Bestia Triumphans – Všichni v jedný hře

Ty vole, další výborná kapela z Rožnova! Ikdyž, počkat počkat, Bestia Triumphans přece nejsou z Rožnova … No, voni jsou sice z Havlbrodu, ale nevim kdy jsem naposled slyšel kapelu, která by se svým stylem tamnímu soundu natolik přiblížila, která by zněla takhle rožnovsky a přitom byla odjinud.

„Existují kapely, které jsou za všech časů a okolností středem zájmu a pak můžou být také kapely, které si někde v ústraní hrajou to svoje“ – říká promo text k týhle desce a sedí to jak prdel na hrnec. V případě Bestia Triumphans je to ale velká škoda, protože tahle nahrávka je kurevsky dobrá. Po hříchu můj jedinej dosavadní kontakt s BT (až do vydání tohodle CD) byl jejich koncert v Liberci někdy v roce 2006, kde hráli spolu se Sick Terror a musim říct, že už tenkrát jsem čuměl, jak svejm brazilskejm bratrům ve zbrani nezůstali nic dlužný. Tenkrát mě dostali. Další vývoj týhle smečky mě pak určitě i z velký míry kvůli geografické vzdálenosti jejich působiště tak nějak unikal. Po hříchu.

Jejich druhé album má takovej nenapádnej a pozvolnej nájezd, ale o to přirozenějc to pak najede. Už začátek svědčí o tom, že se schyluje k něčemu mimořádnýmu. Špinavej punk. Rozvrzaný kytary. Pohrávání si s rytmikou. Zdvojování zpěvů. Neotesanost. Zlověstný a špinavý poselství. A důkaz, že punk nemusí být nutně jen „primitivní“ řezání třech akordů furt dokola ve stereotypním rytmu (ikdyž nic proti!), s melodií a rytmikou si lze pohrávat, aniž by to cokoliv ztratilo na tahu a údernosti. Díky zpěvům nezní celek nikterak extra agresivně, ale přesto si po celou dobu udržuje útočnej a nepodannej tón. Tak nějak mi to připomíná míň fanatickou verzi „Vždyť strojům tolik chutná“ a to je v mých očích sakra velkej kompliment, ikdyž tam byly přeci jen větší hitovky, mělo to ale prostě podobnou strukturu, postupy, náboj a hlavně atmosféru a náladu. Není to tak drzý, ale je to na nejlepší cestě. Občas v tom jsou slyšet i záchvěvy jihočeskejch brigád (starší věci od Dezinfekce, apod.), ale opět se opakuju – Rožnovsound tady hraje prim. Jeden ze zásadnějších momentů přichází ke konci, když už podvědomí našeptává, že se schyluje ke stereotypu a náboj začíná pokulhávat. V té chvíli vás ale dostane do varu paradoxně celej instrumentální song bez zpěvu, výborně podanej. Úder v tu pravou chvíli! A přestože tuhle nahrávku jasně charakterizujou kytary, bez kterejch by to byla úplně jiná kapela, v mejch očích asi přesto hrajou první housle bicí. Ale může to být sporné, všichni si to dávaj parádně. Vtipná návaznost poslední dvojice válů pak už jen dokresluje celkovou nápaditost a vyzrálost desky.

Tohle je přesně ten typ alba, který můžete točit furt dokola a jen tak vás neomrzí. Chtěl jsem napsat, že jak mě před rokem tak příjemně překvapili svým LP 6mas, tak teď se mnou to samý provedli i Bestia Triumphans. A jak tak koukám, recka na 6mas byla nahozená o den přesně před rokem, není to symbolické? Tohle album je zkrátka výborný, netřeba psát víc. Jo a vinyl s obalem na ultratvrdém kartonu vyjde na jaře.