241ers – Murderers
Když se rozpadli The Filaments, Jon Fawkes se přestěhoval z Londýna do Brooklynu, kde se spolčil s klukama ze Stockyard Stoicks, který po rozpadu jejich kapely taky neměli co na práci a dloubali se v nose. A 241čky byli na světě.
Nyní jejich debutové album vyšlo na německém Dirty Faces, co mě ovšem překvapilo, že vyšlo za spolupráce s Fight For Your Mind, který se přeci jenom soustředěj na trochu ráznější muziku (Nuclear Death Terror, Los Dolares, Kakistocracy, Migra Violenta, Sick Terror, Auktion, ad.). Ale je fakt, že před časem vydali i něco právě od Stockyard Stoics, takže kořeny této spolupráce můžeme nejspíš najít tady. Tím se dostáváme k jádru pudla, ano ano, 241ers hrajou hodně pohodovou muziku. Konkrétně je to akustický (politický) punkrock, ovlivněný vším od The Clash, Stiff Little Fingers a The Pogues, přes Nicka Cavea a B.Springsteena až k Bobu Marleyovi. Jestli v tom teď máte trochu maglajs, tak vězte, že jestli se vám líběj kapely jako Flogging Molly, Against Me, Blood Or Whiskey, nebo jestli ulítáváte na M.D.C. Unplugged, bude pro vás i tahle nahrávka. V některejch partech se dost možná najdou i příznivci rozprávkovejch balad od Dropkick Murphys, hlavně v takovejch „Stories of Old“ a „Gates of Hell“, jejichž sborový refrény jsou jak vystřižený z pozdních hodin irskýho pubu. Za pozornost taky určitě stojí např. vygradování songu „Ronnie Goes To Heaven“, kde se jednotlivý vokály přezpívávaj a doplňujou a tvoří tak hodně povedenou pasáž. Mimochodem takhle familiérně kapela opravdu nazývá Ronalda Reagana (škoda, že zrovna k tomudle songu není v bookletu text), kterej song zakončuje opravdu stylově: „Raději uvidím svou dceru zemřít nyní, a stále věřící v Boha, než aby vyrůstala v komunismu a jednoho dne zemřela nevěřící.“ No, je vidět že tenhle ultrakonzervativec to se svým křesťanským antikomunismem myslel dost vážně.
Tenhle štýlek by šel těžko produkovat bez vyváženejch melodií, takže jasně, najdete jich tady víc než dostatek. Zároveň se ale povětšinou nejedná o žádný extra cajdáky, většina skladeb má svoje tempo a příjemně odsejpá. Podstatným faktorem v celkovym soundu je nazvučení baskytary, jejíž rozmanitou linku si je díky tomu možno stále vychutnávat. Ostatně ani nazvučení ostatních nástrojů nikterak nepokulhává a je velice zdařilý, což při začlenění tolika rozmanitých hudebních těles (kromě klasiky třeba harmonika, akordeon, banjo, piáno, viola a další) nelze brát na lehkou váhu. Na albu se jako speciální hosté mihnou i lidi z The Hold Steady, World / Inferno Friendship Society a Morning Glory.
Máme tady tedy akustický (folkový) protest punk, kráčející ve stopách Billy Brag, The Clash, Against Me!, akorát v klidnějším tempu. Zkrátka pohodová muzika, ale s myšlenkou a nekompromisními texty, což místama vytváří zajímavej kontrast. Nejsou to sice melodie, které se okamžitě nesmazatelně vrejou pod kůži, ale výsledek zní přesto velice příjemně a osvěžujícně, prostě příjemnej relax. A člověka nutí zamyslet se nad tím, kolik rozmanitejch podob punkrock může mít…
01. America Loves the Little Children (and So Does God) 02:32
02. The Ballad of Ronald Timbers 01:57
03. Marching 02:02
04. Ronnie Goes to Heaven 03:39
05. Stories of Old 03:29
06. Supreme Trading (New York Is the New York) 02:28
07. Little Town of Bethlehem 02:36
08. Bull Market Blues 03:20
09. Gates of Hell 03:10
10. River´s Edge 03:00