovrátek. Tohle hned dokáže zpříjemnit jakejkoliv všední den. Vinyl vyšel na v tý době rozjíždějícím se labelu Sound Pollution. „Daunloudisti“ nebudou mít problém vyčmuchat na síti. Pro „asfaltomily“ to bude opět tvrdší oříšek. Nenech se odradit. Tohle album by mělo bejt v každý slušný punk domácnosti. Rozhodně patří do top ten crust nahrávek devadesátých let. Nejlepší song – v tomhle případě to nejde napsat. Všechny…

Je prostě radost psát recenze na oblíbený desky z vlastní sbírky. Takovej malej fetiš, víme. Desku vytáhneš, pomazlíš se s ní. Zandáš zpátky a pustíš vole mp3 verzi v počítači. Aby se nám chudák moc neohrála.