D.S.-13 – The Asian Album

K sepsání několika řádků o tomhle albu D.S.-13 mě vedly hlavně tři důvody: 1) nikde jsem o něm nenašel prakticky žádný info, dokonce ani rok vydání, nejsem si jistej nakolik je to oficiální release. 2) není to zřejmě žádná žhavá novinka, ale teprve nedávno jsem konečně sehnal origoš a o radost z něj se chci podělit. 3) nechci to zaseknout na recenzování jenom novejch věcí, i starší kapely, který už třeba ani nehrajou, tady maj mít svý místo. Takže alibismus mám za sebou a teď směle do vzpomínek na jednu z nejlepších kapel, co kdy plenila naše sluchovody:

Abysme to vzali od podlahy, tak si oprášíme vzpomínky na její stručnej popis, příští týden si napíšeme desetiminutovku, takže si pište: D.S.-13 (plným názvem Demon System 13) se narodili někdy kolem roku 1996 v proslulém švédském městečku Umea, a dohromady jí dali zbylí potomci Revive. Půlka kapely patřila do rodu straight edge, který přežívá dodnes, někteří dokonce používali věc zvanou skateboard a DS-13 tak figurovali mezi kapelama, který spojovali HC a skateboarding. Nejen to měli společné např. s dnešními Common Enemy, spojitosti najdeme i v celkovém hudebním pojetí. Ze současnejch kapel by se dali přirovnat třeba k Deadfall nebo Direct Control, z dřívějších pak k Minor Threat, Black Flag, D.R.I. nebo 7 Seconds. Se sešlápnutym plynem. Demoni dokázali svůj hardcore thrash podat natolik bravurně a s takovou elegantní lehkostí, že se z nich staly legendy naprosto oprávněně. Jak už z předchozích řádků vyplývá, zněli mnohem víc americky než ostatní kapely ze Švédska, ovšem ten jejich energickej rychlej HC v sobě měl navíc velkou dávku oný švédský intenzity a nasranosti a to jim dodává dodnes punc geniality, byť založený na absolutní jednoduchosti, kterou navíc rozhodně neslyšíme poprvé.

The Asian Album vyšlo na Homegrown Records, vydavatelství ze Singapůru. Celkem na něm najdete 34 válů, doslova překypujících totální energií. Prvních 27 je kompletní debutové album „Vad vet vi om kriget„, následujících 6 jsou vály z různejch kompilaček, po nich přichází několik coverů (Refused, Negative Approach, The Varukers, Step Forward, atd.) a závěrečných víc jak 20 minut obstarává záznam z koncertu. Všechno jsou to vesměs krátký a úderný vypalovačky, s kytarou drtící čtyři akordy, kulometnejma bicíma a uřvanym, vychraptělym, afektovanym zpěvem Toma Terrora.

V dnešní hodině si ale něco málo povíme i o textech, z nichž naprostá většina je v angličtině, najdeme tady ale i vyjímky zpívané v rodném jazyce. Demoni samozřejmě zpívaj o vážných tématech (konzum, ALF, sexismus, společnost, nábožensví, DIY, útlak – prostě klasika), ale dokážou i odlehčit a brát věci s nadhledem a tak se určitě pousměješ při textech jako „Per Gessle Must Die“ („destroy all pop music with napalm„) nebo u totálně nasraný a nenávistný „I Hate Silverchair„. Jejich texty jsou tak perfektní kombinací poselství a humoru. A pochopitelně nechybí ani rejpání do vlastních řad (dnes už legendární „if this is hardcore, i´d rather be punk / if this is straight edge, i´d rather be drunk“). Moje favoritní vály jsou tady: If This Is Hardcore, Fight, Down And Out, Nuclear Holocaust, Big Head Small Legs a zmiňovaná I Hate Silverchair (ikdyž takovej refrén u „Society made us do it“ jsou totální Casualties, heh).

Určitě mi to nedá, abych ještě nezmínil, že členy D.S.-13 ještě můžeš znát z kapel jako jsou E.T.A., Bruce Banner, Insurgent Kid nebo The Lost Patrol Band. Takže jestli máš rád/a rychlej a nasranej HC punk, poohlídni se po jakymkoliv titulu od týdle kapely a kup si rovnou ještě ubrousky na utírání slin, tekoucích po bradě. Zvoní!