Angry Brigade – No Masters No Slaves

Tak jsme se dočkali. A-Brigade ustály několik změn v sestavě (kytara, bicí a jeden ze zpěvů) a po skoro 5 letech existence vydávají svoje debutové album. Kluci už od svejch počátků drtili naštvanej punk hranej pěkně od podlahy, punk vycházející z vnitřku, nikoliv založenej na venkovním outfitu, kterej je pro mnoho kapel základním stavebním kamenem a na něj se to spíš nabaluje. Původně jí dali dohromady bejvalí členové Exekuce, Red Silas, VPK a Anthropoid, což v kombinaci s inspiracema (Crucifix, GBH, English Dogs, Skeptix, Conflict, Partisans) jasně hovoří o tom, že rozhodně bylo na čem stavět.

Hned úvodní intro nastoluje tu správnou „bojovou“ atmosféru, která se alba drží po celou dobu jako klíště. Rychlej nasranej hardcore punk, jehož charakteristickým rysem jsou dva zpěvy, který se navzájem prolínaj, přeřvávaj a doplňujou. A protože má každej z frontmanů dost rozdílnou barvu hlasu (a i s nima jinak pracujou), sedí to dobře k sobě. Není potřeba očekávat od zpěváků bravurní pěvecký výkony, o to tady vůbec nejde. Z vokálů je cejtit zloba, afektovanost, znechucení okolním světem a neochota podřídit se vnějším tlakům a ohnout hřbet – a to tě nutí zatnout pěst a cedit skrze zuby texty společně s nima (a to nejen „olkops ar bastrc!“, heh). Martinovy bicí to navíc neustále ženou nelítostně dopředu a to je dalším hnacím motorem Angry Brigade, celý album odsype v rychlým tempu. Na všem se měrou vrchovatou podepisuje na míru ušitej zvuk (konečně! Aniž bych se chtěl kohokoliv dotknout, přijde mi, že tudle kapelu prostě většinou zvukaři nedokážou pořádně nazvučit – no, o to líp se pak todle CD poslouchá), hlavně ty singalongy maj v sobě potřebnou sílu a dávaj ti jí pořádně pocejtit – není jich sice přehršel, ale když přijdou, tak to stojí za to (Rosa Parker, Být nebo mít). Náhodou také není, že na koncertech od AB uslyšíš cover od Sin Dios, jistá hudební podobnost by se tady dala určitě najít, akorát AB jsou hozený víc do punkrocku.

Angry Brigade používaj jako jednu ze svejch hlavních zbraní to, co se pro řadu dalších kapel stává kamenem úrazu – texty. V nich se nikdo nechytá za srdce, nebrodí se v niterních pocitech, kapela neshazuje sama sebe prostřednictvím křečovitejch klišé ani se bezmyšlenkovitě neutápí v nihilismu. Naopak se snaží vzdorovat a zpřetrhat řetězy, kterejma je spoutaná dnešní společnost a my samotní koneckonců taky. Ano, takhle nějak si představuju texty punkový kapely, žádný kecy o hovnech ani plácání ledabyle do větru – ukážem prstem na všechno, co se nám nelíbí a řeknem to pořádně nahlas! K dobru přičti i fakt, že jsou až na vyjímky (P.M.76-03 a částečně Police State) všechny česky a oproti koncertu je jim taky dobře rozumnět. Ostatně i tak si je můžeš přečíst v bookletu.

Ještě bych chtěl upozornit, že kapela se stejnym názvem pochází i z Říma (ty hrajou čistý HC a to pěkně zhurta), takže popletové pozor 😉

Debut Angry Brigade dopadl podle očekávání na výbornou, zde zní všechno ještě o 100% líp než na koncertě – ale to bych přičetl tomu zvuku… Takhle zní punkrock!

(křest CD proběhne 15.března v klubu 007 v Praze, kde Angry Brigade vystoupí po boku Last Strike a Non Servium. Tenhle fajny večírek pro pohodové lidičky si nenechte ujít, bude to famfárové!)