Antidote – Another Dose

Kdyby se mě někdo zeptal na kapelu, která drhne poctivej punk, okamžitě ze sebe vychrlim: Antidote! Čtvrtý album týdle holandský dobrůtky vyšlo sice už před pár měsícema, ale nedá se nic dělat, svý místo tady prostě musí mít a ostatní budou muset chtě nechtě počkat.

Některý kapely se neustále snažej, aby žádný jejich nový album neznělo jako to předchozí, aby přicházely pořád nějaký inovace, ale to rozhodně není případ Antidote, protože všechny jejich desky zněj prakticky stejně. K tomu ale musim jedním dechem dodat, že stejně dobře! Oni to zkrátka nemaj zapotřebí, protože to co dělaj, dělaj na výbornou. 12 pecek prvotřídního pogopunku, soustavně hnanýho dopředu rychlejma bicíma, musí nakopat řitě i těm, který tenhle styl běžně nevalej. Na Antidote je ale asi nejkrásnější to, jak z jejich hudby čiší ta 100% upřímnost, která dneska spoustě kapelám chybí. Tahle čtveřice (občas doplňovaná kolosálním zlobrem Huibem za mikrákem) si pořád jede tu svou, aniž by se nechávala ovlivňovat jakýmikoliv okolními trendy, zde nenajdete žádnej hardcore ani crust, natož nějaký slintárny, jejich muzika není přehnaně agresivní a přesto si drží ten nasranej drajv. Antidote zkrátka nic složitýho nevymejšlej, naopak to ženou pořád a stále přímo na bránu a v tom je jejich síla. O zpěv se navíc na střídačku dělí víc lidí (který se občas doplňujou a „přeřvávaj“), což působí maximálně dobře. Většina songů má kolem 2 minut, všem to neuvěřitelně šlape a jak je u Antidote zvykem, slabý chvilky tady budete hledat velmi těžko. Nachytat se nás možná snažej při songu „Laat me met rust“, kterej se rozjíždí celkem vlažně, pak se ale kytara zrychlí a začně najíždět na sypavej refrén. Vy už víte, že to přijde, zejména když se k tomu přidá víření na rytmičák, začne vám vřít krev v žilách, víte že se ten výbuch blíží a už ho strašně chcete … a pak to přijde – hodně, hodně šťavnatej refrén, kterej si díky předchozí pomalejší pasáži a následnýmu nájezdu vychutnáte mnohonásobně víc, než kdyby ten vál odsypával už od začátku. Todle se klukům fakt královsky povedlo – těžko se to popisuje, todle se prostě musí slyšet! Mezi další pecky patřej určitě záseky „Negativity“, „No!“, ale jednoznačně největší peckou je tady (aspoň pro mě) výhrůžná „Camera“. Texty sice k dispozici nemám, vyjímečně nejsou ani na webu kapely (v bookletu však určitě budou), ale vypadá to na poměr anglicky a holandsky zpívanejch 10:2.

Možná jsem zbytečnej pesimista, ale po předchozích 3 deskách jsem si říkal, že teď už musí zákonitě přijít nějakej pokles kvality, ale Antidote mě dali zaslouženou facku, protože nic takovýho se nekoná! Jasně, neskrývám sice, že tuhle kapelu miluju, ale to neznamená, že bych jí nedokázal vytknout její nedostatky – tady ale opět žádný nevidim. U Antidote byste zkrátka neudělali chybu koupením jakýhokoliv z jejich alb, protože tadle kapela je ta nejlepší reklama na punkrock. A já se jim opět klanim až na zem…