Bleeding Through – This Is Love, This Is Murderous

O této americké kapele jsem se poprvé dozvěděl až z kompilace Trustkill records (Blood, sweet and ten years) a okamžitě mě nadchla. Hrají v šestičlenné sestavě, kterou si můžete detailně prohlédnout na bookletu (obsahuje mimo fotek členů kapely a textů také informace, na jaké nástroje a aparatury hrají anebo jaké oblečení kapela nosí…). Booklet je opravdu povedený, všude najdete kapky krve, detailní záběry propíchlého srdce a jiné slaďárny. V poděkování najdeme také velký dík ´celé kalifornské hardcore scéně´, takže pokud má někdo pocit, že tato hudba nemá s HC nic společného, tak se dost plete.

Když jsem se pídil po tom, co vlastně Bleeding Through hrají, bylo mi řečeno, abych si vzal ´to nejlepší´ z metalu a ´to nejlepší´z hardcoreu a spojil to dohromady. Přišlo mi to dost nadsazené, ale zároveň mě totálně dostávala super věc z kompilace – Love Lost In A Hail Of Gun Fire. Tenhle song startuje celé album a spolu se čtvrtou věcí – On Wing Of Lead je najdete na výše zmíněné Trustkill kompilaci. Je asi dobré dodat, že pro majitele PC se skrývá dárek v podobě dvou povedených klipů právě těchto dvou písní. Opravdu vynikající. Nemohl jsem přehlédnout v moshujícím davu lidi s X na rukou. O tom, jestli sama kapela je sXe nevím, ale příznivce mezi USA Straight X Edge určitě má.

Abych se vrátil k samotnému albu. Obsahuje 15 věcí, z toho 3 songy jsou z koncertů + 2 videa. Třináctá a čtrnáctá věc se jmenuje Revenge I Seek a jednou je to studiovka, podruhé živák. Mimo jiné, naživo se mi líbí mnohem víc. Atmosféře koncertu přidává i pokus o zpěv publika, který mě poprvé dost rozesmál 🙂
Hudba sama o sobě je dost různorodá. Některé věci mi přišly jako čistý hardcore a z ničeho nic se do nich přidaly klávesy, které celý ráz muziky změnily až někam k doom metalu. Klávesy v Bleeding Through opravdu dělají hodně a jediná žena v kapele – Marta, má opravdu cit pro to, kdy se do této hudby hodí a kdy ne. To byla vlastně jedna z prvních věcí, která mě na BT chytla. Další jsou neuvěřitelně propracované bicí. Krom všudypřítomné dvojšlapky jsou to i neustálé změny rytmů. Nádhera.

Texty mají hlavu a patu a občasné citové výlevy typu it´s all for you, always were a simple love story, you were everything that I ever hoped and dreamed mě opravdu chytly za srdce. Nic originálního, ale v jejich podání mi přišlo naprosto samozřejmé to, o čem zpívají. To samé platí o textech o krvi a smrti a podobných příjemných tématech…

Kdybych měl toto album shrnout, tak od potetovaného zpěváka (na ruce má mimo jiné obrovskou Misfits opici) přes zpěvačku se zelenými rty a mrtvolným výrazem ve tváři až po poděkování Thank you very fucking much 🙂 mi celé album přišlo jako naprosto parádní. Hodnocení 10 z 10 ze zásady nedávám, ale 9/10 si podle mě album stoprocentně zaslouží.