Deep Eynde – Blackout: The Dark Years

Deep Eynde jsou kapela, kterou jsem po léta úspěšně přehlížel, vlastně až do okamžiku, kdy jsem byl vytažen na jejich nedávný koncert v RockCafé. Ač nemám zrovna v lásce ten klub a publikum bylo celkem prořídlé, jejich muzika i pódiová prezentace mě příjemně překvapila. Jen pár dnů na to mi na stole skončila promo kopie této aktuální desky, která je zároveň jakousi retrospektivou, ukazující postupnou proměnu z ponurého performančního projektu ve vzorový goth punk / death rock. Především rozjezd desky rozhodně není špatný! Úvodní song „My Darkest Hour“ mi neustále něčím evokuje The Damned a to je z mého pohledu slušný kompliment. Ostatně The Damned jsou asi obecně kapelou, která tvorbu Deep Eynde  ovlivnila nejzásadněji, především v  pomalejších polohách, a ty na této nahrávce výrazně převládají.

První 3 songy jsou jednoznačně nejlepší z této 18ti písničkové nadílky, každá z nich je takovým malým deathrock hitem. Po silném úvodu se zvuk i sound postupně lehce proměňuje a mám pocit, že songy jsou řazeny chronologicky od nejnovějších k nejstarším, což je ovšem pouze můj odhad, vzhledem k tomu, že promo obaly od People Like You Records jsou značně skoupé na jakékoliv informace a v tomto ohledu zásadně nepomohl ani jejich web :). Jak deska ubíhá, z řady výrazně vyčnívá song „Sandman“, goth punk či deathrock jako z partesu, melancholický s výrazným kytarovým riffem. Jedenáctý song je značně netradičně pojatý cover mé oblíbené písničky „Ignite“ – samozřejmě, že od již zmiňovaných The Damned :). Z divoké punk vypalovačky se tady stala pomalá ponurá psychedelická záležitost, je to skvělá písnička, jejíž kouzlo funguje i v této formě. Druhá půle téhle desky se celkově pohybuje ve vodách lehce pitoreskní elektronické gotiky s nápady, které mi občas evokují nějaké prapodivné kabaretní vystoupení, nebo soundtrack k řádně ujetému kreslenému filmu 🙂 a to v dobrém slova smyslu. Světlou výjimkou je „Deep Dark Secret“, další klasický deathrock song s chytlavou nosnou melodií. Po pravdě, druhá půlka této desky vyjma již zmiňovaných písniček není styl, který bych poslouchal každý den, ale v jejich podání funguje dík výrazným nápadům, kde se prostě člověk má čeho chytit :). Je to slušnej soundtrack k pozdně podzimním studeným a temným podvečerům. Navíc v regulérní edici s docela zajímavě vyhlížejícím DVD, takže celkem zajímavá investice, pokud máte rádi ponurý punk, make-upy a špetku gotiky 🙂