Chaos UK – LP 1983

Po výborném „Slumworld“ od Restarts se Papagáj vytasil s re-edicí další nesmrtelné klasiky. Tentokrát ale sáhneme mnohem hlouběji do historie, konkrétně do roku 1983, kdy vyšlo debutové LP legendárním Chaos UK. A protože tuhle re-edici beru spíš právě jako takový zpětný pohled na výpověď jedné punkové generace, i tuhle „recenzi“ pojmu trochu netradičně, spíš jako okénko do minulosti. Vono to v případě týhle kapely asi bude stejně zajímavější čtení právě takhle, hehe.

Jak trefně poznamenal Ian Glasper: „Chaos UK stejně jako jejich parťáci Disorder ztělesňovali mentalitu „kravál, ne hudba“, přestože dokázali paradoxně mezi vším tím hlukem složit několik skvělých melodií.“

Chaos UK vznikli v roce 1979 ve městě Portishead, ležícím nedaleko Bristolu. První songy vznikaly v továrně, kde se CUK rozhodli mít zkušebnu. Muzika stála za prd a texty se motaly kolem (dnes už klasických) témat jako jsou sociální problémy, vláda, nezaměstnanost, autority a fízlové (v té době tam fungovalo tzv. „SUS“ – zatčení na základě podezření, takže ani není divu, že to punks často schytávali a vraceli jim to aspoň v podobě textů). Debutové čtyřpísňové EP „Burning Britain“ původně vznikalo jen jako legrace a zábava ve studiu s pár kámošema, jenže kazeta se dostala k Simonu Edwardsovi z Riot City a tomu se k údivu mnohých nahrávka docela zamlouvala, takže za chvilku bylo EP na světě. Singl vyšel v březnu 1982 a nakonec se držel víc než měsíc v nezávislé hitparádě, kde to dotáhl až na 8. místo. O pár měsíců později pak vychází zlomové EP „Loud, Political and Uncompromising“, na kterym už si kapela dala víc záležet a na výsledku to bylo znát. Tři vály zběsilého noise punk thrashe tenkrát vyrážely dech svou tvrdostí a rychlostí, do té doby nikdo nic takového nehrál (a od té doby je následovalo tisíce noisecore kapel). Chaos UK už v té době působili jako pohroma. Nejen že k nahrání EP kradli aparát majitelům studia (kterým – k jejich vzteku – nepomohlo ani to, že si jej před kapelou zamykali do skříní, výrostci se do nich prostě vloupali a nástroje si „půjčili“), oni se ani nesnažili hrát na nějakou seriózní kapelu. Dokonce ani před koncertama neladili nástroje, prostě se zapojili a hrálo se. No hrálo, spíš se spustil chaotickej bordel, kdy hrál každej něco jinýho, bubeník padal ožralej ze židličky a basáka pro jistotu radši neustále někdo odpojoval. Mimochodem, takoví Abrasive Wheels na jednom koncertě dokonce odmítli vystoupit, když zjistili, že mají hrát s Chaos UK. No, obecenstvo jejich „výkony“ často oceňovalo po svém a tak Chaos UK opravdu dostávali svému názvu na 100%, haha.

Ostatně, Simon Edwards později kapelu dokonale vystihl v bookletu jejich CD „Flogging the Corpse“:
„Ze všech kapel, které se objevily v těch opojných začátcích 80. let na Riot City, byli Chaos UK možná nejlepší, nebo nejhorší, to záleží na tom, jakou důležitost přikládáte normalitě. Nikdy jsem nebyl vystaven takovému násilí, zastrašování a vyložené zlomyslnosti, jako ze strany této naprosto nespolupracující, skrz naskrz zrůdné a drzé bandy deviantů. Byli neustále namol, nebo sjetí něčím jiným. Nahrávání, koncertování, masterování a další nezbytné práce byly díky těmto uřvaným příšerám prakticky nemožné. Tato kolekce jejich raných sraček je jen další příklad hovadské zrůdnosti, které jsem tehdy musel čelit. Neměl jsem jinou možnost. Kdybych to nevydal, ohrozilo by to samotnou moji existenci. Co jsem mohl dělat? Špatná zpráva je, že pachatelé jsou pořád na svobodě a já žiju v hrůze. A co hůř, mám je rád!“

Debutové LP vyšlo v dubnu 1983. A podle reakcí z té doby po předchozích dvou EPs očekávání zrovna nenaplnilo. Což ovšem neodradilo punks v tom, aby jej hojně kupovali a dostali jej tak na 6 týdnů opět do nezávislé hitparády. Podle slov kytaristy Andyho nebyla s výslednou nahrávkou spokojená ani samotná kapela, podle jeho slov jí nahráli příliš narychlo a protože neměli na producenta peníze, produkovali si jí sami. Během nahrávání navíc kvůli neshodám opouští kapelu zpěvák Simon Greenham, takže vokály nakonec musí nazpívat basák Adie Chaos (v bookletu je za basou podepsaný Nige, ale ten ve skutečnosti na desce vůbec nehrál, dělal pouze kapele bedňáka). Po Simonovi opouští sestavu i znechucenej kytarista Andy Farrier. I přes všechny problémy ale deska zrodila jeden z nejoblíbenějších válů Chaos UK, „Farmyard Boogie“, což osobně nechápu, protože tenhle vál je fakt lopaťárna a nejslabší kousek na albu 🙂 Favority bych rozhodně našel jinde. Ale tahle skladba paroduje „buranský“ západoanglický přízvuk (v intru k tomudle válu kvokaj slepice :D) a tak není divu, že si jej spousta fanoušků Chaos UK oblíbila. Ale ještě zpátky k samotné desce. Později totiž padla hláška „napadlo nás dokonce, že bysme to zmasterovali a vydali znova, ale nemohli jsme najít pásky s masterem“. No a tohle album nyní vychází na CD i LP (na vinylu poprvé od roku 1984!) právě v nové zremasterované edici. No řekněte, nemáte chuť si jej pořídit? 🙂

Když jsem to citací Iana Glaspera začal, jeho citace by to taky mohla celkem stylově zakončit: „Dá se směle tvrdit, že dokud existují nahrávky Chaos UK, pořád na světě zbývá trochu anarchie.“

(inspirací a zdrojem byla kniha „Burning Britain – historie punku ve Velké Británii“)