A když už jsme zmínili Tomáše Mituru a VOLE, těm právě vychází jejich avizované třetí album „Tohle není prdel“. Snažit se tuhle čtveřici škatulkovat ovšem nemá moc velký význam. V jejich nahrávkách se toho zpravidla totiž děje poměrně dost a spíš než jeden specifický žánr je jejich hudba oslavou hlučného rockového běsnění. Jestli se zrovna v jeden konkrétní moment jedná o hardcore punk a v dalším o noise rockové hypno, je vlastně nepodstatné, protože Vole ohýbají tvrdé žánry stejně rychle jak mašina na sponky drát. Jedinou proměnnou v jejich hudbě je intenzita, která je v jejich živém i studiovém provedení vyšponovaná na max, což je ostatně i hlavním důvodem, díky kterému si Vole vydobyli výsostné postavení mezi lokálními živými kapelami. “Od metalu zpátky k punku a rocku.” Alespoň takhle pohlíží na období a cestu, kterou urazila kapela Vole mezi svojí druhou nahrávkou „Dej Bůh Pěstí“ a současnou novinkou jejich frontman a kapelní výtvarník Tomáš Mitura.
Třetí album (bandcamp) navazuje na hypnotickou rockovou atmosféru předchozího alba, kompas ale ukazuje víc k punkrocku a japonskému kamikaze disbeatu. Mitura ve své tvorbě reflektuje společenskou situaci (“Tohle je poslední den kdy hraje televize, pak se všechno přesune z krabice do prdele”), období lockdownu, volnou rukou se ale umí propsat až k obchodu s uměním, punkovému pozerství a obecné lyrické halucinaci. Nahrávka vznikla ve studiu Golden Sound, vychází na vinylu v edici 250 ks se zinovou přílohou, kterou vytvořil David Kukoľ a oficiální release party proběhne dnes v pražském Klubu 007 za účasti Brunner Todesmasrch a italských Kobra.
Tohle není prdel! Třetí album VOLE míří víc k punkrocku a japonskému disbeatu