Death By Stereo – Death For Life

Death For Life vyšlo jako následovník předchozího Into The Valley Of Death z roku 2003. Dopředu se omlouvám všem znalcům a příznivcům týdle kapely, protože já jí až do tohodle alba znal jenom podle názvu, dvou videoklipů a 5-ti songovýho záznamu z vystoupení na Eastpak Resistance Tour. Čili bohužel nemůžu srovnávat s jejich předešlejma albama, natož říct, jestli se ňák hudebně pohli nebo nepohli (ikdyž leccos naznačuje tomu, že pohli). Čili nejsem ani schopnej posoudit, jak výrazně se na nynějšim projevu DBS podepsala změna basáka – todle album už odbrnkal Tyler Rebbe. Hned první co na vás jukne po otevření plastovýho obalu, je pěkně provedenej booklet s jakoby ´vytlačenym´ logem kapely na každý jeho stránce – samozřejmě v něm taky najdete všechny texty a mimo jiné se zde taky dočtete, že ve dvou válech vypomáhá se zpěvem M.Shadow z Avenged Sevenfold. Album začíná skandováním Death for life a pak už se spustí náklep v podobě úvodního songu Binge/Purge, kde se typicky mísej hardcore pasáže s melodickejma zpěvama v refrénu. Prolínaní drsnějších linek se pak vyskytuje snad v každý skladbě, po celou dobu se na vás sype hardcore s metalovejma prvkama (ikdyž v některejch pasážích se to spíš obrací), zpěv je chvílema hodně uřvanej, jindy se spustí melodický vyzpívávání … Z řady výrazně vyčnívá skladba číslo 4 – balada Forever And A Day (ikdyž ten závěr už zas tak baladickej neni :-), která vypovídá o přátelství, jenž přetrvá přes doby dobrý i zlý. No mě osobně tedle song moc nenadchnul, něco takovýho bych čekal spíš od kapel trochu jinýho ražení, ale někomu třeba tedle vál uprostřed toho brajglu (nemíněno špatně) přijde vhod, mě zkrátka ne. Ale možná i právě proto mi zas přišla následná This Curse of Day o to lepší, už jsem se na to přitvrzení vyloženě klepal 🙂 Další zajímavou písní je sedmá Middle Fingers, ve který vám DBS předložej hardcore, punk, metal a dokonce mi to v jedný chvíli v závěru nedalo, abych si nevzpomněl na ranou tvorbu americkejch Kornů. Pozornosti jistě neunikne ani vál předposlední, kterej je pozoruhodnej už svym názvem ´Don´t piss on my neck and tell me it´s raining´ (Nechči mi za krk a netvrď mi že prší´ :-). To, že je album na konci vám závěrečnej song nevymluví, byť se o to svym názvem dost snaží (This Is Not The End), v jeho případě jsem byl jeho atmosférou v refrénu vržen zpátky do středověku. A tedle vál je zrovna ten z metalovějších. Nevim, možná hrajou DBS muziku spíš pro náročnějšího posluchače, pro ty s vytříbenějšim vkusem – tim chci říct, že se určitě nebudou líbit každýmu, na druhou stranu fanouškovskou základnu maj bezpochyby silnou. Kapela se nechala slyšet, že tenhle zvuk hledala fakt dlouho a teď ho konečně našla, a že tohle je to, co jsou opravdu Death By Stereo. Těžko říct jestli to je jenom okouzlení a zápal do novejch melodií, reklamní tah nebo jestli to tak fakt cejtěj. Já bych do jejich dalšího alba neinvestoval, ale u vás to třeba bude jinak, takže todle zas neberte jako směrodatný. Zas nechci, aby to celý vyznělo ňák negativně, tadle deska určitě za poslech stojí.