Death Culture Deprivation – Promo 2K19
Jo jo … někdy prostě máš napsat pár slov o kapele, kde hrajou tvoji známí a kamarádi a ve finále zjistíš po x-tém poslechu, že sedíš a čumíš do monitoru, do sluchátek ti ta nahrávka hraje asi po stopadesátýtřetí a stejně nevíš co máš napsat. Samozřejmě nechceš urazit a nahrávku nějak shodit, takže přemejšlíš a přemejšlíš a přemejšlíš. Nahrávka se ti líbí, v tom není jako problém, ale v hlavě vygumováno, takže začneš psát bláboly, tak jako píšu já teď a doufáš, že tě něco v průběhu psaní a poslouchání napadne. Hm. Nic. Takže repeat. Mezitím si klikneš na FB profil, kdyby tě tam jakože náhodou něco spasilo nebo udeřilo do hlavy. Ok, nic. Takže pojedeme jakože od začátku jo? DEATH CULTURE DEPRIVATION. Projekt stále aktivního Máry Gasmaska a kámošů z Vysočiny z a kolem Lycanthrophy se motajících. Sestava teď netuším jestli se nějak neměnila. To si zjistěte sami. Název ukradenej od Lebenden Toten. Avšak pozor! S těma toho hudebně nemají DCD moc společného. I když hudebně by to měl být a chtěl být pravděpodobně stejně chaoticky a špinavě znějící noise hardcore jaký je teď „moderní“ za oceánem. Chaoticky (avšak ne amatérsky či nesehraně) znějící produkce to je … jediné co tomu chybí je ta špinavost a taková ta jakože brutalita a intenzita, která by vás rozsekala od prvního zapískání zpětné vazby. Samozřejmě na místní poměry je tohle demo i nahrávka nadprůměrné. Naživo jsem měl možnost vidět pouze jednou (Fear Fest) a tam to hlukově bylo v pořádku. Jenom by chtělo zapracovat na takové jako nesmělosti a s touhle hrubostí to do lidí nasypat tak nějak agresivněji. Probudit v lidech bestie i za cenu krve! Hahaha! Jinak super. Se čeká teď na novou nahrávku, že ano …. Tak uvidíme.
1. Pravé dno
2. Číslo
3. Šílený
4. Smrt