Co-Ca – Řád potvrzuje chyba!

Typ: CD
Rok vydání: 2012
Label: Papagájův Hlasatel
Délka: 27:43
Autor: Buky
Hodnocení:
Odkaz: LINK

Rodí se furt fízlové při zatmění slunce? Máme ještě stavět Sochu svobody z plastických trhavin? Ještě pořád si mozky z celofánu kupují vzpouru? Ne tak docela, ikdyž …

Pustit si tohle album bezprostředně po doposlechnutí splitka Adacta / Jonestown je jak pustit si Katapult po Sepultuře. Na druhou stranu tydle uvolněníčka přijdou občas dost vhod a když to sedne, je ten kontrast vyloženě k užitku. Tady šlo spíš o jinou věc. Co-Ca pro mě byla vždycky punk v pravym slova smyslu, jeho předním představitelem a xichtem jeho těla. A to díky albu „Vždyť strojům tolik chutná“ (1997), který považuju za jednu z nejpunkovějších nahrávek, který u nás kdy vznikly. Ostrej, štiplavej a syrově nekompromisní sound a maximálně kousavý, jedovatý a útočný texty, výborně a do značné míry originálně napsané. Následující desky ale už v mých uších neměly takovou šťávu a tak jsem z týhle „nový“ měl taky dost rozporuplný pocity vlastně už předem. Nový v uvozovkách, protože tahle nahrávka vznikla už v roce 2003. V roce 2007 pak vyšla na vinylu a nyní – skoro 9 let po jejím vzniku – i na CD, kapele už bohužel in memoriam.

Začneme obalem, kterej mi jakožto zastánci tzv. „konspiračních teorií ohledně 9/11“ tématicky imponuje. Na rozmatlávání toho, proč odmítám oficiální verzi amerických médií (a soudě dle těchto indícií předpokládám, že i kapela), tady ale není momentálně prostor, to je zas jiná písnička. Když jsme u těch písniček, Co-Ca zde pokračuje v nastoleném trendu zvolnění a ubrání na agresivitě. Byť taková ta ranější afektovanost je pod pokličkou slyšet bublat pořád, ale zahalená do roušky znatelně většího melodična a rockovější halenky (tohle spojení určitě přijde Mirkovi velmi poetické). Popravdě s tím tak nějak pořád trochu bojuju, podobně jako třeba v případě nové Zeměžluče, ale vono je k těmdle dílkům asi třeba přistupovat trochu jinak, bez ohlížení na starý milovaný nahrávky a s čistym štítem to zní ve finále mnohem líp. Vály „Vrah“, „Držkou ryjem dál“ nebo už na první poslech jasný hitovky „Andělský křídla“ (silně evokující vzpomínky na československý kapely z přelomu 80. a 90. let, ať už Do Řady nebo třeba F.P.B.) a „Čeká“ s chytlavou melodií (pravda je, že tohle mi někdo pustit, tak na Complicité Candide bych to rozhodně netipnul) jsou vážně dobrý a najdeme tady dalších pár povedenejch kousků. Vlastně jsem po několikanásobném poslechu zjistil, že se mi tahle deska ve finále taky líbí. Co-Ca nikdy nehrála klasickej punk ve svý typický podobě a tady to máme znovu, ikdyž jinak než předtím. Je to zkrátka Rožnov, kterej ať na to jde zprava, zleva, zespoda nebo zeshora, vždycky je to autetičnost, ke který se dostanete.

S čím se pasuju hůř je ústup jedovatosti a štiplavosti textů (takticky nebo alibisticky by se dalo říct „posun“?), přitlačilo se na poetičnost a rýmovačky. Myšlenka jakš takš zůstává, ale už to není ten frontální útok, spíš takový oťukávání a vysvětlování, než dřívější přímá akce. Ikdyž i tady se najdou záblesky starejch časů, viz třeba „Konkvista“ nebo „Krmič děl“.

CD verze obsahuje navrch ještě dva bonusové vály, jimiž jsou staří známí „Prach“ a „Reinkarnace“ ze splitka s Balaclava. Příjemné zakončení příjemné nahrávky. Ale už si sundejte ty nože z krku.

Tracklist:

1. Vrah 02:02

2. Velkej třesk 01:54

3. Katova pěst 01:08

4. Nechte mě spát 01:16

5. Andělský křídla 04:05

6. Konkvista 02:04

7. Čeká 02:42

8. Věčnost je sen 01:01

9. Sekačky 01:13

10. Krmič děl 02:18

11. Klauna maska 01:47

12. Držkou ryjem dál 02:00

13. Prach 02:14

14. Reinkarnace 02:02