Another Breath – The God Complex

Jestli máte rádi kapely jako Chain Of Strenght, Comeback Kid, Gorilla Biscuits, Battery, Betrayed, apod., pravděpodobně už jste se s Another Breath setkali dříve. Nicméně vzhledem k tomu, že od posledního „Mill City“ (2005) o nich nebylo prakticky slyšet (mimochodem ten samý rok jsme je mohli vidět v Praze společně s Verse), mohlo se snadno nabýt dojmu, že už nefungujou. Z čista jasna ale přišla zpráva z Panic Records, že právě u nich vychází těmdle amíkům dva dny před vánocema jejich třetí album (recenze byla psaná v půlce prosince).

V případě, že doufáte, že se od minulé desky nic nezměnilo, tak vás zklamu, protože se změnilo. „Mill City“ na to šlo víc od podlahy, víc přímo, zde už se přeci jen častěji zpomaluje a jestli se vám na „Mill City“ líbil stupeň syrovosti, té zde také poněkud ubylo. Na stranu druhou zde jsou minimálně v první půlce výraznější refrény, což může také leckomu vyhovovat. Řvanej vokál ale dává šťávu nejenom sypačkám, ale i rychlostně volnějším místům a celkově našlapanej zvuk dojem podtrhává. Hlavně první čtveřice válů je pecka za peckou. Co se týče textové části, tak v té to pánbíček schytává ze všech stran („betrayed by a god that never knew our fucking names“, „god´s dead – i´m alive“) a skoro v každém songu. Najdou se však i vyjímky jako třeba „Dogtown“, kterej se narozdíl od většiny ostatních (odkazujících na různý knihy a povídky) věnuje skateboardingu. A to určitě nejen proto, že „Dogtown and Z Boys“ z roku 2001 je oblíbeným dokumentem členů kapely. Mimochodem v této skladbě se jako host objeví Chuck Hickey z Black SS. Ale ještě se vrátím k titulnímu fláku „The God Complex“, kterej je sice pomalej, ale v kombinaci s textem (ukázka níže) a vokálním projevem zpěváka z něj mrazí v zádech a to je prostě vončo, to je to kouzlo atmosféry a nálady.

Nemyslím si, že Another Breath nahráli svou nejlepší desku, rozhodně se jim ale povedla. A nebejt trochu slabší druhý poloviny, kde to zachraňujou „Makyo“ a „Eleventh Hour“, bylo by to ještě lepší. Jestli máš rád/a energickej oldschool hardcore řízlej punkem, kterej sice postrádá větší invenci, ale překypuje energií a intensitou, jdi do toho. Vychází na CD (digipack s plakátem) i na LP (limit 500 barevnejch ks). A teď to co bylo slíbeno:

„I lost my faith in God somewhere back round ´89. When my old man came home piss drunk smelling like a whore. And I saw my mother cry. Yeah, that´s the day that God died. That´s the day I realized I was all alone. (….) Cause my father´s gonna die alone with the TV on. And I don´t wanna die alone with the TV on. There´s still no God.“