Amanita Muscaria – Soma

Tuhle polskou partičku netřeba v některejch končinách ČR sáhodlouze představovat, protože už tady odehrála hezkejch pár koncertů. Jestli správně počítám, tak albu „Soma“ předcházely 3 demáče a jedno regulerní CD/LP „Nieoczekiwanie“ z roku 1999. Nojo, AM už to nějakejch pár roků drhnou a je to znát. O technickejch kvalitách jednotlivejch kapelníků netřeba polemizovat, to co ale tuhle nahrávku jednoznačně táhne, je kytara.

AM nemůžu označit jako klasickej hardcore punk, protože pod tímhle pojmem si představuju přeci jen něco trochu jinýho, spíš bych je popsal jako hardcore s punkovejma melodiema či rytmikou a spoustou melodií, nebo punkrockovej hardcore. Od svejch dřívějšků trochu ubrali na syrovosti a přidali dost melodií a právě díky nim album nepůsobí jako nějaká divočina, přestože je celkem rychlý. Po celou dobu si navíc drží dost konstantní úroveň, ale kdybych přece jenom musel nějaký vály vypíchnout, tak by to určitě byly „Prosba o piosenke“ a „Watykanski supermarket“. Co mě ale dostalo asi nejvíc, je špičkovej zvuk. Všechny nástroje jsou skvěle vyvážený a libově si můžete vychutnat i ty, který jindy na zvuk doplácej asi nejčastějc (přechody, hajtka, baskytara – to basový podkreslování je fakt dokonalý, nepamatuju se kdy jsem slyšel takhle dobře nazvučenou basu). Polský kapely mě vždycky přišly svým způsobem samy pro sebe charakteristický (samozřejmě jsou i vyjímky – 1125, Second Age) a AM vlastně nejsou vyjímkou, nicméně jim ten polskej punkrock prostě sluší.

CD je balený jako digipack, booklet je udělanej stylově – líběj se mi tématický fotky k jednotlivejm textům, škoda, že ty jsou jenom v polštině.

Seženete v distribuci Lewisit Records na mejlu michal.kl@seznam.cz.