Anti-Flag – The People Or The Gun

Někde jsem četl, že politické kapely určitě nejsou pro každýho, ale Anti-Flag říkají, že nezáleží na tom kdo jste, všichni jsme v tom namočený společně, ve věcech špatných i dobrých. Ať patříte k jejich příznivcům nebo vám tahle kapela zrovna dvakrát nevoní, na jednom se asi všichni shodneme: Anti-Flag jsou nesmírně aktivní. Jejich neskutečnou energii, zápal a „výkonnost“ jim nemůže nikdo upřít, a to budeme-li mluvit o aktivitách hudebních, občanských nebo politických.

Výsledkem té hudební je jejich v krátké době další nové album – jestli správně počítám, tak už deváté v pořadí. Anti-Flag při první možné příležitosti vzali roha od major labelu (RCA, spadající pod Sony BMG), kde vyšly jejich poslední 2 alba, a přesídlili k „poněkud zkousnutelnějšímu“ vydavateli, kalifornskému SideOneDummy, pro nějž si svůj nový materiál nahráli a produkovali sami ve vlastním studiu. Asi nemá smysl zdůrazňovat, že tahle partička rozhodně nehodlá ustoupit ze svých hlasitých kritik ani po odchodu G.W.Bushe z Bílého domu a návratu zpátky k flaškám whiskey. Zajímavější je spíš sledovat tvrzení, že se kapela vrací zpátky ke svým kořenům a k dobám „Die For The Government“. Řekněme si to tedy hned na rovinu – tohle tvrzení berte s velkou rezervou.

Pravda, hned počáteční vál „Sodom, Gommorrah, Washington D.C.“ tomuto tvrzení celkem nahrává, slušnej odpich hned z úvodu. Nicméně hned následující skladba ve středním tempu a s melodickejma popěvkama vás vrátí zpátky na zem a hlavně k novější tvorbě. Následující „The Gre(a)t Depression“, jakoby kombinující celtic / folk punk s Lawrence Arms, dojem ještě více utvrzuje. Oproti tomu čtyřka se rozjíždí kytarovou vyhrávkou, jaké známe právě z dob „Die For The Government“ a s pátym válem přichází patrně největší nášvih týhle desky. Nemá smysl vyjmenovávat všechno, zjednodušeně řečeno návrat ke starší tvorbě se koná v poměru maximálně půl na půl, jako celek rozhodně ne. Za zmínku určitě stojí také titulní vál, ke kterýmu Anti-Flag vypustili před časem videoklip a jako obvykle dobře věděli proč. Tohle je totiž jasná hitovka, která se albu postará o patřičnou reklamu.

Anti-Flag ale pro mě osobně vždycky znamenali víc než jen kapelu nebo muziku, šlo hlavně o myšlenku. Tuhle kapelu modelujou texty, a jejich angažovanost je to, čím se nejvíc odlišujou od všech těch tuctovejch trendy „produktů“, který nám servírujou masmédia a označujou je za punk. Proto taky nechápu, že label rozesílá promo kopie nového alba kapely tohoto ražení bez textů. Ač jsem se vždycky těmto „nevděčnickejm nářkům“ chtěl vyhnout, tady mi to zkrátka hlava nebere. Copak zde stačí seznam skladeb na papírku? Kam se vytratilo to, co Anti-Flag dělá Anti-Flag? Tohle je přeci ta část, na kterou se v tomto případě vždycky kladl největší důraz… hm, ale už dost brekotu, holt se muselo zapátrat na netu, kde už se něco objevilo. Opět se dočkáte standartní záplavy textů, používaných jako ostré náboje a chrlících kritiku na místa, která si to zaslouží nejvíc. Anti-Flag si berou na mušku americkou zahraniční politiku, rozdělování financí a nedodržování slíbené pomoci chudším vrstvám obyvatel a lidských práv, manipulování mas prostřednictvím Bible, a mnoho dalších, ale prokazují i naději v lepší zítřky a snaží se o to, aby si člověk uvědomil sám sebe, aby si uvědomil, že není jen číslo, čárový kód a robot na výrobní lince, šroubující celý život pro uspokojení zájmů lidí z Wall Streetu.

Novému albu Anti-Flag rozhodně nechybí hudební pestrost a rozmanitost a závěr bude z mojí strany znít asi poněkud alibisticky, nicméně tak to prostě je: jestli se vám Anti-Flag líbili do teď, budete nejspíš spokojený i s jejich novou deskou. Jestli vás nikdy moc nebrali, asi byste měli obrátit pozornost spíš na něco jinýho…