Panikattack – Ett Sista Farväl

Někdy přesně víte, co dostanete ještě předtím, než položíte desku na gramofon. Samozřejmě to může být problém, jindy naopak výhoda. V případě švédských Panikattack platí druhá možnost.

Ett Sista Farväl je rozlučkové album kapely, která nikdy neměla potřebu objevovat nové hudební kontinenty. Místo toho se drží osvědčených základů skandinávského käng punku a dělá je přesně tak, jak mají znít. Syrově, přímočaře a bez zbytečných kudrlinek.
Od prvního hrábnutí do strun pořád naplno, splašená jízda a přesně tohle mě baví už od devadesátých let. Možná právě proto u mě punk tak často vítězil nad komplikovaností heavy metalu. Někdy prostě nechci nic víc než poctivou dávku špíny, energie a riffů, co ti vyrazí zuby. Käng zkrátka nepotřebuje být složitý, aby fungoval.

Ano, tohle album se drží jedné linie od začátku do konce a někomu může připadat až příliš přímočaré, přesto to cítím zcela opačně. Panikattack se tady nesnaží být ničím jiným než kapelou, kterou vždy byli. A dělají to zatraceně dobře.

Důstojná rozlučka, která si zaslouží všechen respekt.