Bad Dreams Always – 20 Centuries of Hate

Přistane takhle člověku ve schránce obálka s cédéčkem ze Švédska (děkuju vážené paní pošťačce, že tentokrát zásilku nepoložila před barák na chodník, fakt milý). Paráda. Uvnitř kapela, o který jsem nikdá neslyšel. Na obalu nápis „20 století nenávisti“ a přiložená samolepka s textem „brutal hatecore since 88“. Tak moment, todle na důvěryhodnosti zrovna nepřidá, řikám si „cotodoprdeleje“. První co mě napadne si přečíst texty, jenže to by tam musely bejt. Názvy válů buď nic neříkající nebo ve švédštině, takže taky vim hovno.

Já vim, název labelu mluví dost jednoznačně, ale v dnešní době člověk nikdy neví, za co se ty zmrdi budou maskovat zejtra. Nezbejvá než zapátrat. Koukám všude možně po netu a kapela vypadá ok, tak snad to byla jen taková slovní hříčka nebo fórek, narážka, nebo to pánové používali ještě dřív, než tenhle termín prolnul s naprosto jinou vrstvou.

Zjišťuju, že label Anarkopunx Records koncem března ukončil svou činnost a k mýmu překvapení zde vyšly v minulosti nahrávky třeba od Warvictims, Human Error, Dodeskaden, From The Ashes a dalších. Ok, no dobře hoši, začínám vám věřit. Navíc z historie BDA lze vyčíst, že fakt hrajou od roku 1988 (!!) a její členové se ochomejtali i v kapelách jako Suffer (ne těch z jihu Čech) nebo v legendárních Kazjurol (ty hráli mj. i cover od Bad Brains, takže se už definitivně vyjasňuje), a že původní bubeník BDA teď bouchá s The Hives. Vynecháme všechny vydaný nahrávky, v sestavě se objevil i bubeník Dead Reprise a na aktuálním albu se podíleli i noví členové – basák Figge z RIF a bubeník Krigge z Fear Of War. Uf, oddechl jsem si, jsem jen paranoidní.

Rozpolcení číslo dva je označení hudebního stylu. Hardcore thrash crust metal ? BDA bejvaj označovaní jako mix ranejch D.R.I. se syrovostí a hrubostí The Accused a energií S.O.D., ale tim bych se zas tak úplně neřídil, vono je to mnohem složitější. Někdy je to zběsilý, někdy je to hrubý a valivý a někdy je to … Stylů se tady prolíná hodně, zevrubně to můžeme vzít od švédskýho hardcore, přes 90´s kalifornskej hardcore punk, metal, sem tam nějakej ten crossover riff a dostaneme se až ke špinavýmu crustu. Záleží, jakej vál zrovna valí. Jednou se sype zběsilá trojice / čtveřice riffů, žhavenejch v ostrym tempu a podruhý se na vás vyvalí těžkotonážní metalickej crust alá Skitsystem (třeba vál č. 3 nebo 7). Původně jsem chtěl napsat švédskej hardcore s thrash a temnými crust vlivy a metalickou kytarou, ale vono je to prostě zamotanější. Někoho by mohlo napadnout, že chlapci se nemůžou tak úplně rozhodnout co vlastně hrát, ale vzhledem k tomu, že spíš než o chlapce se jedná o zralé pány, řekl bych, že na ně za tu dobu mělo vliv tolik kapel, že se to zákonitě musí někde projevit. A tady se to projevuje skoro všude. Nenechte se ale mýlit, nejedná se o žádnej nejednotvárnej mišung, vono to v komplexu zní vážně celkem slušně.

CD navíc obsahuje kromě fotek i video, které (jestli to správně chápu) muselo být odstraněno z youtube. No nevim, přesto jsem ho tam našel. Na druhou stranu nedivil bych se, páč uřezaný hlavy, vyhřezlý oči, pitvy, atd. – nic moc příjemného. No, BDA ho na CD hodili pro jistotu rovnou třikrát :)) Nejlepší vály: Blood Shit o Punk, Du skall Sjudas.